Dva tisíce a deset slov k Novému roku 2010

05. 01. 2010 | 21:44
Přečteno 15359 krát
Již dvacet let fungujeme bez jakékoliv hospodářské nebo politické vize. Jako stát přežíváme ze dne na den, vracíme se z Evropy a stáváme se bezdomovci v EU. Musí tomu tak být i dalších dvacet let? Máme vlády a politická zastoupení, která si sami, dobrovolně a opětovaně volíme. Každý politik se může chovat pouze tak, jak mu jeho voliči dovolí, jak to od něho očekávají a jak jej za to svými hlasy opakovaně odměňují. Potřebujeme euro i EU velmi urgentně; jinak zůstaneme pouhou bárkou na moři Evropy, se spekulativní měnou a rozháranou legislativou. Nejsme a nebudeme Švýcarsko, vzdali jsme se toho modelu již lehkomyslným rozbitím Československa. Svým vzdorovitým isolacionismem se bráníme vzniku právního státu a vymýcení korupce s pomocí EU. Přitom spoléháme na druhé, neujímáme se iniciativy, nevyužíváme nabízených příležitostí, čekáme, že za nás vše udělají druzí - přežíváme. Namísto chytrosti odměňujeme a i obdivujeme chytračení. Musí to tak být i pro příštích dvacet let? Následující text „2010 slov“ je příspěvkem k hledání vlastní cesty k lepší budoucnosti.

****


Až rok 2010 se stává skutečně prvním rokem 21. století. Uvědomujeme si nezvratné kvalitativní změny ve způsobu života, podnikání, politice a ve vztahu k lidskému prostředí. Všichni, beze zbytku, žijeme v budoucnosti – vše ostatní již bylo, právě teď, v této vteřině. Na budoucnost tedy musíme soustředit svoji vizi, um, znalosti a investice. Vzpomeňme slov básníka: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál…“ nesmíme stát, váhat, čekat – ani chvilku. Budoucnost není doménou spisovatelů, ale tvrdou realitou nás všech.

Současná cyklická krize je stále více nahrazována zásadní a nezvratnou transformací způsobů výroby, spotřeby i života. Nikdy se již nevrátíme do výchozího bodu, žádná úniková strategie (exit strategy) neexistuje, společenské transformaci lze „uniknout“ jen za cenu skluzu do tápavé bezvýznamnosti. Jedinou vitální strategií je odpovídající transformace a změna podnikových, politických, právních a životních modelů. Kapitalismus není fixovaná doktrína, ale neustále unikající - a proto neustále motivující a zdokonalující se – trvale přežívající ideál společenského uspořádání. Krizi lze „porazit“ pouze pochopením její následné a očistné transformace, ne technickým vybroušením dalších státních intervencí anebo „čerpání“ evropských fondů. Úlohou státu je bezpodmínečná ochrana účastníků trhu pomocí plošných regulací, ne pomocí politicky cílených intervencí, které tržní prostředí nezvratně deformují.

Dobrá budoucnost vyžaduje dobrou strategii, moudré předjímání a informované, nebojácné rozhodování – tedy vše to, co jsme za posledních dvacet let zanedbali a lehkovážně přenechali politikům. Naše země je nyní jako barevná bójka na rozbouřeném moři, sem a tam, nahoru a dolů, stále na stejném místě. Chybí nám zodpovědnost vlastnictví, radost autonomie a nezávislost v hledání vlastní cesty nejen v evropské, ale i v globální společnosti. Ucházejme se o vládu věcí svých…

Rok 2009 ukázal, že nezávislá vláda odborníků může fungovat, že to bez stranických politiků a jejich politikaření jde a půjde – když se soustředíme a prohloubíme tu nezávislost, odbornost a vládní nestranickost. V dnešním světě nemáme použití pro staré paleoideologie levice a pravice - určitě ne v obcích, krajích či regionech našeho žití. Postavit silnici, zavést plyn, pomoci mladým a postarat se o staré není otázkou ideologie, ale zdravého rozumu, morální integrity a rozhodování v zájmu občanů, kteří hodnoty vytvářejí, a ne v zájmu politiků, kteří jimi vytvořené hodnoty konzumují, rozkrádají a plýtvají s nimi. Potřebná politika je vždy lokální, vše ostatní jsou z daní placené služby. Přímá volba místních a regionálních představitelů je s trochou občanského odhodlání možná již dnes. Tahle země má velké množství kvalitních lidí, i když ne v politice. Je třeba realizovat to naše české: Uděláme si to sami!

Bez inteligentních, vzdělaných a nebojácných odborníků nemá tento stát v 21. století šanci. Současní politici nemohou změnit právní rámec a následná bezpráví, korupci a neprůhlednost ze kterých sami materiálně tyjí. Bez potřebného vzdělání a inteligence na vedoucích pozicích nás čeká jen další politické dělení společnosti, rekordní zadlužování státu, morální stagnace a úpadek státního hospodaření i veřejných financí. Stranicko-ideologická forma nepřímé demokracie se nehodí do 21. století. Podpora stranických dinosaurů nenabízí žádoucí perspektivu a důstojnou budoucnost. Spotřeba není hospodaření a spotřebitel není tvůrce hodnot. Lidem se musí opět vyplatit pracovat, ne jen volit pro zneužívání sociálních dávek. Široká přímá demokracie, pečlivý výběr nezávislých odborníků a odmítnutí mandátu stále rostoucí vrstvě aparátčíků by bylo dobrým začátkem a reálnou naději změny pro mladé generace. Skutečná změna, vedoucí k lepší budoucnosti, bez cirkusových manéží současné politiky, je základním tématem roku 2010.

V ČR se dnes nacházíme v politicky prekérní situaci: mýlící se, neuspělí a propadlí politici zakládají nové strany v naději přilepit se do nefunkčních, ale koryta udělujících koalic. Ať volíme jakoukoliv stranu, malou či velkou, volíme vždy „starého“ politika a jeho ještě starší a hladovější družinu doprovodu. Snaží se nalévat již zvětralé víno do nových nádob, což Češi potřebují ze všeho nejméně. Protřelé, zkorumpované a nezdravě vytrvalé „Slibotechny“ politických stran tvoří pevnou hráz mezi námi a naší budoucností. Mnozí se uchylujeme k berličkám volby „menšího zla“: Češi již historicky volí menší zlo a končí s zlem velkým. Nezapomeňme, že zlo menší se prostým aktem volby stává zlem velkým.

Trvalí akcionáři české politické „Slibotechny“ budou svorně vyzývat, abychom šli k volbám jako aktivní a sebevědomí občané, kteří změní současnou politickou scénu – tj. zvolí tu jejich stranu a znovudosadí k moci ty, kteří ji již několikrát ztratili; jde přece o koryta pro stále početnější družiny nohsledů. I když politici sehrávají svoji mediální šarádu o „soutěžení“, potřebují se k tomu navzájem, pomáhají si a podílí se na dnes již pravidelné rekorytarizaci. Bývalí politici neumí odejít, nedělají místo schopnějším a nemohou doručit to, čeho je kriticky třeba: důvěru, pravdu a morální spolehlivost.

V demokracii přece nejde o právo volit, to bylo za socialismu také, ale o právo nevolit, nebo volit proti tomu s čím nesouhlasíme. Vždy můžeme volit nezávislé osobnosti namísto partajníků, obzvláště v komunálních volbách. Vzpomeňme čtyř funkčních období starosty Tomáše Bati ve Zlíně a co to znamenalo pro město, národ i svět – zcela bez politických stran. Jeho politický odkaz bohužel zapomínáme, dokonce i v politice místní a regionální. On tentýž Baťa totiž také radil: Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty, nevydírat pracující, pracovat a šetřit a učinit práci i šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Proto jej tehdejší, tak jako dnešní politici tak nenáviděli.

Globální prostředí 21. století vyžaduje, abychom pojali své hospodářství a společnost aktivně, ne jen pasivně nebo reaktivně. Nezachrání nás ani účetní porcování ani politické handrkování, ale jen tvůrčí osobnosti v podnikání, vzdělávání a regionální samosprávě. Musíme vytvořit větší hospodářský koláč, ne se stále hlasitěji domáhat drobtů koláče stále menšího. Od postkomunistických montoven, skladišť a hypermarketů vlastněných jinými je třeba začít preferovat vlastní rozvoj znalostí, technologií, podnikatelských záměrů a podniků. Je třeba se naučit podnikat, stejně jako je třeba podnikání malých a středních podniků legislativně chránit a podporovat, ne dusit.

Vize ČR jako společnosti znalostně-podnikatelské, globálně se uplatňující, spoléhající na své mozky –od „zlatých českých ručiček“ ke „zlatým českým hlavičkám“ – to by bylo něco. Vsázení na jedinou kartu levné pracovní síly a zahraničních „montoven“, je krátkozrakým hazardem degradace sumy znalostí a schopností ve společnosti. Stát dnes již nemůže diktovat či volit dovoz specifických znalosti a technologií, jak se stalo v 90. letech pomocí sloganů „Vždyť je to jedno komu to patří“, „Je přece jedno co vyrábíme“ a „Trh si vše vyřeší sám“ apod. Nelze již zvýhodňovat a preferovat zahraniční podniky oproti podnikům a podnikatelům domácím. Slogan tzv. „Otevřené ekonomiky“ nám ztrpkl tím, že se stal symbolem ekonomiky uzavřené malým a středním podnikům domácím.

Je na čase začít hovořit o národně-inovační formě kapitalismu. Než začneme vytvořené bohatství dělit a konzumovat, je třeba zajistit jeho tvorbu: růst dlouhodobě udržitelného hospodářského „koláče“. Právě v tom je národně-inovační kapitalismus nejvhodnější formou pro malý stát hledající své místo v globální společnosti.

K úspěchu realizace nové vize je třeba plného soustředění na několik základních předpokladů:

1. Kvalitativní přestavbu a reformu českého školství a vzdělávání
2. Podporu vzniku aktivní vrstvy národních kapitalistů, tj. silné skupiny lidí schopných vytvářet, organizovat a investovat
kapitál do národních projektů
3. Podporu vzniku podnikatelských univerzit ve všech klíčových oborech
4. Vytvoření Triády spolupráce mezi podnikem, univerzitou a samosprávou na regionálních úrovních

Shrnuto: podnikání, vlastnictví a jejich spolehlivé právní zakotvení, jsou klíči k dlouhodobě udržitelné prosperitě. Národními kapitalisty nelze rozumět nedávné politické zbohatlíky z korupce, monopolu a zneužití státních prostředků, ale jen skutečné tvůrce v konkurenčním prostředí svobodného trhu. Již v bibli lze číst: Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má; anebo také: Dobrý pastýř život svůj dává za ovce. Ale námezdník jemuž ovce nepatří, vida vlka přicházet, opouští ovce a utíká. Všeho se lze vzdát, ale i osvědčené moudrosti věků? To prosím ne.

Regionální úroveň je výchozí úrovní hospodářského rozvoje. Každý úspěšný hospodářský pohyb vzniká lokálně, v regionu, ne na ministerstvu anebo plošně v makroekonomice. Silná Triáda spolupráce je předpokladem hospodářského impulsu. Kvalifikovaná (kvalitní) univerzita se může stát aktivním partnerem podnikatelské sféry a tak jedním z faktorů rozvoje regionu. Rakousko-uherské pojetí univerzity na 21. století nestačí. Národní kapitalisté jsou předpokladem renesance české podnikové sféry směrem k inovaci, autonomii a konkurenceschopnosti ne jen zahraničních, ale přednostně domácích podnikatelských subjektů. Vzdělávací sféra se musí naučit generovat použitelné znalosti, ne jen předávat obecně dostupné informace. Informace nejsou znalosti.

- I když nelze znovuzískat podniky, sítě, infrastruktury a budovy odprodané do zahraničních rukou, dnes je třeba zamezit ztrátě a rozprodeji elitních mozků. Je třeba vytvářet podmínky lepší než v zahraničí - není to jen otázka peněz, ale hlavně důstojného prostředí, životních perspektiv a spolehlivé konkurenceschopnosti ČR.
- Tak jako Baťové kdysi budovali Zlín, tak dnes lze budovat i republiku, tj. celou oblast „České kotliny“ na základě úzkého propojení Triády spolupráce. Dnešní svět má a bude mít dostatek manuální práce, ale kritický nedostatek znalostí a mozků. Znalosti jsou nejdůležitější formou kapitálu.
- Je třeba překlenout rokli mezi podnikatelskou a vzdělávací sférou, skoncovat se situací, kdy naše vynálezy a inovace musí být obchodně realizovány v zahraničí. Vzdělanci musí i podnikat a podnikatelé se vzdělávat. Rakousko-uherský vzdělávací systém, založený na informacích a společenské izolaci ve „věžích slonoviny“ je třeba opustit.
- Již tedy ne Czech Made, anebo Made in Czechoslovakia, ale hlavně Designed and Invented in Czecho-Slovakia. Obchodní a podnikatelská neintegrace Čech a Slovenska je základem vzniku Středoevropského regionu spolupráce.
- Efektivní propojení podnikatelské a vzdělávací sféry vyžaduje podporu úplně jiného politika. Je třeba zavádět Vysoké školy politiky, kde by kvalifikovaní adepti získávali znalosti v ekonomii, organizaci a řízení, technologii, geopolitice, etice a umění jednání s lidmi – z hlediska potřeb společnosti, ne stranické ideologie. Zastaralá politická ideologie do moderní Triády regionálního rozvoje nepatří.
- Politické strany by se o takto vzdělané politiky ucházely za účelem zvýšení viditelnosti, prestiže důvěryhodnosti a vnitrostranické celistvosti. Časem by profesní, neideologičtí politici získali dostatečný vliv a zkušenosti, aby mohli podnikově-vzdělávací sféru efektivně podpořit. Profesionalizace politiky (ve smyslu profesnosti, ne příjmového „profesionalismu“) je předpokladem úspěšného rozvoje tápající společnosti.
- Získané znalosti, úsilí a investice nesmí být promrhány zmařeny v ideologických válkách a rozporech, vedených až na osobní a čistě stranické úrovni. Neprospívá to jednotlivcům ani regionům. Politická soutěž by se stala soutěží řešení a odborně zakotvených realizací, ne centrálně produkovaných ideologických „svěracích kazajek“ planých slibů.
- Úspěch je třeba vnímat jako úspěch společnosti v globálním prostředí, ne jako úspěch politických stran v prostředí lokálním. Česko je malá země, v počtu obyvatel něco jako střední světové město, řízené starostou. Tento rozměr je třeba učinit konkurenční výhodou, ne nevýhodou „velkého státu“. Je mnohem těžší změnit směr velkého křižníku než rychlého motorového člunu. Jsou stejně rychlé, ale ne stejně adaptabilní. Schopnost adaptace, změny a podnikatelské agilnosti je v dnešním světě důležitější než hospodářská fixace a specializace.

Svět se začíná transformovat do nových standardů podnikání, vzdělávání a chování. Nové výrobky a služby, nové ekonomické a podnikatelské modely, nové technologie – možnosti zaměstnanosti a úspěchu jsou perspektivně neomezené. Jen je nutno dělat to, co si globální zákazník žádá a ne to, co jsme my „dělali vždycky“.

Jeden příklad za všechny. Svět přechází od benzinových na elektrické automobily. Ekologie se stává předmětem úspěšného podnikání všude na světě. Jen v zemích montoven a skladišť zůstávají lidé závislí na „exitových“ sériích starých modelů starého, bezperspektivného světa. Nahradit takto politicky motivovanou monokulturu vyváženým portfoliem výrob a služeb je základem vize nové, synergií vyvážené ekonomiky. Ecology is good business! Podívejte se na elektromobil E-tron, s motorem v každém kole: https://www.youtube.com/watch?v=ngBIKUE5f0g. Zaposlouchejte se do svěžího tónu strategického prohlášení firmy Renault (Drive the Change, ZE-projekt nulových emisí, česky na www.renault.cz/, anglicky na www.youtube.com/watch?v=Nndq-iY0LO4) a pochopíte, že klíčem k perspektivní ekonomice, která je schopná zároveň chránit a rozvíjet své prostředí, není politický aktivismus vlád, stran či politických iniciativ, ale plné nasazení podniků a podnikatelů, kteří již dnes odmítají chápat proč žít dobře dnes by mělo znamenat snížit kvalitu života těch, kteří přijdou po nás. I v ČR lze již dnes nalézt podobného ducha ve stovkách domácích firem, z mého pohledu např. Fosfa (http://web.fosfa.cz/) nebo Flexibuild (http://www.flexibuild.cz/).


Kapitalismus svobodného trhu funguje neutrálně: pracuje jen s tím co do něho sami vložíme. Tak jako v honbě za přidanou hodnotou vyčerpal prostředí, které mu poskytovalo životadárné zisky, tak se dnes v podobné honbě za přidanou hodnotou transformuje na levnější a zákazníky žádanější produkty i technologie „nulových emisí“ - aby nejen generoval potřebné zisky, ale současně regeneroval a zhodnocoval prostředí, které tvorbu zisků umožňuje. Není optimističtějšího pohledu na svět. Můžeme jej všichni pochopit a tedy i aktivně uchopit, ještě v roce 2010.


Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví


Váš,
Milan Zelený

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy