Hodně se mluví o globální transformaci moci a vlivu, vedou se diskuse o nových „pólech“ moci, které představují dynamicky rostoucí mocnosti, analyzuje se jejich politický, ekonomický a vojenský vliv. Vlivným pólem globálního vlivu je ale i „stínové“ bankovnictví se základnou v daňových rájích.

Jeho tajemství aktuálně poodhalilo rozsáhlé šetření Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů zahájené před několika měsíci a opírající se o obrovskou bázi dvou miliónů dokumentů pocházejících převážně z Britských panenských ostrovů.

Utajené účty zde má různorodá společnost: politikové, státní úředníci, obchodníci a členové bohatých rodin z celého světa. Neplatí zde žádná omezení, restrikce či embarga, které se často uplatňují ve světové politice i jako nástroj politického boje. Proto zde vedle sebe mohou mít účty lidé z USA, Francie, Ruska, Číny, Íránu, Ázerbájdžánu, Filipín, Kypru a mnoha dalších zemí.

Britské panenské ostrovy jsou ovšem pouze vrškem ledovce. Daňových rájů, kde lze využívat nízkých nebo žádných daní, bez právních komplikací, a to zcela anonymně, je ve světě 50–60. Mají zde svoji adresu více než dva milióny společností, tisíce bank, fondů a pojišťovacích společností. Americký prezident Barack Obama rád uvádí příklad budovy Ugland House na Kajmanských ostrovech, na jejíž adrese je zaregistrováno 18 tisíc společností.

Nikdo ovšem přesně neví, kolik je v daňových rájích uloženo peněz: expertní odhady se pohybují mezi 20–32 bilióny dolarů. Při výši ročního globálního HDP 70 biliónů dolarů je to ovšem ohromující suma, která ukazuje, kde leží skutečná politická moc ve světě.

Ředitelka deníku Le Monde Natalie Nougayrede ke zveřejňování výsledků pátraní po utajených kontech napsala, že rozebírat jednotlivé příklady je sice vzrušující, nesmí to ale zastínit podstatu problému. Daňové ráje podle ní představují hrozbu pro demokracii, utajováním informací podkopávají právní stát, vytvářejí příležitosti pro podvodníky všeho ražení a nahrávají zpronevěře veřejných financí ve státech, kde kvete defraudace a korupce.

I Česko přichází, jak přiznal ministr financí Miroslav Kalousek, kvůli přesídlení českých firem do daňových rájů o miliardy korun. Je to jistě lepší než několik desítek miliard, jak tvrdí některé studie, přesto je snad třeba i u nás vnímat další poznámku Natalie Nougayrede, že pokud na Západě chceme, aby náš politický systém přežil, měli bychom závěry šetření ohledně kont vnímat jako poplašný signál.

Třeba i z toho důvodu, že informace o nezdaněných ziscích v daňových rájích mohou na veřejnost konfrontovanou s „utahováním opasků“ v době krize působit jako výbušná směs. I když jde „jen“ o miliardy.
(Právo,11.dubna)