Na nedávné konferenci politiků a miliardářů v Davosu se ukázalo, že nevědí, co se ve světové ekonomice děje a proč. Kromě debat o tisku a pumpování nových peněz do ekonomiky, bez jakékoliv teorie či strategie, kromě podpory gigantického zadlužování státu a spekulativní ekonomiky ve světovém měřítku, kromě bezradnosti mocných – se tam neodehrálo nic nadějného.

Až na pozvaný projev čínského premiéra Li Keqianga, který hovořil o ekonomice zcela jinak, než je dnes běžné v evropském světě.



Čína zpomaluje. HDP růst byl „jen“ 7,4% v 2014 – nejnižší míra růstu za posledních 25 let. Čínský zázrak skončil. Celý svět je vystrašený, protože Čína ekonomicky táhla většinu světa. Růstové předpovědi klesají až na 6,3% pro 2016 (stále výrazně vyšší než prospekty EU, USA a Japonska dohromady). Co se v Číně stalo?

Čína prošla transformací z agrární na průmyslovou společnost a nyní se transformuje do společnosti služeb. Ve společnosti však vznikly brzdy: 1. Vysoká korupce (Prezident Xi to řeší ambiciózně a nesmlouvavě); 2. Vysoké státní investice, jejichž návratnost prudce klesá; 3. Dluhová bublina $18 trilionů (200% HDP), nejvyšší na světě.

Poučení: každý zázračný růst musí skončit; tak tomu bylo i v Brazílii, SSSR a Japonsku v 60., 70., a 80. letech. Za posledních 100 let ztroskotaly všechny růstové „zázraky“ založené na investicích. Investice, obzvláště státní, zaručují jen zadlužení a korupci, ale ne růst. Proč? Stát ani státní business nejsou schopné posoudit, které investice se vyplatí a které ne. Chvíli to funguje, protože se stresované domácnosti (které jsou zdroji levného financování) nebrání. Nakonec se to vše musí zbořit.

V Číně, v období 1991-2011, bylo třeba $3,60 investic na pouhý $1 růstu HDP. V r. 2012 už bylo třeba $5,40 investic. (Zkuste si odhadnout, kolik je rentabilita investic v ČR.) Plýtvání, korupce, špatná rozhodnutí, zbytečné investice a nadbytečné kapacity růstový efekt prudce vyčerpávají a zvyšují pouze zadlužení. Doufejme, že v ČR, kromě stárnoucích post-kom politiků, už nikdo po státních investicích nevolá.

Ekonomický růst lze spolehlivě generovat pouze efektivní poptávkou spotřebitelů, odpovídající technologií a transformací do nových sektorů hospodářských činností.

Což Čína pochopila

Premiér Li, tak jako prezident Xi a další čínští politici pochopili zcela bezpečně, že globální ekonomika není v krizi, ale v transformaci a kvalitativní metamorfóze. Čína se musí transformovat do sektoru služeb, opustit nerentabilní fázi průmyslové výroby (kde zaměstnanost rychle klesá, díky automatizaci), opustit státní intervence („investice“) a hlavně zajistit růst spotřebitelské poptávky, tj. mezd a platů. Není to zas tak velká věda: chce to jen pochopit transformační fázi, autonomizovat regiony a zbavit se centralizace politického a ekonomického rozhodování. Většina vyspělých ekonomik bohužel vytrvale dělá pravý opak – kromě Číny.

Premiér Li v Davosu vysvětlil nechápajícím a zděšeným politikům, spekulantům novinářským stenografům, proč Čína zpomaluje a proč je to tak správné. Tak hloupé a rozpačité úsměvy miliardářů nebylo v Alpách vidět už hodně dlouho.

Považte, že celá EU, všichni politici, novináři, spekulanti a přisluhovači byli v Davosu upřeni na jediného člověka, Itala Mario Draghi, na jehož úsudku a rozhodnutí prý závisí ekonomika celé Evropy a potažmo i světa. Je to něco podobného, jako když celá ekonomika USA měla záviset na úsudku paní Yellen z Fedu a na řečech prezidenta Obamy z Bílého domu. Tak daleko to svět 21. století dotáhl ve vnímání ekonomie a chápání hospodářské evoluce. USA, Japonsko a nyní už také EU opakují vytrvale a tvrdohlavě kroky, které již 8 let manifestně nefungují (Einstein tak definoval šílenství): pumpují peníze do ekonomiky, setrvávají v předchozí ekonomické fázi, snižují mzdy a platy spotřebitelů, a podporou spekulativních činností zrychlují prudké rozvírání nůžek mezi bohatými (1%) a ostatními (99%). Spekulace nejsou investice.

USA už 7 let drží úroky uměle na nule a tím výrazně zničila kapitalismus svobodného trhu. Pumpování peněz do finanční ekonomiky pak nenachází cestu do reálné ekonomiky, do podnikatelských investic, ale jen do burzovních spekulací. Nyní bude EU dělat totéž a zničí svoji ekonomiku podstatně: levné peníze rychle odplují za moře, do USA, díky silnému dolaru.

Keqiang Li a čínská strategie

Podívejme se na základní teze čínského premiéra. Především, nelze řešit nové problémy stejnými myšlenkovými procesy, které k těm problémům vedly (Jakoby echo Einsteina o těch šílencích). Je třeba odhodit staré myšlení konfrontace, nenávisti a izolace. Kde jsou dialog, konzultace a spolupráce? Kde je snaha o zachování míru a stability? Proč se přední světoví politici pyšní tím, koho a jak izolovali, komu a jak zničili ekonomiku?

Je třeba opustit novou studenou válku a mentalitu „nulové sumy“ (co já vyhraji, musí někdo jiný ztratit), a vůbec mentalitu vítězů a poražených („Winner takes all“). Čína nemá nejmenší zájem soutěžit s ostatními zeměmi o nadvládu. Kulturní diverzita, jako biodiverzita, je naším největším přírodním darem, který musíme zachovat. Takhle tedy mluví velmoc. Srovnejte s politiky typu zemí „Myš, která řvala“, kteří jen řinčí zbraněmi, které navíc ani nemají.

Otázky svobody

Ve světě chybí vzájemný respekt. Svoboda projevu bez respektu k cítění, vyznání a kultuře druhých je prosté hulvátství. Je ne suis pas Charlie. Svoboda projevu, který přímo ohrožuje životy nevinných, je zločin, tj. vulgární karikatura svobody; i ve Francii.

Musím přece respektovat i to, co je mě cizí, čemu nerozumím a s čím nesouhlasím. Kolik jen odlišných řek vytváří mocný oceán. Respekt je vždy důležitější než láska. Máme-li respekt, láska je vždy možná. Není-li respekt, láska již je vyloučená. Svobodný projev čistého hulvátství, ignorance, nenávisti a rasismu je projevem svobodu omezujícím. Na druhé straně, proti pušce je však třeba zvednout pušku, ne tužku.

Svobodný trh nepřináší svobodu, ale naopak: svoboda, kombinovaná se zodpovědností a respektem, přináší svobodný trh. Svobodný trh bez zodpovědnosti a respektu je trh volný; tedy neumělá atrapa či karikatura trhu, přinášející jen zlodějnu, utrpení a ponižující hulvátství à la Charlie.

Čínské vize

Li Evropanům také připomněl, že když dují větry změny, někteří staví zdi, ale jiní stavějí větrné mlýny (nebo turbíny). Musíme respektovat přirozené trendy doby, tj. technologickou revoluci, strukturální reformy, inovace a společenskou evoluci. Dodal bych parafrázi Roberta Kennedyho: Mnozí studují věci, které se staly, a ptají se proč? Já sním o věcech, které nikdy nebyly, a ptám se: proč ne?

Čína viditelně zpomalila, ale prosťáčci Davosu nerozumí Evoluční ekonomii a mají strach z globálního propadu. Li má odpověď: „Čínská ekonomika vstoupila do fáze nové normály.“ O Čínu není třeba se obávat. Rychlost růstu ještě není znakem dobré ekonomiky; kontinuální přizpůsobování se novému kontextu strukturální transformace a zvyšování bohatství občanů-spotřebitelů je. Čína se přesouvá od prosté závislosti na outsourcingu k autonomii vyspělejšího rozvoje, sofistikované dělby práce a optimální struktury. Tedy, ne již prostý finanční stimulus rychlosti, ale kvalitativní transformace. Čína tak dosáhla růstu při vysoké zaměstnanosti, ne na úkor zaměstnanosti, jako v USA či EU. Evoluční ekonomie není zas tak tajemná k pochopení.

Li také řekl „ne“ tradičnímu myšlení (mindset) v ekonomice a zdůrazňuje inovativní instituce a strukturální reformy za účelem rozvinutí silné, podnikatelské mikroekonomie (tedy ne zdiskreditované makro). Namísto těžké ruky státu zdůrazňuje schopnou a informovanou ruku svobodného trhu. Trh, ne stát, musí hrát rozhodující roli v alokaci zdrojů. A nyní klíčová věta: jako nový pohon hospodářského růstu povzbudíme masové podnikatelství a inovace (mass entrepreneurship and innovation). Nikdo jiný na světě dnes nemluví o masovém podnikání; naposledy to byl Jan A. Baťa.

Masové podnikatelství a inovace jsou pro nás „zlatým dolem“, říká Li, který nám poskytuje trvalý zdroj tvůrčího bohatství (ne bohatství spekulativního). Li hned také uvedl příklad nové regionální politiky: v malé vesnici kolem 700 rodin našel přes 2800 registrovaných internetových online obchodů. Každý den je tam přes 30 milionů produktů všeho druhu prodáno do celého světa. Číňané se aktivně transformují na podnikání a podnikatelství. Zkuste si představit jak s tímhle soutěžit, třeba v Evropě (nebo na podobné vesničce české?). Čína nám uniká po pravém křídle …

Dynamika pochází z diferencovanosti, z různorodosti znalostních zdrojů. Jen diverzita podnítí moudrost a inovace, vynalézavost a sílu. Srovnejte s intelektuální monokulturou, prosazovanou snahou o stejnost evropských akreditačních komisí v oblasti vzdělávání. Nemáme šanci. Nekonečná pole žluté řepky nemají šanci. Vzdělanostní „Gleichschaltung“ nemá šanci. Intelektuální incest nemá šanci.

Li také varuje, že nadbytečné, byrokratické regulace tlumí inovace; jen zdravá konkurence je cestou k prosperitě. A proto vyzývá: „Budeme pokračovat v rušení nebo delegování všeho, co dříve schvalovala a řídila centrální Státní Komise, na samosprávy nižších úrovní.“ Tedy, decentralizace a relokalizace v Číně, oproti silné centralizaci a regulaci v EU. Čínské a zahraniční podniky si budou rovnocenné a rovnoprávné. Zvýhodňování zahraničních „investorů“ skončí. Není divu, že v Davosu miliardáři netleskali, ale spíše se nechápavě ušklíbali.

Rozvoj sektoru služeb, opouštění levných subdodavatelských výrob, zvýšení veřejných produktů a služeb, posílení PPP (public-private partnership), atp., jsou jen důsledky čínské strategie nové normály. Čína buduje novou Silk Road (Hedvábnou stezku) ekonomického pásu spolupráce, a zároveň i novou námořní „Silk Road“ 21. století. Švýcarské banky byly zvoleny jako spolehlivý finanční most do EU a ostatního světa. Čína se přizpůsobuje nové normále.

Když se nad tím vším zamyslíme a uvědomíme si šíři čínské adaptace a transformace, pak vypadají naše neomalené pokusy o ekonomickou diplomacii s Čínou (nebo snad i Mongolskem?) jako neinformované dětské hry. Co jim můžeme realisticky nabídnout? Dnes už ani tu spolupráci ne. Vždyť oni mluví úplně jiným jazykem než my. Jazykem, a to je na tom to nejsmutnější, našich Baťů, Komenských a Čapků. Nám zbývá jen ta prázdná Eurospeak byrokratů a zpátečníků.

Taková Čínsko-americká nadace pro rozvoj podnikatelství, založená na nevyužitých českých tradicích podnikání (Baťové), vzdělávání (Komenský), politiky, novinářství a demokracie (Čapek) – to by bylo něco!

Váš,
Milan Zelený