2018: Namísto předsevzetí, jen vzpomenutí…

04. 01. 2018 | 15:10
Přečteno 5542 krát
Vzpomenutí není vzpomínka: jde spíše o záblesk z přeplněné komnaty potlačovaného podvědomí. Takové záblesky bývají často součástí vnitřních zpovědí. Objevují se už v samých počátcích lidské paměti, anebo nečekaně, při pozdním rozjímání i v r. 2018.

Však co je muž, a co vlastně má Když ne sám sebe – tak téměř nic Jen říkat to, co vpravdě ctí Ne slůvka těch, kdož jen vkleče sní Můj záznam stvrdí, že jsem rány vzal Vstal ale, a cestou svou, šel zase dál


Mé úplně první vzpomenutí je tankový útěk Němců přes rodnou vísku: odhazují helmy i opasky - a žebrají o sklenici vody. Už předtím jsem je zažil: když zastřelili strýce Gulta, který mě nesl na ramenou do bezpečí Žižkovského tunelu; skončil jsem v milosrdně pružném křoví. Později jsem si sáhl na jeho pamětní tabulku na Žižkovském Nákladovém nádraží. V r. 1948 ji někdo strhl. Byla tehdy těch tabulek a památníčků plná Praha – strženy byly všechny, i přes ten výkřik „Nezapomeneme!“ Pamatuji také, jak se dívám ze zákopů na kopci Vítkově, ještě batole, na tmavou oblohu, plnou šajnů hledacích reflektorů, při bombardování Libně. Celý můj svět se tehdy třásl, i se mnou …

Pak nastal nový život. Otec, první organizační poradce v Praze (ZET-organizace), a odbojář, jehož pistoli jsem doma našel ještě po r. 1948, skončil jako horník-razič na dole Nosek. Zničil si zdraví a na následky pak také zemřel. I jeho bratr Jarka, člen Benešovy hradní stráže, skončil v Jáchymově, kde kutal smolku, až zemřel na trombózu. Strýc Bohouš, majitel Parkhotelu Smržovka, si rozbil hlavu pádem ze schodů – pár hodin před smrtí jsem mu mohl držet ruku v nemocnici v Čáslavi. Strýc Franta se nám vrátil na kole – utekl z pracovního nasazení v Německu.

Můj děda se později v Mariánkách, v domu Carmen, oběsil ve dřevníku, ve svých svatebních šatech. Také maminka se oběsila v Mariánských Lázních, v nesnesitelné reakci na vytrvalou kampaň kolem Klausova nařčení, na jaře 1990, že její syn „neuspěl v zahraničí“. Nevím proč tehdy, tak jako často i dnes, lidé věřili více politikům, než sami sobě (viz tehdejší heslo: „Někomu přece věřit musíme!“). Také Dlouhý, v r. 1990, konfrontoval mého děkana Taylora na Fordhamově univerzitě v New Yorku, abych prý přestal „plést lidem v ČSFR hlavy“. Děkan mu vysvětlil, že jako univerzitní profesor mohu prosazovat to, v co věřím. Pak mi ale vyčetl, proč tvrdím, že komunisté v ČSFR prohráli - když si ještě jezdí stěžovat až do New Yorku? Neměl jsem vhodnou odpověď. Ach, ta devadesátá léta …

Babička v Mariánkách nepřežila dědovu sebevraždu; stejně tak i moje máma nepřežila to své (a i „mé“?) oficiální ponížení po r. 1990. Druhá babička, ve Chválovicích, jejíž manžel zahynul velmi mladý, také nakonec svůj život vzdala, po smrti své matky, mé prababičky. Teta nám zemřela na rakovinu, po celoživotní dřině v prachu mlátiček JZD.

Abych nezůstal jen u rodiny: také můj nejlepší přítel, Láďa, skončil svůj život skokem do řeky Hudson v New Yorku. Kamarádi z dětství, jako Jarda, nadějný fotbalista z Karlínské Čechie, zemřel na selhání srdce. Stejně tak Olda, trpaslík, klavírista a zpěvák, zemřel na žižkovské ulici, skokem pod auto. A Pepík nám vyletěl z traktoru a zůstal viset bez pomoci na mostku, až do rána – nevydržel. Zdeněk skončil v cizinecké legii, zavražděn v Jižní Africe. I ostatní zmizeli, doma či ve vyhnanství, s neznámými osudy. Nevím, kde a jak ukončili svoji cestu. Ptám se jen: Proč jsem ještě tady? Proč zrovna já? A navíc, v r. 2018?

Takový byl obvyklý poválečný úděl mé generace: v nacismu, komunismu a hlavně post-komunismu. Jde asi o to, že „bojovní“ politici a horliví „mediální pracovníci“, by měli své oběti vnímat spíše jako lidské bytosti, a ne jen jako „podřadné“ ideologické nebo stranické odpůrce. Stranická vítězství jsou častou národní tragedií, nafoukaná potření „odpůrců“ vedou často k řetězení nesmyslných a nezasloužených lidských utrpení. Nestojí to za to.

Pamatujme si Eleanor Roosevelt: „Velcí lidé diskutují o nápadech, průměrní o událostech, a malí lidé komentují druhé lidi.“

Komentář je vždy jen názor; fakta jsou ale fakta – i bez komentářů. Nevím ani dnes, co s tím? Myslím, že mým posláním i údělem už je „jen“ svědectví a svědomí. Proto ta vzpomenutí, ale i to úsilí přežít, neodejít předčasně: splnit své poslání i povolání.

Nelze se jim přece poddávat jen tak, rozmarně - už kvůli všem těm ztrátám, a vůbec ne krásným? Přestat už konečně poskakovat podle jejich klišé, hesel, billboardů, reklam a peněz? Stát navíc nelze řídit jako podnik: Stát přece nemá co prodat, ani vydělat - jen vybírat a manipulovat. A začít si konečně vážit své vlastní úvahy a inteligence; stát se tedy člověkem a ne jen stranickým poskokem, nalézt sám sebe a svoji vlastní cestu životem? Tragedií české „demokracie“ je to, že se vizionářští vůdci přizpůsobují nejnižšímu společnému jmenovateli neinformovaného davu – ale i dav přestává hledat ty nejlepší: oslavuje pouze ty nejpřízpůsobivější. Nemá to budoucnost.

Za svoji hlavní motivaci dnes považuji právě tu budoucnost: Jak žít tak, abychom nikdy a nikdo již nemuseli vzpomenout tak, jako dnes já - na kraji r. 2018. Pane, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

A teď, když konec je už blíž A já čekám svoji poslední oponu Příteli můj, řeknu to jasně: Zde je můj případ – jímž jsem si jist Já žil svůj život, naplno a zplna Projel všechny a každou z jeho dálnic Ale co víc, a mnohem víc než to: Našel jsem svoji, tu moji - vlastní cestu!

Váš,
Milan Zelený

Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví


Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy