Miloš Balabán

23. 12.

Ztrácí Evropa pud sebezáchovy?

Miloš Balabán Přečteno 2755 krát

Konflikty uvnitř Evropy kvůli uprchlíkům eskalují, vzduchem létají skryté či otevřené výhrůžky a kategorická tvrzení.Maďarský premiér Orbán hovoří o sebevražedné uprchlické politice západních zemí EU v čele s Německem. Od německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera se naopak dozvídáme, že pokud země EU (míněno především země Visegrádu) nedodrží dohodu o přerozdělení migrantů, mělo by to pro ně mít právní důsledky.

Takže už nejen snížení unijních dotací. Nemůže to jednou skončit třeba i u hrozby vyloučení z EU? Střední Evropa chce zatím „jen“ vyloučit Řecko ze Schengenu, kvůli neschopnosti zajistit své hranice. To ovšem platí pro Unii jako celek, neboť půlroční odklad zřízení Evropské pohraniční a pobřežní stráže svědčí o ztrácejícím se pudu sebezáchovy.

Hádající se a politicky ochromené Evropě se tak zužuje manévrovací prostor i na mezinárodním poli. Těžko ji mohou brát úplně vážně Spojené státy a Rusko při řešení syrského konfliktu, kde blikla naděje na jeho ukončení schválením mezinárodního mírového plánu Radou bezpečnosti OSN.

Podceňovat nelze ani negativní dopady evropské kakofonie pro Severoatlantickou alianci, která se zatím snaží udržet od uprchlické krize jistý distanc. Jenže rozpad Schengenu a obnovení národních hranic nevyhnutelně znamená revizi bezpečnostních politik jednotlivých členských států NATO. Nebyla by pak bližší košile zajištění obrany a vnitřní bezpečnosti země než kabát závazků vůči kolektivní obraně v rámci Aliance? Eroze plnění závazků je přímou cestou k ochromení a posléze kolapsu NATO. Nelze přitom pominout, že obnovení schopnosti kolektivní obrany Aliance se stalo prioritou v souvislosti s politikou Ruska na Ukrajině.

Evropská unie může být nakonec ráda, že uprchlická vlna odsunula Ukrajinu z popředí pozornosti. Dva roky od Majdanu je totiž v katastrofální politické a ekonomické situaci. Unie již musí tušit, že reformní plán pro Ukrajinu v její režii skončil ve slepé uličce. Vůle pomáhat má zjevně finanční meze. Podobně jako v případě uprchlické krize se ale především vyjevuje nekonzistentnost evropské pozice vůči Ukrajině a Rusku.

Jak jinak hodnotit záměr velkých ropných společností z Německa, Rakouska, Nizozemí a Británie dohodnout se s Ruskem na vybudování plynovodu Nord Stream 2, který znamená, že Ukrajina by přestala být transportní zemí pro ruský plyn do Evropy? Poškodilo by to i země střední Evropy, Polsko, Slovensko a Maďarsko. A právě jim je spolu s Českem vyhrožováno nedostatkem evropské solidarity při zvládání uprchlíků.

A do toho všeho přichází rozhodnutí o prodloužení sankcí proti Rusku. Mohou ale v této politické konstelaci v Evropě přežít?

(Právo,22.12)

18. 12.

Evropská pohraniční stráž? Zatím jen papírový tygr

Miloš Balabán Přečteno 2430 krát

Pohraniční stráž. Tato dvě slova byla po listopadu 1989 vnímána jako jeden z nejvíce negativních symbolů bývalého režimu. Dnes se vrací do hry v jiné době a v jiných souvislostech.Evropská pohraniční a pobřežní stráž má pomoci členským státům na hranicích EU zvládat uprchlickou krizi. 1500 příslušníků by mělo zajistit ostrahu v místech, kde členské země Unie nezvládají vlastními bezpečnostními silami zadržet nápor uprchlíků.

Má být mezinárodní s tím, že část jejích příslušníků bude v záloze s možností povolat je jen v mimořádných případech.S rozmístěním stráže se počítá především v kritických místech, jako je Itálie a Řecko, nebo i v zemích mimo Unii, které z hlediska pohybu uprchlíků přestavují úzké hrdlo, kam patří např. Makedonie nebo Srbsko. A stráž má zasahovat v krajních případech v nějaké zemi EU i proti vůli její vlády, pokud ochranu hranic nezvládá. To již vyvolalo v některých zemích odpor.

Jenže spory by se měly vést o něco zcela jiného. Není zvláštní, že Evropská komise navrhuje zřídit pouze minijednotku, která se má podílet na střežení vnější schengenské hranice, jejíž délka je několik tisíc kilometrů a sahá od severu Evropy až po Středozemní moře? Důležité je zde srovnání: dvacet osm členů Unie disponuje téměř dvěma milióny vojáků a souhrnným vojenským rozpočtem okolo dvou set miliard eur.

Nelze to hodnotit jinak než jako pouhé gesto, které má evropské veřejnosti ukázat, že je EU akční a schopná reagovat na tlak některých členských zemí požadujících účinnější ochranu vnější hranice, mezi které patříme i my.Kdyby to Unie brala vážně, musela by se podívat za oceán na nejbližšího evropského spojence – Spojené státy. Americká pohraniční stráž má téměř 21 500 příslušníků a pobřežní stráž dokonce přes 42 tisíc. K tomu 1850 lodí a 205 letadel.

Nezasloužila by si EU, která je ekonomicky nejsilnějším seskupením planety s půl miliardou obyvatel, podobné zabezpečení hranic? Určitě ano. Nesmí ale chybět politická vůle doprovázená i politickou odvahou říci Evropanům, že to bude něco stát. Ta vůle nicméně zjevně chybí, s 1500 příslušníků Evropské pohraniční a pobřežní stráže můžeme na účinnou kontrolu vnější hranice zapomenout. Bez toho je ale osud nalomeného Schengenu ještě více nahnutý.

Z jeho vnitřku mezitím přichází znepokojivé signály. Třeba z Německa, kde se podle náměstka ministra financí a člena vedení CDU Jense Spahna nachází 300 tisíc uprchlíků bez jakékoliv registrace, a nikdo netuší, odkud přišli a kde jsou.Tuší to ale ve Finsku. Jeho bezpečnostní služby odhadují, že mezi 30 tisíci uprchlíky se nachází na 300 osob napojených na teroristické organizace. Minulý týden byli u města Forsa zadrženi dva bojovníci IS odpovědní za masakr jedenácti kadetů v iráckém Tikrítu.

Probudí se konečně EU a začne jednat?

(Právo, 17.12.)

Archiv článků: prosinec 2015

Ztrácí Evropa pud sebezáchovy?

Evropská pohraniční stráž? Zatím jen papírový tygr

Blogeři abecedně