Dramatické události v Bulharsku vybízejí k zamyšlení. Masové sociální protesty v zemi byly sice vyvolány vysokými účty, které musí lidé platit za elektřinu, nicméně důvody a pozadí vnitropolitické krize leží někde zcela jinde. A ČEZ je zde spíše jakýmsi rukojmím, na které lze ukazovat, než viníkem strádání občanů.

Martin Karbovski v bulharském listu Standard ve své analýze o aktuální situaci v zemi vůbec nehovoří o elektřině, ale o tom, že se model bulharské demokracie, nastolený po roce 1989 a spočívající ve střídání moci bulharských socialistů, vzešlých z bývalých komunistů, a spasitelů, kteří mají překonat jejich vliv, zadrhl. Poslední ze spasitelů Bojko Borisov se ovšem nezkompromitoval jako jeho předchůdci, a proto možná využil několik měsíců před volbami všeobecné nespokojenosti k tomu, aby se pokusil z nastalé situace vytěžit další politické body, které by mu pomohly vyhrát další volby.

Existují ale dvě podstatná rizika: politická scéna je zablokovaná vzájemnou politickou rivalitou, což ochromuje nejen politiku, ale i ekonomiku. A hrozí, že i po volbách by tento stav mohl pokračovat. Výsledkem by byla další stagnace. Současné situace by ale mohli využít extremisté, kteří by podobně jako „Zlatý úsvit“ v Řecku oslovili hesly o „prohnilosti“ stávajícího systému nemalou část veřejnosti. Jistě by jim v tom pomohla i špatná ekonomická situace většiny občanů, kteří musí vystačit na evropské poměry s podprůměrnými platy a důchody.

Bulharsko tak opět potvrzuje závěr, že sociální problémy, sociální marginalizace a vyloučení představují velkou hrozbu. Jejich kumulace na Balkáně ovšem vyvolává zvýšenou nejistotu a obavy. Stačí se podívat do téměř zbankrotovaného Řecka zmítaného častými sociálními protesty, které policie rozhání s až nebývalou brutalitou.

A v dalších balkánských zemích jsou sociální problémy ještě okořeněny i vzájemnými etnickými tenzemi, které mají často podobu nepřátelství a nenávisti. Stačí připomenout Kosovo, Srbsko, Makedonii nebo Bosnu a Hercegovinu. Na konto Kosova, které nedávno oslavilo 5. výročí své nezávislosti, lze pak poznamenat, že jde spíše o zhroucený stát s nefunkčními institucemi, s téměř padesátiprocentní nezaměstnaností a třetinou lidí přežívajících s jedním dolarem denně. Daří se tam ovšem organizovanému zločinu, mafii, včetně gangů pašujících drogy. Kosovo je tak samo o sobě bezpečnostní hrozbou, i když – bohužel – s asistencí EU.

Fakticky uvnitř samotné Unie nebo v její bezprostřední blízkosti stále doutná velké ohnisko bezpečnostní nestability. Bulharsko, nejchudší stát EU, ho může zvětšit. Unie to nesmí přehlížet, i když má teď plno starostí se situací v Mali a v Sahelu.
Právo, 25.2. 2013