V Česku se stále více prosazuje kopie, plagiát, napodobení, dabing, převzetí a snižování role originality. Největším českým geniem je stále Jára Cimrman, který kopírováním schopnějších na sebe převzal paběrky odlesku jejich slávy: je to smutné, bezvýchodné a sebeponižující. Češi tak pomohli povýšit plagiát nad originál – a smějí se tak sami sobě. Nejúspěšnější programy v TV jsou napodobeniny hlasu i vzhledu těch lepších a úspěšnějších. Všemu tomu vládne český dabing – založený na trapné myšlence, že „dokonalé“ napodobení převyšuje, nebo se alespoň vyrovná originálu, a že znalost jazyků je zbytečná námaha. Není smutnějšího postoje v dnešním světě.


Nejde o to, že by Češi nebyli originální. Vezměte jen Komenského, Herrmana, Borovského, Křižíka, Porsche, Ledwinku, Masaryka, Baťu, Čapka, Böhma, Škodu, Peroutku – je jich tolik, že vynechání některých je bezpředmětné. Většinou však jde o vyhnance a vyvržené. (Porovnejte s dnešními billboard-jmény pomazaných, jako Zeman, Sobotka, Babiš, Klaus, atd. Komentáře netřeba.)

Možná si Čech řekne: „K čemu je mně originalita, když stačí opisovat, pajcovat, kopírovat a prosazovat vše to nepřeberné, co nám dnešní svět nabízí? Vždyť ani to nestíhám.“ Odpověď je: „Ano, stačí.“ Stačí, obzvláště v Česku. To jen hloupí Číňané razí heslo “Miluj vlast a inovuj!“, učí se masově anglicky, aspirují na světovou špičku v digitalizaci, automatizaci a robotizaci, a přecházejí na re-lokalizaci tak vehementně, že plánují 100 nových digitálních měst na příští tři roky - v jediné provincii. Něco jim - a mnohým dalším rozvojovým zemím - prostě „nestačí“.

Každý, kdo nalezne a proklestí svoji vlastní cestu (podnik, službu, produkt, inovaci nebo myšlenku), obohatí svět (i sebe). Každý, kdo použije, okopíruje či převezme cestu již proklestěnou, ochudí svět (a časem i sebe). Je něco jiného nechat se inspirovat k hledání vlastní cesty – a prostě kopírovat cestu již známou a cizí.

Pokud nevštípíme svým dětem touhu po originalitě, touhu po individualitě a vlastní cestě, bude jim vstup do nové, náročné podnikatelské a inovativní společnosti zbytečně uzavřen. Vše začíná – anebo i končí – ve škole. Není třeba mít obavy o nedostatek plagiátorů, opisovačů a přejímačů – těch bude vždy více než dost, i při ambiciózním vzdělávání. Nedostatek bude – a to vždy větší než nutně potřebný – lidí, kteří něco umějí a ne jen o něčem něco vědí. Vzdělávat je třeba pro originalitu, inovativnost a podnikatelství – nejlépe už od školky.

Porovnejte si EU-podporu tzv. „nejlepších praktik“: prostě kopíruj to, co nalezli druzí pro své specifické podmínky, znalosti a kulturu. Přenes pak jejich „nejlepší praktiky“ do podmínek svých, tj. do zcela jiných kontextů znalostních i kulturních. A pak si drbej hlavu, proč to nefunguje - a sváděj to na své zaměstnance. V dnešním světě je jen jedna cesta – cesta vlastní. K hledání vlastní cesty je třeba vychovávat, vzdělávat a motivovat; pajcování a kopírování nám přichází spontánně a přirozeně – i bez důkladné přípravy. Vzdělávání ke stejnosti, duševní monokultuře a myšlenkovému incestu nevyžaduje zvláštní úsilí. Už dnes nám tzv. akreditační komise nehlídají kvalitu, ale prosazují masovou stejnost, v celonárodním měřítku. Všichni pak znají totéž - žlutě kvetoucí lány „řepkového“ myšlení. Nebude to stačit; ani nám ne.

Nový svět přece potřebuje a odměňuje spolupráci a dobrou týmovou práci - ne EU-solidaritu. Nikdy nevytvoříte dobrý tým tak, že všichni členové umí nebo znají totéž: nemohou se navzájem doplňovat a tak i zdokonalovat. Bez diferenciace znalostí a zkušeností není tvůrčí spolupráce. Jestliže všichni známe, umíme a děláme totéž, pak nezbývá nic než prostá solidarita, jako v EU. Solidarita ale není spolupráce. (Ani v Česku nepostavíte dobrý fotbalový tým ze samých levých křídel.)

Jak vychovávat a vzdělávat k originalitě?

• Především: nedusit inovativnost, originalitu, soběstačnost a spolupráci u předškolních dětí; opustit pasivní a směšné pohádky, ale povzbudit imaginaci, představivost a sny o lepší realitě.
• Omezit biflování informací (popis akce), soustředit se na rozvoj znalostí (akce samotná): Vědět přece ještě neznamená umět!
• Posilovat kritické myšlení, řešení nových problémů, rozhodování a vlastní úsudek.
• Učit pomocí zadání problémů dosud nevyřešených; opustit případové studie a biflování problémů již dávno vyřešených.
• Učit logiku, argumentaci, přesvědčování, úsudek, interpretaci a hlavně vyjadřovací schopnosti.
• Posílit občanskou výchovu - stát, demokracie, politická strana, samospráva, volby, role medií, svoboda, trh, korupce, daně, rozpočet, zadlužení, atp.
• Naučit se tvořit týmy, povzbudit spolupráci, a vysvětlit pasivitu solidarity.
• Ocenit samostatné učení a sebeučení – jak se sami naučit tomu, co jsme se ve škole neučili.
• Povinná angličtina, jako nástroj globální komunikace; hlavně omezit dabing (minimálně umožnit volbu mezi originálem a plagiátem).
• Učit rozlišovat a oceňovat originál, vysvětlovat omezenost a nedostatečnost plagiátu; demonstrovat proč i to nejlepší a nejpřesnější napodobení nenahradí ani prostý náčrt původní myšlenky.
• Povzbudit a umožnit použití i těch nejnovějších technologií, rychle a v masovém měřítku - nikdy nepodlehnout zaostávání – zhoubě národní identity.
• Od raného dětství povzbuzovat podnikatelství, iniciativu, vytrvalost a překonávání překážek. (A dostat z domovů 30leté „děti“.)
• Nikdy neučit, nabízet, nebo předvádět zadlužování: nejlepší investicí je, a to vždy, splacení dluhů.
• Učit životu bez dluhů, umět si mnohé odepřít, radovat se z nezávislosti a soběstačnosti – ze svobodného života.
• Podporovat zahraniční studium, kontakty a stáže – pak vytvářet nutné podmínky k získání zpět ty nejlepší, ve všech oborech a za všech okolností.
• Vštěpovat již od dětství, že to nejlepší na světě nám úplně stačí, vždy a všude – a nejen ve sportu.

I když budeme vše výše uvedené učit a učit se, dosáhneme originálnějšího myšlení maximálně u 40% občanů. Zbývajících 60% zůstanou plagiátory, následovníky, opisovači a vykonavači. Ale těch 40% inovativních podnikatelů, tj. 4 miliony občanů – to už je nějaká tvůrčí síla a významná protiváha ke zpátečnickým stranickým zákrytům circa 300 centrálních politiků.

A nezapomeňme moudrosti Eleanor Roosevelt: „Velcí lidé diskutují o nápadech, průměrní o událostech, a malí lidé debatují o lidech.“

Váš,
Milan Zelený