Nedávno mě zaujal nápad jednoho publicisty, že problémy s pořádáním a financováním olympijských her jsou řešitelné tím, že by se konaly vždy na jednom místě. To by ovšem mělo háček: jakou zemi vybrat?

V současném světě, který je plný politických, ekonomických, etnických a náboženských rozepří je to nesplnitelný úkol. Jediným „nestátním“ teritoriem, na kterém se svět dosud shodl, je Antarktida, a ta věru není nejpříhodnějším místem pro sport.

Zbývá tedy podřídit se logice fungování dnešního světa, kde sport už je dávno součástí politiky, přesněji politické prestiže. Není tomu jinak ani v případě her v ruském Soči, stejné to ovšem bylo i u mnoha předcházejících letních a zimních olympiád. Jedna věc by ale možná neměla uniknout pozornosti: olympiáda v Soči je jedním z dalších důkazů vzrůstajícího významu „nezápadních“ aktérů globálního vývoje. Mezinárodní olympijský výbor i další velké mezinárodní sportovní svazy reflektují svými rozhodnutími jejich rostoucí politický a ekonomický vliv, což platí především pro uskupení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika). Svědčí o tom konání letních olympijských her v Pekingu v roce 2008, fotbalového šampionátu v Jižní Africe před čtyřmi lety i dvě nadcházející vrcholné sportovní události v Brazílii: letošní mistrovství světa ve fotbale a letní olympiáda v Rio de Janeiro 2016. A další fotbalové šampionáty budou v Rusku a v arabském Kataru.

Konání olympiády v Soči dnes vyvolává na Západě nemalé politické emoce, možná trochu srovnatelné s atmosférou okolo letních olympiád v Moskvě 1980 a v Los Angeles 1984. Tehdy se sportovci bipolárně rozděleného světa stali bojkotem olympiád doslova přímou obětí studenoválečnického střetu USA a SSSR. Můžeme být rádi, že čtvrtstoletí po konci studené války dnes sportovní bojkot nepřichází v úvahu. Svět se totiž dramaticky změnil. Ač na olympiádu nedorazí pár předních světových státníků, realita je taková, že Rusko je i přes všechny existující kontroverze bráno jako partner Západu, a nikoliv jako jeho osudový protivník.

V případě olympiády v Soči si neodpustím jednu poznámku k jejímu financování, které je široce v našich i zahraničních médiích kriticky rozebíráno. Padesát miliard dolarů znamená, že jde o nejdražší olympiádu v historii. Hovoří se o gigantické korupci, která je příčinou tak vysokých nákladů. S přihlédnutím k tomu, jak vysoká je míra korupce v Rusku, lze předpokládat, že v tom bude i kus pravdy.Při kritice tohoto jevu bychom ale i u nás neměli být příliš licoměrní, což mi tak někdy připadá, ve světle toho, o kolik peněz přichází korupcí náš stát. A to vůbec nemluvím třeba o tolerované existenci mnoha daňových rájů, kam mizí stamiliardy dolarů i ze Západu. I v tomto případě platí ono biblické: „Třísku v oku svého bratra vidíš, ale břevno ve svém oku nevidíš.“
(Právo, 13.2.)