Archiv článků: listopad 2013

25. 11.

Armádní tsunami bez kontroly

Miloš Balabán Přečteno 1853 krát Přidat komentář

Jednání o společném vládnutí ČSSD, ANO a KDU-ČSL není jednoduché.V některých oblastech ale může být nacházení politické shody jednodušší.Platí to např. pro bezpečnostní a obrannou politiku, kde existuje nemalý programový průnik. Jeho základem je v prvé řadě respektování závazků vyplývajících z členství v NATO a EU.

Důležitá je i kontinuita bezpečnostní a obranné politiky. Je věcí politiků, aby toto brali v potaz a byli si vědomi, že jejich přístup k obraně země musí být konzistentní, a aby nezavdávali příčinu ke spekulacím, zda to myslí s obranou země vážně, či nikoliv.

Píši to proto, že mě v sobotním Právu nepříjemně překvapila jedna věta z interview Miroslava Kalouska, který s odvoláním na poslance ČSSD a stínového ministra financí Jana Mládka uvedl, že když byl předseda hnutí ANO Andrej Babiš na konferenci malých a středních podnikatelů konfrontován s tím, že v programu ANO mají dvě procenta HDP na armádu, tak jim odpověděl: To neberte vážně, to byly jen předvolební kecy.

Pokud si to přečtou vojáci (a mnozí z nich zřejmě byli s ohledem na volební výsledek ANO i jeho voliči), může to u nich vyvolat nedůvěru nejen vůči Babišovi, ale i budoucí koalici, zvláště pokud ANO pretenduje na klíčový vládní post ministra financí.

Důvěra ovšem nemůže být pouze jednosměrná od politiků k resortu obrany, ale i naopak. A tady je také nemálo věcí k zamyšlení. V posledních týdnech jsme třeba zažívali „armádní legislativní tsunami“, kdy vládou v demisi a bez důvěry Sněmovny procházela řada zásadních zákonů a rozhodnutí. Týkaly se služby vojáků, aktivních záloh nebo zrušení Vojenského újezdu Brdy.

Přitom jde o zákony a rozhodnutí, které budou mít zásadní význam pro budoucnost armády, jejích příslušníků i financování. Bylo proto na místě, aby je odpovědně projednala vláda s plným demokratickým politickým mandátem. Nestalo se tak a teď ji musí suplovat nová Sněmovna, kam zmíněné zákony a rozhodnutí zamíří. Bude to možná „zkouška ohněm“ pro nově ustavený výbor pro obranu a jeho schopnost skutečně naplňovat roli klíčového garanta civilní a demokratické kontroly armády.

Politikové by právě na civilní kontrolu silových složek státu včetně zpravodajských služeb měli v novém volebním období klást maximální důraz, a to třeba i s vědomím, k čemu také vedla „nekontrola“ v minulém volebním období: zneužití vojenského zpravodajství a následně pádu vlády.
(Právo,25.11.)

19. 11.

Restituční zátěž

Miloš Balabán Přečteno 2340 krát Přidat komentář

Předčasné volby u nás přinesly takovou politickou konfiguraci, která bohužel zřejmě opět nepřeje strategickému vládnutí v naší zemi.V jednáních o budoucí koalici se pozornost soustředí především na „průniky programů“ a „programové kompromisy“, zatímco na debatu, jak by tato země měla vypadat za 10–20 let, mnoho času nezbývá.

A ono to vlastně ani dost dobře nejde, když se třeba poslanci druhého nejsilnějšího sněmovního subjektu, hnutí ANO, sešli tři týdny po volbách na svém prvním „teambuildingu“, kde se drtivá většina z nich poprvé seznamovala se základními parlamentními procedurami. V takové konstelaci je člověk dost skeptický k prohlášením, že se strany budou snažit vytvořit takové vládní uspořádání, které by vydrželo celé čtyři roky.

Paradoxem přitom může být, že vlastně jediným „strategickým“ problémem, o němž se při vyjednávání o vládě diskutuje, jsou církevní restituce, které zavázaly stát desítky let vyplácet církvím obří finanční sumy. Přitom (jak jinak?) bylo takové rozhodnutí protlačeno minulou Sněmovnou bez konsensu mezi bývalou koalicí a opozicí.

Ale na druhou stranu závidím církvím jejich optimismus ohledně toho, že ještě za třicet let bude tento stát schopen (a ochoten) vyplácet miliardové kompenzace za nevydaný majetek.
Třicet let z hlediska církví sice není dlouhá doba, ale přece jen: počítat dnes s neměnností stavu při dynamice vývoje, vstupu nových a nových globálních i lokálních hráčů do rozhodování i při řadě ekonomických, bezpečnostních a environmentálních hrozeb je poměrně neprozíravé a snad i pošetilé.
Lepší by tak možná bylo, aby církve vyslyšely dnešní výzvy ke znovuotevření restitucí a ke kompromisu, jenž by především zohledňoval ekonomické možnosti státu. Byl by to státnický čin, který by koneckonců pomohl i lidové straně, jíž se povedl návrat do Sněmovny.

Nejsem si totiž jist, zda pro stranu se sedmi procenty hlasů ve volbách setrvávání na „neměnných pozicích“ ve věci restitucí je prospěšné za situace, když 80 procent občanů s jejich podobou nesouhlasí. A kdyby se podařilo s restitucemi pohnout, snad by možné vládní strany našly víc času i na diskusi o problémech, které přesahují dvě až tři volební období.
(Právo 19.11. 2013)

07. 11.

Zůstaneme v Evropě na druhé koleji?

Miloš Balabán Přečteno 3065 krát Přidat komentář


V kampani před sněmovními volbami bylo téma Evropské unie na okraji zájmu.
Nepřipoutaly ho ani poněkud obskurní billboardy „volebního hnutí“ Jany Bobošíkové s podobiznou exprezidenta Klause horujícího za korunu proti euru. Vliv na voliče to nemělo, jak ukázal žalostný volební výsledek bobošíkovců.

Česko by ale aktuálně mělo po volbách zajímat, jak se rýsuje perspektiva vývoje v EU. Impulsy přicházejí z Německa. Jak napsal německý týdeník Der Spiegel, „první žena Evropy“ Angela Merkelová dala po volebním triumfu najevo, že ve svém třetím funkčním období v úřadu kancléřky chce zahájit „evropskou reformní ofenzívu“.

Co má být jejím jádrem? Merkelová již veřejně vyslovila požadavek na vyšší konkurenceschopnost členských zemí eurozóny, což předpokládá i zavedení „přísnějších závazků“. S tím je spojen požadavek na vlastní rozpočet eurozóny a více práv pro Brusel ke kontrole finanční a hospodářské politiky členských států.

S ohledem na chystané koaliční partnerství s SPD v nové německé vládě Merkelová počítá i s posílením sociální dimenze Unie, zahrnující i programy zaměřené na řešení velmi palčivého problému nezaměstnanosti mladých lidí. Patří sem i opatření proti daňovým únikům.

Není pochyb, že návrhy přicházející z Berlína budou výrazně ovlivňovat unijní agendu po celý příští rok a mohou být i předmětem celoevropské diskuse před květnovými volbami do Evropského parlamentu.

Naše možnosti vstoupit jako respektovaný aktér do evropské diskuse a tím ovlivňovat i mnohá zásadní rozhodnutí na evropské úrovni nicméně po předčasných volbách do Sněmovny zatím nevypadají příliš dobře. Vytvoření nové vlády se rýsuje jen vzdáleně a vláda v demisi navíc s pošramoceným mandátem po propadáku SPOZ nebude mít na evropské úrovni dostatečnou autoritu. Přesto by ale mohla objektivně existovat shoda, abychom vystupovali v Unii a vůči EU mnohem aktivněji než dosud. Třeba i proto, že dva aktéři vyjednávání, ČSSD a KDU-ČSL, jsou pevně zakotveni v nejsilnějších evropských politických stranách socialistů a lidovců. A v hnutí ANO i přes jeho novost a nečitelnost jsou bezpochyby lidé, kteří vědí, o „čem je EU“.

Situaci mohou ovšem zkomplikovat volby do Evropského parlamentu, které s ohledem na politickou situaci u nás možná opět nebudou hlavně o evropských tématech, ale třeba i pokračováním snahy o „překopání“ zdejší politické scény. Dokážu si ale představit i scénář, že ještě v květnu nebudeme mít vládu a politická deziluze z nefunkční politiky nažene voliče do náruče euroskeptických či otevřeně populistických stran. I to by měli hlavní aktéři povolebních vyjednávání brát v potaz.
A v případě ČSSD mohou být evropské volby i svého druhu referendem o tom, zda strana může získat zpět důvěru voličů, otřesenou po vnitrostranických sporech, které eskalovaly po sněmovních volbách. Další zásadní propad, podobný výsledku v evropských volbách v roce 2004, by pro ni nevěstil nic dobrého.

Navíc by ji oslabil i ve straně evropských socialistů. Vážně ve hře je totiž možnost, aby se předseda Evropského parlamentu, sociální demokrat Martin Schulz, stal předsedou Evropské komise. Bude se to ale odvíjet i od výsledku evropských voleb, které musí být podle Lisabonské smlouvy brány v potaz lídry 28 členských států Unie při výběru předsedy komise. Takže i na výsledku sociální demokracie u nás bude záležet.
(Právo, 7.11. 2013)

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy