Ztroskotání lodi plné uprchlíků u italského ostrova Lampedusa, při kterém zahynuly stovky lidí, vyvolalo v Evropě vlnu emocí. Znovu připomenulo bezpečnostní hrozbu, kterou představuje masová nelegální migrace z Afriky a Blízkého východu do Evropy.

Zatím to má podobu série lokálních humanitárních katastrof u jednoho italského ostrova poblíž afrických břehů. Od roku 1999 tu ztroskotalo přes 200 tisíc osob, které z Afriky či Asie prchaly před válkou, hladem a bídou. Podle odhadů zahynulo při pokusu o přeplavení deset až dvacet tisíc lidí. Jen od ledna 2013 se na Lampeduse vylodilo 22 tisíc uprchlíků.

Italské úřady už přestávají tento nápor zvládat a obracejí se o pomoc k Evropské unii. Problém ale je, že na úrovni Unie zatím neexistuje ucelená strategie, jak tento problém řešit. Zefektivňování monitorovacího systému ve Středozemním moři, na který dohlíží Brusel a který má pomoci tonoucí zachraňovat, zjevně nestačí. A jen částečným řešením může být zvýšení ostrahy jižní hranice EU nebo snaha přerozdělovat uprchlíky do zemí Unie tak, aby nebyly enormně zatíženy jen její jižní členské státy, což se celkem pochopitelně vůbec nesetkalo u severních zemí s podporou.

Nelegální migrace jistě ještě naroste kvůli politické, ekonomické a bezpečnostní nestabilitě řady afrických a blízkovýchodních zemí. A tady si musí Evropané, resp. lídři některých států sáhnout do svědomí. Nepomáhají svými neuváženými politickými rozhodnutími tuto nestabilitu prohlubovat, když se ve jménu často partikulárních politických zájmů spojují i s radikálními islamisty, např. v Libyi či Sýrii, když výsledkem je eskalace konfliktů a bezpečnostní chaos plodící uprchlické vlny?

Platí to i pro oblast afrického Sahelu, kam patří Mali s naší vojenskou přítomností. Podle zprávy francouzského parlamentu bude zdejší vývoj velmi dramatický. Dnes zde žije 81 miliónů obyvatel, za 13 let už by to ale mělo být 120 miliónů. A tento demografický skok bude doprovázen obrovskými problémy sociálními a zdravotními, v hygieně, výživě a vzdělávání.

Všeobecná chudoba pak může hnát mladou frustrovanou populaci za lepším do Evropy, a to i z důvodu konfliktů, které mohou vypuknout z náboženských, etnických či čistě ekonomických důvodů (třeba boj o vodu).

Jak takovému scénáři čelit? Vojenské jednotky vysílané do Afriky z EU nebo v rámci OSN, jichž můžeme být součástí (ministr obrany Vlastimil Picek tuto možnost uvedl po jednání v OSN), mohou konflikty tlumit, ale skutečné řešení zřejmě spočívá pouze v koordinované dlouhodobé humanitární a rozvojové pomoci regionu, která by ho ekonomicky a sociálně pozvedla. Bude to určitě hodně drahé a nebude se to evropským vládám a daňovým poplatníkům líbit.

Alternativou může být vybudování „pevnosti Evropa“ s jižními hranicemi hlídanými armádou a policií, přes které by uprchlíci těžko procházeli. Pak by se ale ze Středozemního moře, které bylo už od starověku křižovatkou a centrem civilizace, mohl stát vyhlazovací tábor, jak v reakci na lampeduskou tragédii napsal portugalský list Público.

Máme snad ještě trochu času vážně diskutovat o tom, co si Evropa vybere. Do eurovoleb zbývá sedm měsíců…
(Právo,10.10.)