Personální práce premiéra a vlády v bezpečnostní politice je ukázkou toho, jak se nemá dělat. Potíže začaly už při sestavování vlády. Stačí si vzpomenout na premiérovo povolební vyjádření v České televizi k možnému obsazení resortu vnitra zástupcem Věcí veřejných, kdy se zaklínal, že se tam nemůže dostat exponent bezpečnostní agentury ABL. Leč pod tlakem politických reálií se tak stalo. Za pouhých devět měsíců pak Radek John opouštěl vnitro a resort se diplomaticky řečeno nenacházel v dobré kondici. Do čela vnitra byl následně vybrán nestraník, bývalý plukovník policie a šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice. Jako svého prvního náměstka ministra si vybral bývalého podřízeného z ÚOOZ Jaroslava Hrušku.

Připomínám to proto, že tehdy místopředseda vlády Karel Schwarzenberg neříkal nic o tom, že bychom byli jako nějaký diktátorský režim v Latinské Americe ve kterém vnitro řídí nikoliv politik, ale policista. K resortu obrany je dnes podstatně přísnější: není prý nadšený z toho, že bychom byli jako Guatemala, kde je generál ministrem obrany, což je zjevná narážka na možného Nečasova kandidáta do funkce ministra: stávajícího prvního náměstka a bývalého náčelníka Generálního štábu AČR Vlastimila Picka.

Problém ale dnes spočívá v tom, že se premiér a vláda dostali na ministerstvu obrany do personální pasti. I ministrovi zahraničí přeci musí být jasné, že dlouhodobě neobsazené ministerstvo obrany nám nedělá dobré jméno ani v NATO, ani v EU. A pokud zjevně selhává i oslovování ministrovi podřízených diplomatů, aby resort obrany vzali, existují již jen dvě možnosti: premiér dovládne s tím, že bude mít pod sebou i resort obrany s prvním náměstkem Vlastimilem Pickem (který ho bude fakticky řídit), nebo nakonec najde obětavce, možná lépe řečeno tak trochu politického sebevraha, který nakonec resort vezme (a Vlastimil Picek bude opět tím, kdo bude logicky mít velké slovo při jeho řízení). Možná by tak bylo lepší vybrat si ze špatných možností tu nejméně špatnou a z Picka nakonec ministra obrany udělat rovnou. Neříkám přitom, že je to úplně špatně, asi by předal resort svému nástupci alespoň v konsolidovaném stavu na rozdíl od politiků - amatérů.

Ať už to dopadne jakkoliv, koncovka vládnutí této koalice v oblasti bezpečnostní politiky bude lehce absurdní: civilní kontrolu silových resortů budou zajišťovat bývalý generál armády a bývalý plukovník policie. Je to ale jejich problém?
(Právo, 11.2.2013)