Tříměsíční anabáze s výběrem ministra obrany po odvolání Karolíny Peake vyjevila několik skutečností, o kterých by se mělo přemýšlet.

Hodně se hovořilo o civilní kontrole armády a nepřípustnosti toho, aby se ministrem stal bývalý náčelník generálního štábu, který uniformu svlékl před necelým rokem. Ministr zahraničí mluvil o tom, že Česko není Guatemala.

Ve skutečnosti ale vůbec nešlo o civilní kontrolu armády, nýbrž hlavně o politický „šprajc“ premiérovi, když se hodilo ho trochu potrápit s výběrem ministra a podtrhnout tak jeho neschopnost, což je smutným odrazem stavu vládnoucí koalice.

Vybrat ovšem nebylo z koho. I přesto, že má ODS předsedu výboru pro obranu Sněmovny a dva náměstky přímo na ministerstvu (z toho jednoho bývalého člena sněmovního výboru pro obranu), premiér po nich nesáhl. Musel brát především v potaz stanovisko TOP 09. Ta by po rošádě na ministerstvu dopravy jen těžko skousla posílení pozic ODS ve vládě.

Ani ona ale nebyla schopna nabídnout žádného kandidáta. Mluvilo se sice o pár jménech diplomatů z resortu Karla Schwarzenberga, nicméně vážně to nikdo nezamýšlel. Snad pokud by existovalo víc odvahy podívat se na českou bezpečnostní komunitu: někteří kandidáti, nestraničtí odborníci názorově blízcí koalici, by se našli a bylo by možné je oslovit. Třeba bývalé vojáky, kteří mají za sebou víceletou „civilní karanténu“ a resortu obrany rozumí.

Spor kolem osoby ministra obrany ukázal i na to, že civilní kontrola armády se zužuje pouze na civilistu v čele resortu. To je sice důležitý prvek, ale zdaleka ne jediný. Je to velmi složité předivo „brzd a protiváh“, ve kterém patří prvořadá role kontrolní funkci parlamentu a sněmovnímu výboru pro obranu.

Na jeho půdě se mají odehrávat klíčová jednání o armádním rozpočtu, akvizicích, misích, ale i o branné legislativě. Aktuálně to platí i o legislativě připravované, kde existuje celá řada otevřených otázek týkajících se budoucí role armády, jejího vnitřního fungování a vazeb na celý bezpečnostní systém. O tom bude nutné diskutovat i s opozicí, protože hledání konsensu v bezpečnostní politice je nezbytností.

Do civilní kontroly patří i dialog s bezpečnostní komunitou a samozřejmě i komunikace s médii. Za posledních ministrů obrany třeba nebylo moc chuti pravidelně informovat o dění v resortu, ač si to situace vyžadovala. Sto dní hájení přitom nový ministr vzhledem k délce svého mandátu mít nemůže. Vadit mu to asi nebude, protože svoji tříměsíční předpremiéru má již za sebou.

Právo, 19.3. 2013