České myšlení má hluboké kořeny a nemá tak nic společného s převládající bezmyšlenkovitostí posledních 25 let. Nelze citovat ani jedinou inspirativní či nosnou myšlenku již četných politických generací: vše se točí jen kolem prázdného osobního pózování, bolestně neúnosné vulgarity, stranických „zákrytů“, nedospělého a neumělého vyjadřování a naprostého ignorování (silně mediálně podporovaného) zájmů národních i budoucnosti trpce zkoušeného, rozkradeného a i nadále rozprodávaného státu pomocí oxymóronu tzv. „Ekonomické diplomacie“: podnikání přece není otázkou „diplomacie“.

Český myšlenkový odkaz je jistě jedním z nejbohatších na světě, právě proto, že býval podložený úspěšnou akcí. Bez dobrých myšlenek nemůže být ani dobrého konání. Stačí jen porovnat myšlenkové „bohatství“ současné politické scény s vybranými inspiracemi, dnes aktuálnějšími než kdykoliv předtím, předních českých myslitelů a aktérů. Ani jeden z politiků se nekvalifikuje - snad jen s výjimkou toho Masarykova: „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, nebo Zemanova pochybného: „Jak jsem se mýlil v politice“. To je, ovšem, více než málo.

Současné trendy transformace a metamorfózy ekonomiky i společnosti tvoří logicky ucelenou soustavou koncepcí, které se od sebe nedají snadno oddělovat. Patří mezi ně mimo jiné i relokalizace a regionalizace, vnímání vzdělání i ekonomiky jako spontánní procesy organismu, důraz na nestátní podnikání a inovace, pochopení negativní role politických stran a jejich protichůdných paleo-ideologií, jakož i řady dalších koncepcí, které jsou v České republice masově vnímány jako „cizí“, podivné, neobvyklé, dovezené, atp. Je tomu právě naopak: to ryze české jsme zaměnili tím ryze osobním a tudíž zcela cizím. Posuďte sami následující „pětku“:

1. Karel Čapek

Karel Čapek, geniální spisovatel, autor divadelních her, novinář a myslitel, pozorný svědek a účastník „demokracie“ První republiky, přítel a poradce T. G. Masaryka, marně varoval před fatálním nebezpečím politického partajnictví. Předvídal také nástup chytrých „robotů“, prosazoval regionalismus a relokalizaci v době přebujelého internacionalismu, odmítl komunisty i fašisty. Zemřel předčasně, 25. prosince 1938, ponížen a zapomenut. (Bratr Josef zemřel v dubnu 1945, v koncentračním táboře.) Karel Čapek byl výrazný exulant, i když „jen vnitřní“, jak je zřejmé z jeho dopisů.

Vybráno z Čapka:
• „Člověk musí jet daleko, hrozně daleko, aby se dostal co nejblíž k domovu.“
• „Jdi někam, lámat skálu! To já bych šel do Ameriky, nebo kam. A ne jenom fantazírovat o nějakých dobrodružstvích, to nic není. Zkusit to, sakra, zkusit své štěstí a pustit se do světa.“
• „Ponižuje nás nedůstojnost parlamentu, který i státní nezbytnosti vyřizuje stranickým handlem.“
• „Ne, je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.“
• „Jen nízce kvalifikovaná, hrubá a nepřesná práce je otrocká; sám mechanický vývoj světa vede k práci výše kvalifikované. V tom smyslu nás z otroctví strojů vysvobodí dokonalejší a diferencovanější stroje, jež budou ovládány spíše mozkem než rukama.“
• „Záleží víc na tom, aby město Čáslav bylo baštou čáslavského kraje, než aby bylo baštou té nebo oné pražské politické strany. Mám skutečně za to, že nám je nadevše třeba bohatě rozvětveného regionalismu.“
• „Politické strany jsou fanatické, nesnášenlivé, omezené, zarputilé, bojovné a pitomé jako církve.“
• „Všichni vladaři světa se nejvíc děsí toho, že by to měli zkusit jinak, neslýchaně a obráceně; nic není konzervativnější než lidské vládnutí.“

Napadá nás, že toto myšlení, které národ odmítal a odmítá vyhnanstvím (jako v této skupině velikánů), vytrysklo z hlubokých kořenů národních. Většina toho, co týž národ dnes přijímá za své, patří k cizopasným lišejníkům a mechům na zdravém kmeni české lípy.

2. Karel Havlíček Borovský

Zakladatel českého novinářství; vyhnanec a exulant. Jeho „Nepolitická politika“ lokální a regionální samosprávy inspirovala Baťu, Peroutku i Čapka.

• „Jest svatá povinnost každé obce, státi vždy na vrcholu vzdělání svého času, žádný pokrok v jakémkoli odvětví lidských vědomostí a kdekoli učiněný nemá jí tajný býti, starati se má, aby co možná nejdříve každé zlepšení jinde uvedené i doma opakovala.“
• „A také opravdu dobré, o blaho svých občanů dbající obce, samy vysílají zkušené občany do cizích zemí, aby ústavy tamější ohlédli, a pak, pokud by prospěšno bylo, i doma uváděli, neobmezujíce stýkání občanů svých s cizozemskem, dopouští všelikou zahraniční zkušenost do krajů svých; a čím větší a rozmanitější skok všelikých náhledů a zkušeností, tím snadnější, jistější a lepší pokrok.“
• „Mnohému snad zdáti se bude podivno, řekneme-li, že vlastně více záleží na dobrém zřízení jednotlivých obcí, než na zřízení celého státu ve vyšších stupních. Více zajisté záležeti musí občanu jednotlivému, aby se kupř. v jeho obci (město nebo vesnici) s jměním obecním moudře hospodařilo, než na tom, jak se ve státu celém hospodaří.“
• „Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“
• „Jest nesnadno celý stát a jeho ústavy opravovati, což jen obyčejně několika málo vyvolencům osudu zůstaveno jest: každý ale skoro, byť i sebe nepatrný člověk, může vždy šlechtiti a zvelebovati jednotlivé obce, buď příkladem nebo poučením svým. I sebe menší opravdivá dobrá činnost jest prospěšnější než všeliké neuskutečněné a nemožné záměry.“
• „Blažená obec, kde jest několik osvícených, moudrých a činných lidí pohromadě, a tím blaženější, mají-li tito mužové ještě dle postavení svého přímý vplyv na záležitosti obecní.“
• „Kdo prospí lenivě dobu ve, které se dary rozdělují, tenť bez podílu odejde. Kdo sám v sebe doufá, tenť nejlepší podporu naleznul.“
• „V politice musí každý napřed sám se sebou a se svým svědomím býti urovnán a přesvědčen, že nic nespravedlivého a nic pro vlast škodlivého nežádá, pak ale, když jednou tohoto přesvědčení nabyl, nesmí se také báti a ostýchati, jakožto věc dovolenou a poctivou všude a před každým vysloviti a zastávati“.

3. Comenius (Origine Moravus Natione Bohemus)

Jan Amos Komenský byl kartograf, zakladatelem „školy hrou“, vzdělávání pomocí zadání (ne biflování), autorem slavné Orbis Pictus, analogovým předchůdcem dnešního internetu, poskytujícím informace ve třech či více jazycích, i pro předškolní děti. Byl zastáncem přirozeného, spontánního procesu vzdělávání i praxe, dle svého motta: „Omnia sponte fluant, absit violentia rebus“. V roce 1654 byl Comenius oficiálně požádán, aby se stal třetím rektorem Harvardovy univerzity. I když nakonec odmítl, jeho reputace a uznání přesáhly daleko hranice jeho země (a daleko za hranicemi i zůstaly). Jeho současníkem a prvním Čechem v Americe byl Augustin Herrman (The Bohemian), souputník Bohémů Škréty, Hollara i prince Rupperta, diplomat a kartograf, vzdělaný poradce guvernéra Nového Amsterdamu (dnes New York) Petera Stuyvesanta.
Komenský byl zastáncem vzdělávání pro praxi. Tomu zasvětil svůj život. „Neučíme se věcem potřebným, protože jsme se naučili věcem nepotřebným,“ říkal. Překonat tradiční oddělení školy od praxe v zemědělství, řemeslu i podniku, považoval za své poslání.

Vlastními slovy:

• „Šťastný je člověk, kterého varuje cizí chyba.“
• „Všechno ať samo plyne, ať ve věcech násilnost není.“
• „Havraní křik „zí – tra, zí – tra“ je zaručený pohřeb každého podniku.“
• „Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu k míru zapomenutí utrpěných křivd.“
• „Ne ze souhlasu, ale z pochybnosti se rodí pokrok.“
• „Chudí bez znalosti věci, co jiného jsou než oslíci obtížení břemeny.“

4. Tomáš a Jan Baťovi

Tomáš a Jan Baťovi byli zakladateli a provozovateli nejslavnější a nejúspěšnější české firmy. Soustava řízení Baťa je dodnes nepřekonaná ve své celistvosti a systémové integraci. Celá existence firmy probíhala v době hluboké celosvětové krize, ale podnik vzkvétal. Tomáš Baťa byl geniální zakladatel, autor podílu na zisku, principu spolupodnikání zaměstnanců (spolupracovníků), pochopení podniku jako živého organismu a zakladatelem podnikové Školy práce. Čtyřikrát za sebou byl Tomáš zvolen starostou města Zlína: stal se tak průkopníkem místní samosprávy a bezpartijní spolupráce s podnikovou i univerzitní sférou.
Jan A. Baťa byl geniálním pokračovatelem a odvážným inovátorem globálního významu i reputace. Byl autorem relokalizační koncepce „Průmyslového města“, jako výrazu místní autonomie a soběstačnosti, již v údobí počínajícího globalismu. Celou řadu takových měst pak založil v Asii, Brazílii i Kanadě. Zároveň byl strůjcem myšlenky „Podnikatelské univerzity“, kde se lidé učí podnikat tím, že podnikají, (ne tak, že si o podnikání něco přečtou). Také Jan Baťa byl vyhnanec.

Vlastními slovy (ze stovek jejich citátů):

• „Kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší.“
• „Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe.“
• „Žádný podnik nevyroste k velikosti, pokud nevynalezne způsob, jak měnit nádeníky v ředitele.“
• „Nenapodobovat, být v čele!“
• „Jsme vysoce nespolečenští, je nám nepříjemné, když máme mluvit s lidmi vybraně, vědět s kým mluvit, co jim říci, na co se zeptat. Neumíme jazyky.“
• „Bylo-li v Evropě dvacet milionů nezaměstnaných, bylo to proto, že scházelo milion vychovaných, vycepovaných, odvážných podnikatelů, kteří by našli způsob, jak tyto lidi zaměstnat.“
• „Byla u nás nějaká krize? Byla krize v celém světě a my jsme rostli. Proč? Poroučí u nás bankéř? Ne.“
• „Banky jsou spíše upíry, nežli pařeniště podnikání. Lidé, kteří do toho nevidí, jako žurnalisté a podobně, tomu potom říkají „soumrak kapitalismu“. Aspoň v Evropě tomu tak většinou je.“

5. Ferdinand Peroutka

Slavný český novinář a vyhnanec. Za jeho nejdůležitější citát lze považovat varování před citáty vytrženými z kontextu: „Nikdo nebude hledati v novinách za posledních dvacet let, aby se ujistil, zda citáty byly vybrány loyálně.“ Není to pravda: Kdosi bez odkazu, vždy, takto, pilně a i mnohem později, hledati bude. V dnešní ČR, velká Prázdnota vítězí nad skromným Odkazem.

Z Peroutkových myšlenek:

• „Německý Vůdce stanul na onom významném rozcestí, kdy snad [nevynechávat!] z vůdce národa stává se vůdce národů“. (Jeho článek „Dynamický život“ musel, díky koncentráku, zůstat nedokončený)
• „Pouze ten křičí, kdo není ujištěn o pravdě svých slov. Pravdě pak sluší klidná pevnost a chladná prostota.“
• „Národ kupodivu není nikdy spasen ani ztracen vítězstvím nebo porážkou jedné strany, je-li v něm rozumnost rovnoměrně rozložena.“
• „Český národ to myslil vážně, říkal-li, že si hnusí sám obsah nacismu. Nesmíme dovolit, aby tento čistý obraz byl zakalen počínáním některých jedinců, jimž vzkypěl jed v krvi.“
• „Politika myslí ve válečných termínech: žádné slovo se neopakuje tak často jako slovo boj. Ať je to boj na frontě, na barikádách, nebo jen boj volební a mezi stranami, politika touží udělat z člověka výhradně vojáka v tomto boji, nástroj v zápase o moc; schvaluje na člověku jen ty vlastnosti, které to usnadňují, na ostatních nemá zájem nebo je přímo dává do klatby.“
• „Poměry u nás jsou takové, že naši řeč nekazí židé, nýbrž večerníky, a že, když někdy myslíme špatně, jsou to ryze české a árijské chyby.“

České myšlení i akce (Cogitari Natione Bohemus) jsou originály unikátní pro celý svět. Je čas, a je na čase, začít se učit, jak se učit tomu, co jsme se ve škole neučili. (Je třeba začít „fandit“ českému myšlení „Bohemiánů“, ne jen „čutání do pumlíče“. Boj o pohár dané reprezentace je něco zcela jiného než úsilí celého národa o tvorbu „Poháru hojnosti“.)

Váš,
Milan Zelený