Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk si může připsat první místo v soutěži o nejsilnější výrok, když řekl, že „pokusy o ruskou vojenskou agresi na území Ukrajiny povedou k vojenskému konfliktu na území Evropy. Svět ještě nezapomněl na druhou světovou válku a Rusko chce rozpoutat už tu třetí“.

Jaceňukův provokativní výrok může ale odvádět pozornost od skutečných příčin výbušného dění ve východních oblastech Ukrajiny. Obsáhle je v dubnovém čísle amerického měsíčníku Foreign Affairs rozebral Keith Darden z Americké univerzity ve Washingtonu.

V článku "Jak zachránit Ukrajinu" uvedl, že jednou z hlavních příčin nepokojů na východě země jsou přesuny v rozložení politických sil v kyjevské vládě po svržení Janukovyče. Šedesát procent vedoucích činitelů země je ze západní Ukrajiny, kde ale žije pouhých dvanáct procent obyvatel země. Pro východ a jih Ukrajiny s početným rusky mluvícím obyvatelstvem (20–25 miliónů), kde se tvoří podstatná část ukrajinského HDP, to není akceptovatelné. Mocenská nerovnováha pak v konečném důsledku vytváří prostor pro ruské vměšování.

Na druhé straně je podle Dardena problémem zuřivý protiruský ukrajinský nacionalismus vlády, který omezuje její schopnost řídit zemi. To možná vysvětluje, proč místo politického vyjednávání se vzbouřenci byla proti nim nasazena armáda, což si nedovolil ani Janukovyč.

Koncentrace ruských vojsk u východních hranic Ukrajiny je rizikem. Nemůže být ale v zájmu Ruska na východní Ukrajině vojensky zasáhnout a anektovat ji, protože cena za takový krok by byla enormní: hluboká politická roztržka se Západem s negativními dopady na ruskou ekonomiku a prohloubení závislosti na Číně. To by nemohlo vyhovovat ani USA.

EU, NATO a Spojené státy musí realisticky hodnotit situaci. Místo strašení třetí světovou válkou je spíš na pořadu dne otázka co udělat, aby se Ukrajina nestala „zhrouceným státem“, který by byl rizikem jak pro Evropu, tak pro Rusko. Má k tomu nakročeno: květnové prezidentské volby se nemusí uskutečnit a země se pohrouží do dalšího politického chaosu, ekonomický kolaps země se blíží, armáda se podle polského ministra obrany Tomasze Siemoniaka nachází v katastrofálním stavu.

Situaci ale možná už nejsou schopny současné ukrajinské politické elity řešit. Budoucnost země tak spíš závisí na dohodě a koordinovaném postupu EU, Spojených států a Ruska. Je to ale po měsících eskalace napětí ještě vůbec možné?
(Právo, 28.4.)