Fotbal není život… EURO 2008

30. 06. 2008 | 20:52
Přečteno 4487 krát
Ve chvílích „národního smutku“ po zápase s Tureckem a po fiasku staré Evropy na EURO 2008 je třeba si připomenout, že fotbal se od života liší velmi výrazně – ve smyslu práce v týmu, strategie i nároků na jedince. Český fotbalový „kolaps“ nebyl náhodný, zadělávalo se na něj po dlouhá léta, v širším slova smyslu byl nevyhnutelný – trenér Brückner, zcela manifestně, není moderní fotbalový stratég, ale nositel fotbalového myšlení časů již dávno zašlých…
EURO 2008 ukázalo, že téměř všechny zúčastněné země umí produkovat talentované a kvalitní hráče, že monopol na talenty byl zlomen a konkurenční výhoda se přesunula na země, které umí své hráče zorganizovat do efektivního reprezentačního týmu, na hřišti i mimo hřiště – tedy na strategii, koučing a útočné pojetí hry.
Pro Čechy je vzniklá krize kopané příležitostí, impulzem k očistě, k modernizaci a osvobození se od nánosů zrezivělého, amatérského myšlení starých dob. Český fotbal však nakonec povstane z popelů staroby jako novodobý Fénix…


EURO 2008 lze shrnout následovně: nepochybně zvítězil opravdu nejlepší tým, nositel útočné, bojovné a vskutku reprezentační strategie; útočný fotbal pohřbil nudnou defenzivní strategii minulých dekád; Turecko, Chorvatsko a Rusko učili starou Evropu hrát kopanou, souboj trenérů (přesněji koučů) byl stejně vzrušující jako souboje fotbalových hvězd. Šampionát je vhodné rozšířit, aby se co nejvíce mladých a útočných týmů mohlo uplatnit. Fotbal konečně přestává být jednoduchou kopanou a stává se kvalitní strategickou hrou. Novodobou strategii je nutné se učit ze života, z globálního podnikání, z principů flexibilní akce – ne ze šablon staré „kopané“. Na budoucnost nového evropského fotbalu se lze jenom těšit…

V individuálním, společenském i pracovním životě je vše zcela jinak než ve fotbale. Týmová práce, boj s konkurencí, pravidla chování, strategie, ale i tresty a odměny jsou zcela jiné. Ve skutečném životě, osobním či obchodním, by stará fotbalová metafora působila spíše bizarně. Posuďte sami jak, v životě:

1. Hrací plocha nemá fixované rozměry, lajnování je špatně viditelné, velikost branek se neustále mění, někdy i jejich počet;
2. Hraje se bez rozhodčího anebo s mnoha rozhodčími, podle nastalé situace na hřišti;
3. Gól není prostě gól, ale jeho hodnota je neznámá, pozná se až časem, neví se kdo vyhrál;
4. Hraje se s několika míči a jejich velikost a tvar vám někdo neustále mění, často jej musíte hledat;
5. Neexistuje ofsajd ani pokutový kop, vlastně žádné „standardní“ situace neexistují, nelze si tedy prostě „trénovat desítky“;
6. Tahání za tričko je dovoleno, nejsou červené a žluté karty –najednou jste ze hry, aniž byste to věděli: hrajete ještě, ale nikdo již nehraje s vámi;
7. Diváci mohou na hřiště a často jsou k nerozeznání od hráčů, protože nikdo nenosí barevně počmárané dresy;
8. Konec nikdo neodpíská, hraje se pořád, a hra pro vás končí odchodem ze hřiště, i když ne vždycky;
9. Když dáte gól a spoluhráči se na vás nakupí valnou hromadou, nevíte nikdy zda vás objímají nebo škrtí;
10. Nikdo nemění trávník na hrací ploše života: když si ho ušlapete, budete hrát na tvrdém…


Fotbal je proti životu vlastně jen prostá, pečlivě nalajnovaná hra plná standardních situací, omezených reakcí a očekávaných chování. Chci tím říci, že to, co se naučíte v kopané těžko uplatníte v životě, že fotbalová a životní (či podniková) strategie jsou nebe a dudy. Vím, kde se učí strategii světoví podnikatelé a manažeři, ale kde se učí strategii fotbaloví trenéři? (Kde se učí strategii třeba Brückner?) Doufám, že ji jen tak „nenasávají“ z dlouholetých zkušeností svých a sobě podobných. To by se jim mohlo stát, že čím jsou starší a zkušenější, čím bělejší je jejich vlas, tím méně fotbalové strategii rozumějí, až nakonec už nemají strategii vůbec žádnou. Efektivní strategie se totiž v životě, a tudíž nakonec i ve fotbalu, stále a podstatně mění.

Ze Švýcarska se vracející fandové obecně tvrdí, že jsme hráli dobře, že naše hra byla na úrovni, že trenér byl dobrý a hráči výborní. Byla jen smůla (či málo štěstí), zbytečné chyby, nějaké tragické „hrubky“ a že kdo neskáče, není Čech. Neskáču - asi nejsem Čech. Ale to nevadí: Turci (ale i Iráčané a Iránci) skáčou hodně (často i v ulicích) a stejně nejsou Češi.

Vidím ten náš fotbal jinak než nenároční, skákající fandové. Fotbal je hra chyb a pomýlení, kiksů a špatných úsudků - ty jsou pro hru přirozené. (Když jsem hrával za dorost Čechie Karlín – ještě s Honzou Lálou – uvědomil jsem si natrvalo „kiksovou“ kvalitu hry.) Když chyby nevedou ke gólům, je jejich důležitost zapomenuta s úsměvem a pokrčením ramen. Když ale tentýž „kiks“ způsobí prohrávající gól, pak jde o „tragickou hrubku“, všichni si ji pamatují, hráči si sypou popel na hlavu a mnozí i rezignují. Nevidím to tak. Domnívám se, že chybám se vytváří prostor špatnou strategií a špatným rozhodováním, tedy, že na chyby se „zadělává“ dlouho předtím než skutečně nastanou nebo získají potenciál stát se „tragickými“.

Stejně je to ovšem i s tím českým „štěstím“: když nás Turci porazí, tak měli vlastně štěstí a to tak dlouho, dokud stejným způsobem neporazí i Chorvaty. Pak už mlčíme, ale o jejich či naší strategii ani muk. Vysloužilí fotbalisté na Primě komentují, že Turci mají „neuvěřitelné štěstí“, „neskutečné štěstí“ nebo „neuvěřitelné množství štěstí“ – pro samou mlhu „štěstí“ pak nevidí a nechápou nástup nového, inspirativního, útočného fotbalu. (Němci po své porážce vůbec nemluvili o “štěstí“ Španělů, ani fandové ne - znak vyspělé kultury profesionalismu, ne přeplaceného amatérismu.)

Fotbal je hra strategická. Čím vyrovnanější jsou týmy a jedinci, tím důležitější je strategie. Bez špičkové strategie není špičkové hry.

Strategie už dávno není soupiska a rozestavení hráčů na hřišti. Tak se hrával fotbal za mých mladých let – a ani tehdy již ne. Strategie není jeden útočník na hrotu, ani „odkopávání z malého vápna“ jak obhajoval trenér Brückner ve smutném interview po zápase s Tureckem. Svádět neúspěch na hráče také není strategie, hráči přece definičně nejsou “stratégové”. Od toho máme kouče (anebo trenéra, je-li to totéž) - anebo nemáme.

Vede-li mužstvo 2:0 (jako proti Turkům), pak nemůže být dobrou strategií se stáhnout a “odkopávat z malého vápna”. Nejde ani tak o to “odkopávání”, to dělají hráči intuitivně. Jde spíše o vyklizení a otevření středního prostoru, který pak protivník využívá k rozjetí svého “mlejnu”, či spíše roje “bzučících vos”. V takovém prostředí povolují nervy, malé chyby se zákonitě stávají tragickými kiksy. Jen málo trenérů by dobrovolně odevzdalo střední území a nazvalo “odkopávání z malého vápna” strategií. Jen málo trenérů by před rozhodujícím utkání “trénovalo desítky”. Co chcete na pokutových kopech trénovat? Každá desítka je jiná, unikátní, vytvořená v posledních vteřinách exekuce, plně v rukách a kontrole osamělého jedince – co chcete trénovat?

Strategický kiks nenastal jen s Tureckem. Vzpomeňte na tragickou prohru s Řeckem v r. 2004: i tehdy, vyklidil trenér střední prostor, nenarušil soupeřovy laviny taktickým střídáním a dynamickou protiakcí. Napsal jsem o tom v Moderním řízení:

Každá firma má strategii (dobrou či špatnou) bez ohledu na to, co říká či neříká. Nikomu nechybí strategie, ale často chybí dobrá, adaptabilní strategie. Strategii je třeba neustále přizpůsobovat měnícímu se prostředí, ne ji fixovat a spoléhat se, že se (nějak) prosadí sama. Příkladem zde může být fixovaná, neadaptabilní "strategie" fotbalového trenéra Brücknera: prosté spoléhání na osvědčené "hvězdy", neflexibilní, nekreativní, strach dát příležitost novým a mladým, podceňování a nedostatečný rozbor protivníka (viz Ghana), nestřídání v klíčových příležitostech (viz s Řeckem na ME), střídání jako tvorba zmatku (viz Srbsko 1:3), pasivita na lavičce, prosté pozorování dění, atp. Taková "strategie" může fungovat v průměru jakéhosi 50-50 (vše necháme na hráčích), ale bez trenéra a jeho vstupu nemůže přinést mimořádné výsledky či zisky. Toho je třeba se vyvarovat v týmové práci i v podnikové praxi.

Kam se čeští trenéři chodí učit strategii nevím. Strategie není co napíšete nebo deklarujete, strategie je co děláte – a co děláte, ne co říkáte, je vaší strategií. Strategie je tedy nepřetržitá úprava taktiky na základě aktivního rozboru situace na hřišti. Strategie není statická deklarace, ale dynamická akce. Role trenéra nekončí výběrem hráčů a jejich rozestavením – to je pouhý začátek zodpovědnosti. Strategie nemůže být statická, fixovaná a neměnná, trenér nemůže jen sledovat, zda hráči plní či neplní předem dohodnuté direktivy. To nefungovalo ani za socialismu. Trenér musí analyzovat hru na hřišti a nepřetržitě na ni reagovat. Rozebírat historické videozáznamy je v moderní kopané více než nedostatečné. Trenér je dirigentem svého mužstva-orchestru, musí být aktivní součástí mužstva.

Trenér Rusů, Guus Hiddink, je dirigent. Trenér Turků, Fatih Terin, je dirigent. Trenér Čechů, Karel Brückner, není dirigent; funguje spíše jako kibic nad utkáním dvou šachistů. Proto prohrává. A že někdy postupuje? Velmi často hráči prosadí své schopnosti i přes chybnou strategii – ignorovat špatnou strategii není hřích a často jde o jedinou cestou k úspěchu. Někdy hráči, unešení vážností situace, však naplní představy trenéra do písmene (jako jeden útočník na hrotu a odkopávání z malého vápna) a pak přicházejí kritické prohry.

Každý dobrý dirigent má v orchestru svého zástupce, své spolehlivé “první housle”, tedy člověka, který trenéra doplňuje a nahrazuje na hřišti. Strategii nelze prosazovat ani pasivním seděním na lavičce, ani aktivním pokřikováním z lavičky. Strategii lze prosazovat pouze skrze hráče a pouze na hřišti. Proto mají Rusové svého Aršavina a Turci svého Nihata: to jsou ty “první housle”, udávající tempo, organizující, povzbuzující, motivující. Trenér, který si neumí vychovat a vytrénovat své “první housle” na hřišti, nemůže očekávat efektivní plnění svých strategických záměrů. Nevím, kde se čeští trenéři učí strategii, ale určitě ne tam, kde se učí stratégové. Neumím si je představit v řízení podniků či společenských institucí.

Z uvedeného vyplývá, že trenér národního mužstva by neměla být prostá a dlouhodobá funkce, ale aktivní jmenování podle výsledků ve vedení skutečného mužstva, domácího či zahraničního. Aktivně trénovat ligové mužstvo je nutné pro intimní znalost nových, mladých talentů a jejich vlastností a schopností. Dobrý trenér by měl trénovat i zahraniční mužstva, aby získal představu a kultuře, hodnotách a motivacích jiných národů. To se nedá naučit z videozáznamů. Ideální trenér by trénoval své vlastní ligové mužstvo, dostával (a občas přijímal) nabídky ze zahraničí, vedl svůj tým nejen na hřišti, ale také mimo hřiště (vzpomeňte na skandál s lehkými děvčaty, kdy český trenér zcela selhal). Reprezentant reprezentuje i mimo hřiště. Opilci a výtržníci, jakkoliv talentovaní, nemají místo v reprezentaci; navíc svádějí a kazí nezkušené talenty. Když dáte hlupákovi (jakkoliv talentovanému) pytel peněz, zůstane vám hlupák s pytlem peněz. I v těchto směrech český trenér selhal – s plnou podporou amatérského ČMFS.

Tato skupina dobře placených amatérů, typický to produkt Klausova mafiánského kapitalismu a bankovního socialismu, by jistě nejraději udržela Brücknera (mohou se o to i pokusit: “Brückner zpátky na lavičku!” jim zní sladce), který jim plně vyhovuje. Žádného reformátora nebo dokonce cizince - proboha! Aby nám viděl do zákulisí? Profesionál není ten, kdo je dobře placený, ale ten, kdo se chová a pracuje podle pravidel své profese. V ČR funguje mnoho dobře placených amatérů a špatně placených profesionálů. Ve fotbale tomu není jinak.

Tím se dostáváme k hráčům samotným. Zatím jsme na ně, na rozdíl od Brücknera, nic nesvedli – a asi ani nesvedeme. Čeští hráči jsou dobří hráči, výborní specialisté, plně a úspěšně se uplatňují ve světových klubech. Proč hrají lépe a efektivněji venku než doma, za národní mužstvo?

V zahraničí jsou součástí dobře vedených, profesionálních mašinérií, kde zapadají jako speciální kolečka do dobře vyladěných hodinových strojů. Pracují pod vynikajícími trenéry, spolupracují s vynikajícími hráči všech národností, podřizují se striktním pravidlům a systémům hodnot, tlumí své hodnoty „české“ a nahrazují je hodnotami profesionálními. Jsou neustále hodnocení jak na hřišti, tak mimo hřiště. Za tuto nekompromisní profesionalitu jsou bohatě odměněni. Mnozí, jako třeba Pavel Nedvěd, přijmou trvale profesionální pravidla, uvědomují si úlohu hodnot, výchovy, soustředění a chování i mimo hřiště. (Není to jen ve fotbalu, i v mnoha jiných oblastech lidského snažení po vyniknutí se talentovaní Češi individuálně uplatňuji lépe v zahraničí než doma.)

Pak jsou všichni tito do výkonu vyladění specialisté vytržení ze svého kontextu a profesionálního prostředí, produkty různých trenérů, strategií a fotbalových kultur, a narychlo „seskupeni“ pod zcela jiným trenérem, který s nimi „trénuje desítky“ a učí je „odkopávat z malého vápna“. Ten jim nedá žádnou strategii, žádné vedení a žádná profesionální pravidla chování „mimo hřiště“. Nenabídne jim nic lepšího a neguje i to co již znají ze svých týmů. Co zbývá? Buďto zůstanou profesionály a každý individuálním specialistou, jak to znají ze svých zahraničních klubů. Pak nevznikne tým-orchestr pod schopným a dominujícím dirigentem a „prvními houslemi“, ale jakýsi „slepenec hvězd“, jakýsi orchestr bez dirigenta, který sice může uspokojit méně náročné, „skákající“ Čechy, ale ne ty, kteří hledají dokonalost, výkon a radost z kvality – třeba i při prohře.

Druhá možnost je, že se hráči domácímu trenéru dočasně podřídí, vrátí se ke svým „českým“ hodnotám a zapomenou dočasně na profesionalitu. Pak máme to co máme, pravděpodobně bez „Nedvědů“, kteří již slevit nedokáží a hrají buď naplno, anebo vůbec.

V moderním fotbalu se tedy zvyšuje role strategie, role trenéra a role hodnot a standardů chování (tj. hráčů, ne se vším spokojených, nenáročných, poskakujících fanoušků). Čeští hráči jsou a budou dobrým materiálem – mají to v genech – i pro ty nejlepší světové týmy. Problém není a nikdy nebude v jejich schopnostech a umu, nikdy nebude třeba je „trénovat desítky“. Problém je v samotné instituci trenéra národního mužstva: v jeho vzdělání, komunikačních, motivačních a dirigentských schopnostech, v jeho strategii, strategickém myšlení a konání, v jeho schopnostech vytvořit z různorodých kvalitních specialistů nový, unikátní, odlišný celek, nový národní tým. To není a nebude, obzvláště pro Čechy, snadné. Zatím nevnímáme týmovou brilanci Rusů a strategickou diferencovanost Turků, nevidíme nic než jejich „štěstí“ a naše „chyby“.

Ostatní svět dnes hraje jiný fotbal než my a stará Evropa vůbec. Fotbal se stává podobnější životu právě v té změně, v zamítání starého a přijímání nového. Je úlohou Čechů – a to i ve fotbale - stát se nositeli nového a ne pouhými vyznavači a ochránci starého…

Váš,
Milan Zelený

Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

vlk napsal(a):

Pane Zelený, pokud s e ržíte toho, co skutečně umíte -tedy srovnání fotbalu s reálným životem a peripetií, k témuž se vztahující , jste dobrý. Jakmile se začnete plést do fotbalu, máte úroveň stejnou jako já nebo pepa z Horní Dolní. tedy oybčejného kibice od bedny nic. Víc.
S vyjímkou hodnocení výkonu Španělů,kteří byli bez diskuse - nejlepším mužstvem mistrovství, to ovšem vidím dost jinak.
Brueckner je rozhodně dobrý trenér ai stratég.O tom není diskuse. tedy alespoń pro většinu fotbalového národa. Ale trenér je velmi limitován materiálem, který má. Problémem toho českého je , že hlavní tahouni odcházejí ,jiní ztrácí formu. A také - úzký kádr. Píšete , že čeští hráči jsou kvalitní specialisté, hrající ve světových mužstvech. V opravdu světových mužstvech hrají jen dva. Čech a Jankulovski. S e zahmouřením obou očí ještě Rozehnal. A samozřejmě Rosický, pokud by byl jel. Nejel. Ostatní jsou v zahraničí v mužstvech sice dobrých,a le ne špičkových. A čtyři hráči v podstatě základu, na jaře jen tři, tedy 1/3mužstva hráli v provinčním Norimberku. A sestoupili s ním.To je myslím dost ilustrující.
Teď k ostatním účastníkůmůHorujete pro ofensivní fotbal. Já také. Ale stačí vzpomenout na utká ní Španělsko -Itálie. Co scházelo, aby Španělé skončili? Jne trošku lepší nervy Italů. A chyba Donadoniho, kter poslal na poslední penaltu denervovaného Napoliho, který proti sobě měl celý stadion.
Turci.. Píše se - srdcaři.Možná. V každém případě však obrovští klikaři. Nic víc. S Švýcary hráli 60 minut dokonalou tužku. Jak z Koh-i-nooru. Pomhla jim průtrž.
S námi? Totéž. sedumdesát minut dokonalé nic. A popravili jsme s e sami . Dvěma fatálními chybami. S chorvaty? Neuvěřitelná rána v poslední vteřiě. Rána ze zoufalství. Jediný zápas, kde skutečně byli lepší než soupeř? Němci. A poznali,c o to je hrát proti štěstěně. Trenér terim s tím neměl nic společného.
Rusové Dva dobré zápasy dva těžké propadáky.. Němci. ve finále.. ale turci ukázali , jak jsou zranitelní. A ukázali, jak dobrý fotbal naši hráli až do 75minuty, kdy je k ničemu nepustili.
Za zmínku stojí Holanďané. škoda, že proti nim Rusové zrovna odehráli nejlepší zápas. Jnak b španělé byli podrobeni dalšímu zápasu pravdy. Prostě - jedne kiks a konec.
A Itálie? ta ukázala , že dokonalou obranou lze vymazat španělský zázrak beze zbytku. Nebyl bych tedy tak radikální.
nevím, kdo je pro vás z galerie českých trenérů tím,koho uznáváte. Ale jestliže karel brueckner dostal reprezentaci dvakrát na ME a jednou na MS je pro mne někým, kdo má garantované místo v síni slávy českkého fotbalu. Vedle dědka Maddena, vedle Vytlačila, Vejvody, Ježka,Pospíchala. S vyjímkou toho prvního jsme všechny ty pány zažil. Takže mohu srovnávat. Jo pamatuju i Jana Lálu. Ale až ve Slávce.
30. 06. 2008 | 21:27

Ládik napsal(a):

Profesionalita je přesnost a spolehlivost, nic víc a nic míň. Diváka (zákazníka) nic jiného nezajímá.
30. 06. 2008 | 21:35

Hurá napsal(a):

Velmi dobře, pane Zelený. "Skákající" Vás ovšem budou pranýřovat. Jejich smůla. Zůstanou v oné studni.
30. 06. 2008 | 22:02

Déžo napsal(a):

perfektní, ostatně jako vždy. a je to jedno, o čem - o všem to má stejná pravidla. což ale mnozí nepochopí (no, viz motto).
30. 06. 2008 | 22:14

Tom napsal(a):

Pane Zelený,

přemýšlím, jestli je to americký přístup nebo Váš osobnostní rys, že se tváříte na vše jako ten vševědoucí.
Vlk to celkem hezky rozebral, ve fotbale s ním souhlasím téměř do mrtě. Pokud Turci nakopnou pár vtěřin před koncem balón a hráč z voleje umístí střelou schovanou za hráče míč do šibenice, tak to není nic jiného než velké štěstí. Na tréninku by to trefil jednou z pěti pokusů. Nebo je snad turecká taktika prihrávat a pak to zkusit obrátit???
Pro mě osobně přestáváte být důvěryhodný už proto, že jste ochotný se kategoricky vyjádřit k něčemu, v čem rozhodně nejste expert, a přitom urazit spoustu lidí, kteří experti jsou.

BTW: Pořád čekám na změnu, až centrální banky začnou snižovat sazby v boji s inflací, jak jste kdysi napsal. Zatím to pořád vypadá tak, že inflací krotí vyšší sazby. Máte nějaké jiné informace?
30. 06. 2008 | 22:24

Aleš napsal(a):

Laciné, české -po neúspěchu je každý pod palbou. Souhas s Vlkem- trenér Brueckner je dobrý trenér- dokázal to opakovanými postupy nár. mužstva na šampionáty. Ale podle mne měl končit po MS v roce 06. Jeho setrvání u mužstva znamenalo, že byl ZASTAVENA OBMĚNA MUŽSTVA.
Pravda je také, že generace fotbalistů na Euru v roce 04 se sejde jednou za mnoho let a že ČR se může jen obtížně udržet trvale mezi nejlepšími 8-10 mužstvy v Evropě. Slušelo by zůstat oběma nohama na zemi.
30. 06. 2008 | 22:28

Corrado Cattani napsal(a):

Máte tam hrubku, pane Zelený: Turecko, Chorvatsko, Rusko učil-I- (dle Vás). Méně globální zato češtiny znalý školáček by tam napsal Ypsilon...
30. 06. 2008 | 22:50

Martin napsal(a):

Souhlasím s názvem. Fotbal opravdu není život. Potom ale - proč tolik (zbytečných) slov?
30. 06. 2008 | 23:24

MICHAL V. napsal(a):

Možná jen chtěl autor článku naznačit, jak již jednou B. Franklin říkaval:
"Kdo je se změnami u konce, je u konce..."
Obzvlášť v životě, kterého se účastní i ti, kterým fotbal nic neříká...

Nikdy není tak dobře, aby nemohlo být lépe;-)

Hezký den, MV
05. 07. 2008 | 01:51

suunto t6c napsal(a):

Pro Čechy je vzniklá krize kopané příležitostí, impulzem k očistě, k modernizaci a osvobození se od nánosů zrezivělého, amatérského myšlení starých dob.
14. 10. 2009 | 09:48

geothermal heating system napsal(a):

thanks for this..
05. 02. 2010 | 16:45

Poptropica napsal(a):

thank you very much
13. 02. 2010 | 19:52

raudensah napsal(a):

thaks you very much
23. 02. 2010 | 22:09

Free Ringback Tones napsal(a):

good article
04. 03. 2010 | 02:56

Download mp3 Nasyid napsal(a):

good posting ,i like it thanks you very much for youf information
06. 03. 2010 | 04:28

vitamin shoppe napsal(a):

good article thanks you very much for youf information
09. 03. 2010 | 03:43

sesli sohbet napsal(a):

Thank you for your sharing.!
http://www.yuregininsesi.com
30. 03. 2010 | 16:06

sesli chat napsal(a):

Thank you for your sharing.!
30. 03. 2010 | 16:06

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy