I když se to nezdá, i fotbal může posloužit k psychologickému zamyšlení. Proč vlastně dosáhl postavení nejpopulárnějšího sportu na celé planetě? Neměl by být spíše považován za jeden z nejnudnějších?

V roce 2011 se v Japonsku konal turnaj zvaný Kirin Cup, jehož se zúčastnili kromě domácích ještě čeští a peruánští fotbalisté. Tyto tři celky spolu sehrály tři utkání, v nichž nepadl jediný gól. Turnaj vyhráli všichni a zároveň nikdo. Proč je sport, ve kterém dochází k takovýmto neuspokojivým výsledků, tolik oblíbený? Odpověď se může zdát překvapivá – právě proto!

Diváci tráví sledováním utkání dlouhých devadesát minut a dočkají se v průměru jen dvou tří gólů. Po většinu doby se běhá sem tam, a skóre se nemění. Podle mého názoru spočívá kouzlo fotbalu právě ve vzácnosti vstřelených branek. Když se konečně ocitne míč v síti, fanoušci úspěšnějšího týmu reagují bouřlivou radostí. Do jejich krevního oběhu se uvolní množství dopaminu. Tato látka pomáhala našim předchůdcům přežít, protože se vyplavila například v případě, kdy objevili neočekávaný zdroj potravy a díky dopaminové extázi si místo snáze zapamatovali. Důležitá je pro vyplavení dopaminu neočekávanost události.

Ve sportech jako je házená, basketbal či tenis přibývají góly či body postupně. Jednotlivý gól či bod sám o sobě velký význam nemá. Říká se, že góly jsou kořením fotbalu a je tomu skutečně tak. Bez gólů by byl nudnější, ale kdybych významně přibylo, napínavost hry by poklesla.

Důležité je také rodiště daného sportu. Fotbalu velmi pomohlo, že vznikl v Anglii, která v té době byla velmocí a exportovala do ostatních zemí jak své zboží, tak svou kulturu. Lidé se vždy rádi přikloní k tomu, co je zrovna „in“.


Na lidskou psychiku může mít vliv i určitá podobnost sportovních utkání a rituálů přechodu. Přírodní národy nechávají podstoupit dospívající chlapce dočasným útrapám. Ti dočasně ztrácejí svou individualitu, jsou nazí nebo mají všichni stejný oděv a ostatními muži kmene mohou být uráženi či dočasně vyhnáni.

Na rozdíl od noviců domorodého kmene jsou nejlepší fotbalisté uctíváni. Ovšem během samotného utkání se i oni musejí odít do značně nezvyklého a důstojností neoplývajícího obleku, musejí se podřídit velmi striktním pravidlům a diváci na ně křičí, radí jim a používají při tom tykání. V případě výhry jsou oslavováni podobně jako úspěšní novicové, kteří prošli rituálem a stali se tak platnými členy kmene.

Lidská přirozenost se přizpůsobuje měnící se době. Otcové nechávali své syny projít rituálem přechodu, později je někteří posílali do kláštera a v současnosti do sportovních oddílů. Vzájemně by své pohnutky sotva chápali a vládlo by mezi nimi naprosté neporozumění. Navzdory odlišným činům jsou přesto všichni poslušni nutkání stejného instinktu.

Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 7/2018.