Třináct let před narozením Adolfa Hitlera si jeho otec Alois změnil příjmení ze Schicklgrubera (což bylo příjmení jeho matky) na Hitler (zkomolené příjmení jeho údajného, s matkou nesezdaného otce). Nejednoho autora napadla otázka, jak by si německý diktátor poradil, kdyby si otec původní jméno ponechal. Dokážete si představit, že by na sebe nacisté vyštěkávali pozdrav „Heil Schicklgruber“? Kdoví, zda by vyslovování něčeho tak krkolomného nemělo negativní vliv na jejich bojechtivost.

Na tom, jak zní politikovo příjmení, záleží. První, třetí a čtvrtý prezident USA se jmenovali Washington, Jefferson a Madison. Průměrná délka příjmení prvních pěti prezidentů činila 7,4 znaku. Úplně prvního prezidenta délkou příjmení dosud žádný delší nepřekonal, jen Eisenhowerovi se podařilo jeho deset znaků vyrovnat. Pět mužů, kteří prováděli Státy nástrahami studené války, si vystačilo s průměrnou délkou příjmení 5,8 znaků. Trend pokračuje do současnosti. U posledních pěti prezidentů klesl průměr na rovných pět znaků.

Je pravděpodobné, že se nejedná o náhodu. Současný prezident apeloval na chlapáctví svých voličů. Jeho jméno zní, jako když udeříte pěstí do stolu. Volby vyhrál těsně. Škoda, že se nemůžeme dozvědět, jaký vliv by na rozhodování voličů mělo, kdyby se jmenoval dlouze, třeba Donald Richardson.

Vraťme se na druhou stranu Atlantiku a podívejme se do bývalé světové velmoci. Pánové Uljanov a Džugašvili dobře věděli, co dělají, když si změnili svá příjmení – první podle řeky, druhý (se skromností sobě vlastní) podle oceli.

Je pravda, že při volbách funguje minimálně jeden důležitější faktor, než je jméno. Psychologové Antonakis a Dalgas z univerzity v Lausanne nechali hrát zhruba sedm set dětí počítačovou hru, jejichž součástí byl výběr kapitána korábu ze dvou kandidátů. Děti měly k dispozici fotografie dvojic rivalů. Netušily, že ve skutečnosti jde o protikandidáty z francouzských voleb v roce 2002. Děti vybraly v 71 % skutečného vítěze voleb. Zkrátka a dobře volby vyhrává spíše tvář než schopnosti. Pokud bychom vzali v úvahu kombinaci pohledné tváře a zvučně znějícího jména, přesnost odhadu by možná dále vzrostla.

Zajisté zůstaneme všichni přesvědčeni, že ve volbách si vybíráme podle racionálních kritérií, jako je čestnost kandidáta, jeho selský rozum a schopnost prosadit opatření, která zlepší náš život. Realita je jiná. Nejsme dokonale logicky uvažující stroje, jsme jen omylné lidské bytosti.

Trump! Teda vlastně: Howgh!



Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 4/2019.