Dobrou zprávou prvního kola prezidentských voleb je jasné vyřazení odpůrců evropské integrace. Přemysl Sobotka a Jana Bobošíková dostali jen necelých pět procent hlasů. Protiunijní rétorika moc voliče neoslovila. Někdy měla až absurdní podobu jako Sobotkovo heslo, že „stabilní a pevnou českou korunu nevymění za euro ani rubl.“ Jana Bobošíková pak výsledky prezidentských voleb komentovala neméně originálně, když prohlásila, že „pokud volby hlavy státu dopadly tak, jak dopadly, a pokud všichni ti kandidáti,včetně kandidáta největší vládní strany dávají své hlasy eurofederalistům nebo eurohujerům, tak si myslím, že je načase povolat do zbraně Václava Klause“….

Je otázkou nakolik Václav Klaus Janu Bobošíkovou vyslyší. Pokud ano tak se základna odporu proti EU musí po 7. březnu přesunout z Pražského hradu na zámeček na Hanspaulce, sídla Institutu Václava Klause. Na Hradě pak vztyčí vlajku EU buď Miloš Zeman nebo Karel Schwarzenberg , kteří mají na rozdíl od Klause zcela odlišný pohled na Evropskou unii. Zeman navíc stál i v čele vlády, která úspěšně vyjednávala o našem vstupu do EU.

Dá se očekávat, že oba by se v prezidentské funkci snažit vrátit Českou republiku z politické periférie EU do jejího hlavního proudu. Budoucí prezident ale může ve své snaze narážet ještě minimálně jeden a půl roku na euroskeptickou vládu.

V případě zvolení Schwarzenberga by to bylo možná zvláštní, neboť i přes to, že seděl v Nečasově vládě jako její místopředseda a ministr zahraničí nepodařilo se mu nijak výrazně ovlivňovat řadu protiunijních vládních excesů. O koncepční politice vlády vůči EU také nemůže být příliš řeč: stačí třeba připomenout existenci dvou státních tajemníků pro záležitosti EU, ostudu s čerpáním evropských fondů na ministerstvu školství, nebo nechuť projednávat na půdě Poslanecké sněmovny pozice vlády ke klíčovým otázkám unijní agendy. Ale třeba by to mohl uznat jako svoji chybu.

Nový proevropský prezident ale v každém případě může se svými proevropskými názory výrazně ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch unie a tím působit i na vládu. Hned na počátku svého mandátu by např. mohl připomenout desáté výročí dosud jediného celostátního referenda, ve kterém jasná většina českých občanů podpořila náš vstup do EU a iniciovat při této příležitosti seriózní celonárodní debatu o naší roli v unii a prioritách, kterých chceme v unii a s unií dosáhnout. Přispělo by to k odstranění deficitu, který v tomto ohledu máme ve srovnání s našimi sousedy ve Visegrádu - Polskem a Slovenskem. Role „ veřejného moderátora“ je přesně tou rolí, kterou by nový prezident měl sehrávat.