Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.

Ve chvíli, kdy si vyspělý svět hledá a tvoří novou hospodářskou budoucnost, české volby potvrdily zpátečnickou oddanost minulosti. Celých 20% voličů chce být řízeno jako rodinný podnik (Naposledy se o to pokoušel Lenin, svým nápadem NEP). Je tedy možné, že si to v ČR odzkouší znovu. Namísto potřebné spolupráce se pouhých 10 mil. lidí štěpí do více než 30 politických stran. Je až neuvěřitelné, kolik lidí se dnes chce živit politikou.



Media pózují a rozdmýchávají koňský handl a bolestný amatérismus pseudodemokratických rekorytarizací. Tváře jsou nové, ale mozky ne. A co potom? Po tom novém ovolení? Volit znovu to samé? S ještě více stranami? „Strana“ je přece již definičně popřením demokracie, jak o tom psal už zapomenutý, ale stále ryze český („zakladatel“ robotiky) Karel Čapek. Mnohé strany si raději říkají „hnutí“. A ten evropský „vynález“ povolebních koalicí? To už je výsměch demokracii; když už koalice, tak vždy jen předem – jinak nikdo neví, co se vůbec volí a proč. Neinformovanost voličů je koncem efektivní demokracie.

T. Baťa byl ve Zlíně zvolen starostou 4krát za sebou, bez jakýchkoliv stran. Baťové sami přetvořili vesničku Zlín do podnikatelské metropole – a tak dobyli celého světa. Nevyváželi totiž boty, ale produktivní města, která vyráběla boty (a mnoho jiného) co nejblíže konečnému spotřebiteli. Tak se dobývá svět! Vyvezli jich, těch měst, asi 70. To byl export s vlastní a vysokou přidanou hodnotou! ZET-Foundation nyní organizuje spolupráci celé řady českých podniků za účelem konstrukce a exportu produktivních městských celků. Nikdo to již neumí, musíme se tedy všichni učit znovu. Rádi. Neznáme věcí potřebných, protože jsme se naučili věcem nepotřebným.

Je třeba přestat se strategii levné pracovní síly, nízké přidané hodnoty, „lákání“ zahraničních vlastníků, odvozené ekonomiky, závislé na globálním „outsourcingu“. Tzv. globalizace se však již delší dobu transformuje do re-lokalizace, tj. nový důraz na místní a regionální ekonomiky. Vlády musí opustit zkorumpované a kontraproduktivní státní intervence a tím osvobodit českého podnikatelského ducha, inovace i ambice nové podnikatelské generace – jak tomu bývalo i za Baťů. Baťové transformovali Zlín – aby dobyli světa. Jaká to inspirace pro podnikový, místní, regionální a národní rozvoj! Jaká to výzva ke spolupráci!

Díky podceňování HNP a přeceňování HDP, byla v červnu 2017 ČR přeřazena (JP Morgan) do kategorie rozvojových zemí - po 28 letech bouřlivého rozvoje sebechvály. Na tom je nejdůležitější to ohlušující mediální mlčení, nedostatek analýzy a veřejných debat nové situace. Žádné diskuze, hledání důvodů, nebo mobilizace podnikatelských talentů a kapitálových zdrojů! Už Stalin učil, že lež má vždy větší účinky než pravda. Je to pravda.

Tolik opěvovaná míra nezaměstnanosti, přesněji procento lidí práci aktivně hledajících, je historicky nízká i v celé USA – tj. 4,1%. Ale nikdo nejásá, ani media: za jediný měsíc totiž 764.000 lidí pracovní sílu opustilo (tj. práci již nehledají). Když už nebude práci nikdo hledat (nebo ji dlouhodobě nezíská), přejde míra nezaměstnanosti blíže k nule; přitom bez zaměstnanecké práce mohou být všichni. Proto je třeba se neustále ptát Proč?

Moderní výroba, např. obuvi, už není závislá na subdodavatelské kultuře a strategii levné pracovní síly. Naopak, komponenty a součásti jsou vyráběny přímo v místě finální kompletace produktu. Pomalá a nekvalitní ruční práce je nahrazena automaty (3D printing, roboty, a hlavně: integrované technologické celky, jako jsou speedfactories a průmyslová “města”). Tradiční globální systém je na ústupu: boty lze vyrábět levně, rychle a hlavně – na místě konečné spotřeby, tj. lokálně a individuálně kustomizované (šité na míru).

Tradiční subdodavatelská výroba, např. pro typický pár Adidas, trvá až tři měsíce, s různými komponenty vyráběnými v mnoha různých zemích (např. komponenty v Koreji, Vietnamu a Taiwanu, kompletace v Číně, a konečná distribuce v Německu). To je globalizace! Namísto toho, lokální a integrovaná speedfactory produkuje stejný pár Adidas za jediný den! (tj. 90krát rychleji než globální subdodavatelské řetězce – a to jsme jen na samém počátku nástupu deglobalizačních koncepcí.) V tom jsme měli být vedoucími průkopníky – kdybychom se nevysmívali odkazu Baťů (… seká to, jako Baťa cvičky? Brrr.)

Samozřejmě, že boty jsou pouze jedním z příkladů nástupu IPE (Integrated Productive Environment) pro lokální a regionální výrobu, co nejblíže k zákazníkovi. Pro ČR jsou boty jen dobrou připomínkou odkazu a tradic soustavy Baťa a jejich “průmyslových měst” po celém světě. Teprve dnes je jejich vize naplňována, i když už ne v zemi původu. ČR dnes mělo být světovou velmocí ve 3D printing obuvi pomocí místních IPE, co nejblíže ke konečnému zákazníkovi. Nestalo se.

Podobná revoluce nyní zachvátila i automobilový průmysl. Elektromobily mají minimální počet komponentů, které se dají snadno lokálně “tisknout”, přímo pro potřeby lokálních kultur a individuální kustomizace. I tu mělo být ČR dnes světovou špičkou: ve výrobě elektromobilů. Byl to přece Křižík, který zprovoznil první elektro- i hybridní motory. Byl to sudetský Porsche, který umístil elektrické generátory přímo do kol automobilů. Vzpomeňme také VÚES Brno elektro EMA 1 a 2 z let 1969-74 pro zásobovací dopravu vnitřních měst. Tradice i zkušenosti by tedy nasvědčovaly, že bychom dnes měli být absolutní „vládci“ výroby elektromobilů. Nejsme. Proč? Celé zaměření ekonomiky posledních 28 let tomu účelově i programově bránilo.

Tesla dnes přesouvá svoji výrobu elektromobilů přímo do Číny – a pro Čínu. Dokonce i VW opouští své nerentabilní podvody s dieselem a snaží se Teslu do Číny následovat - pozdě, na chvostu, ale přece. Proč ne elektro také v ČR? Kdo o tom rozhoduje? Určitě ne my, v ČR.

Pohyb do budoucnosti akceleruje: Ad Astra School, založená na scénářích budoucnosti a zadání (Musk tam poslal svých 5 dětí); Tesla Semi (2 motory na zadních nápravách, samořídící), Tesla Roadster (0-60mph za 1,9 sec; rychlost 250 mph); Amazon zavádí prodejny bez kasírování; nadzvukový hyperloop propojí DC s NYC; Smart City v Arizoně (Gates), s flexibilní infrastrukturou; místní výrobní systémy v USA; atp. Nemá smysl ve výčtu pokračovat – rychlost změny přesahuje rychlost záznamu - tedy všude, s výjimkou ČR. Je třeba se vzpamatovat, než bude pozdě.

Je to vše o přidané hodnotě a jejím vlastnictví. Nejnižší přidaná hodnota je v subdodavatelství komponent, montážích a skladování; nejvyšší je ve výzkumu a vývoji a hlavně: ve vlastnění konečných výrobků a služeb pro finálního uživatele, spotřebitele či zákazníka. Vlastnictví přidané hodnoty je klíčem k úspěšnému průmyslu. Strategie levné pracovní síly a dotací pro zahraniční vlastníky je zaručenou cestou zpět mezi rozvojové země, závislé na outsourcingu z rozvinutých a dynamických ekonomik. Růst HDP je zavádějící ukazatel, jestliže nám přidaná hodnota nepatří a je převáděna do vlastnických center mimo naše území. Existuje zásadní rozdíl mezi ekonomikou na českém území a opravdovou ekonomikou českou, vlastněnou národními podnikateli a jejich zaměstnanci – jako za Baťů.

Umělé zvyšování minimální mzdy, jakož i platů a počtů státních zaměstnanců, nic neřeší a nemůže řešit, pokud HNP nepřevýší HDP (jako v USA) a pokud nepodpoříme české vlastnictví přidané hodnoty – jinak je cesta do dlouhodobého hospodářského područí nevyhnutelná.

Problém spočívá v tom, že vzdání se vlastnických funkcí, spojených s vlastnictvím finálního produktu, vede k úpadku podnikatelských schopností, vzdělávacího systému a tak i trvalému nedostatku žádoucí kvalifikace pracovní síly. Schopnosti rozhodovat o struktuře výroby, o exportních a zákaznických regionech, o míře přidané hodnoty a jejím použití v rozvoji podniku, atp., se tak vytrácejí ze společnosti a jejich obnova bude zdlouhavá a bolestná – a to i kdyby se voliči a volení politici nějakým zázrakem přihlásili k podpoře hospodářského, inovačního, technologického a vzdělávacího rozkvětu regionů. Zatím to vypadá nejen na udržení status quo, ale na de facto zpátečnické trendy zpět do minulosti a vpřed k plánovanému ignorování budoucnosti. Povolební stranické debaty, a politické výsledky v okolních zemích, tomu plně nasvědčují. Evropský “trumpismus” mentální lability bude mnohem trvalejší, nebezpečnější a vice polarizující, než jeho americká verze. Ztráta legitimity politických stran, pokud nebude nahrazena lokálně-regionální samosprávou, technologicky, podnikatelsky a vzdělanostně na nejvyšší světové úrovni, povede pouze k chaosu, dalšímu politickému úpadku a zvýšenému odchodu zbývajících odborníků.

U příležitosti 120. výročí narození Jana Antonína Bati proběhne ve dnech 7- 8. března 2018, v budově Filmového uzlu Zlín, mezinárodní konference na téma „Budování továren a měst v Československu a ve světě“. Lze se tedy těšit, že se i Zlínsko dokáže osvobodit od zbytečného vzpomínání a slov – a nastoupit cestu akce k renesanci a novému rozkvětu Zlína, v duchu odkazu a inspirace Soustavy řízení Baťa. Je opravdu nejvyšší čas převádět historické oplakávání do razantní tvorby nové budoucnosti. Jak důstojněji vyjádřit respekt k osobnostem Tomáše a Jana v dnešních podmínkách? Doufejme, že i konference bude organizována v baťovském duchu – s plnou účastí těch nejlepších a nejslibnějších českých podnikatelů

Žijeme v době bezprecedentní změny: zpátečnictví a setrvávání v závislosti na bezperspektivních produktech, technologiích a subdodavatelských službách není cestou k budoucnosti. Každý sebeudržitelný hospodářský pohyb začíná už na podniku, v lokalitě, v regionu – nikdy ne na ministerstvu. Každá česká lokalita je potenciální „Zlín“ – inspirace z dob československé slávy. Budoucnost je to jediné, co nás může spojit v nové, nestranické spolupráci.

Každá malá země by měla alespoň jednou aspirovat být v něčem nejlepší na světě; nebýt jen „ve vleku“, odvozenou, závislou a nesvéprávnou ekonomikou. Čechům i Slovákům se to ve společné historii podařilo několikrát. Je to krásný a inspirující odkaz, který je dnes třeba naplnit. Ozvěny baťovského „To nejlepší na světě nám docela stačí“ lze slyšet dodnes. Naši noví podnikatelé patří ke světové špičce, přemýšlejí „baťovsky“. Je pouze třeba je nechat pracovat, ne je dusit, znevýhodňovat a byrokraticky pronásledovat.

Noblesním posláním státu je důsledná ochrana občanů, spotřebitelů a důchodců, a stejně důsledná neintervence ve věcech, které stát neumí, ani jim nerozumí: tj. podnikání, vzdělávání, inovace, ekonomika, místní samosprávy a jejich politické i hospodářské autonomie – jako za Baťů.

Váš,
Milan Zelený