Pokud bych vás požádal, abyste uvedli příklad maximálně racionální lidské činnosti, při které jsou chyby vyhledávány s co největší pečlivostí a která je na hony vzdálená lidské bláznivosti, mnohé z vás by jistě napadlo, že jde o vědecké bádání. Věda vládne promyšlenými metodami, jak postupovat kupředu a přísně rozlišovat to, co si myslíme, od toho, co víme.

Neřeknu nic nového, kdy prohlásím, že ani věda není prosta emocí. Směr vědeckého poznání je tu a tam ovlivněn averzí mezi výzkumníky a jejich ctižádostí. Někdy hraje roli i stud. Když se biolog George Murray Levick před více než sto lety účastnil výpravy do Antarktidy, zajímalo jej kromě jiného i chování tučňáků. Jejich sexuálním životem byl ale natolik šokován, že jeho popis raději vedl v řečtině. Když se vrátil do Anglie, nenašel nikoho, kdo by „hanbatou“ zprávu vydal. Tehdejší doba nebyla na popis ptačích homosexuálních a nekrofilních praktik a znásilňování připravena.

Že stud mírně zbrzdil pokrok v biologii, lze pochopit. Jenže snad ještě více zaúřadoval tam, kde by ho nikdo nečekal – v matematice. Matematika je věda v nejvyšší možné míře abstraktní. Proč by měl někdo za svůj výzkum pociťovat ostych? A přece k tomu došlo, a to v počátcích zkoumání zákonitostí chaosu. Průzkumníci teorie chaosu čelili posměchu, že studují „bordel“, a říkalo se jim „chaoti“ či „chaotologové“. Mnoho zájemců proto chaos v počátcích svého studia nepřilákal. Zaujal ale dva význačné matematiky, zcela odolné vůči tomu, co si myslí a říkají ostatní. Šlo o dva svérázné muže se svéráznými jmény – Mitchell Feigenbaum a Benoit Mandelbrot. Pokud jména otrocky přeložíme, vyjde nám, že u základů nové vědy stáli pánové Fíkovník a Mandlový chléb. Hrdost na vysoké IQ se odrazila v poněkud zbytnělém egu. Pánové na sebe žárlili a neměli se příliš v lásce. Zatímco Mandelbrot byl holohlavý pořízek, Feigenbaum doposud nosí dlouhé šedivé háro. Druhého ze jmenovaných nový matematický obor natolik pohltil, že několik let nedělal téměř nic jiného, než že hledal matematické souvislosti, údajně až dvacet dva hodin denně. Jeho kolegové začínali věřit, že při životě jej drží speciální dieta tvořená především cigaretami a kávou.

Feigenbaumovo podivínství jej proslavilo již na začátku kariéry, kdy experimentoval s dvacetišestihodinovým denním rytmem, takže se v městečku objevoval v nezvyklých časech na nečekaných místech.



Jeho kolega Mandelbrot se nepyšnil takovými zvláštnostmi. Zato nečekaně přiblížil matematické objevy laické veřejnosti. Zabýval se totiž fraktály, tedy útvary, jako je třeba květák tvořený růžicemi, které se zmenšuji až do titěrných rozměrů. Ještě hezčím příkladem je list kapradí. Díky kráse abstraktních fraktálů matematika dobyla nástěnné kalendáře a publikace tištěné na křídovém papíru.

Pokud se chcete nádherou těchto útvarů pokochat, zkuste na YouTube absolvovat průlet Mandelbrotovou množinou („Mandelbrot set“). Vyhradíte-li si na to klidnou chvíli a soustředíte se, půjde o zážitek takřka meditativní.



Více v knize Terapie chaosem aneb Jak nejistota člověka posouvá i rozvíjí.

Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 5/2019.