Zklamání z portfolia Věry Jourové v Evropské komisi se mísí s mírným optimismem. Po opětovném politickém stresu s výběrem eurokomisaře v koaliční vládě však můžeme být za portfolio justice, ochrany spotřebitele a rovnosti pohlaví ještě rádi.

A ti, co o Bruselu něco vědí, říkají, že je to zajímavá agenda, která má co do činění i s každodenním životem občanů v Unii. Jourová se na ní může zviditelnit. Složení nové komise nás ale může zajímat i z jiného důvodu. Česko bylo dosud zastoupeno Štefanem Fülem, který měl v gesci rozšíření EU a politiku sousedství. Jeho nástupcem se stane Rakušan Johannes Hahn, který bude jako komisař pokračovat již druhé období.

Název resortu se ale změní na evropskou politiku sousedství a vyjednávání o rozšíření. Zdánlivý detail, který může být důležitým politickým signálem: EU ubírá ze svých ambicí a přiznává, že „bezpečné“ hranice rozšiřování již bylo dosaženo, další posun bude trvat dlouho.

Vůbec bych nevyloučil, že k tomuto posunu přispěla i hořká ukrajinská zkušenost, i když EU zatím oficiálně žádnou kritickou reflexi své politiky na Ukrajině neprovedla a místo toho se odehrává sankční seriál proti Rusku. Jeho výsledky jsou rozpačité. Navíc ukázal nejednotu členských zemí.

I Česko by mohla zajímat slova slovenského premiéra Roberta Fica, který na mimořádném brífinku k novému balíku sankcí vůči Rusku neváhal prohlásit, že konflikt na Ukrajině je „geopolitickým konfliktem mezi Spojenými státy a Ruskou federací o vliv na Ukrajině, do kterého se zapojila samotná EU“ a že „mnohé malé státy těmito geopolitickými souboji a konflikty trpí“. Věru silná slova, zvláště ihned po mobilizačním summitu NATO ve Walesu.

Ukrajinská diagnóza je ovšem složitější. Francouzský politolog a demograf Emmanuel Todd, který v roce 1976 předpověděl pád SSSR, v rozhovoru pro Aspen Review uvedl, že Ukrajina je amorfní zónou, která není schopná modernizace vlastními silami, ta musí přijít odjinud. Pokud se chce vymanit z ruské sféry vlivu, pak jen za cenu, že se dostane do vlivové sféry jiné mocnosti. Otázkou je, které.

Spojené státy jsou daleko, Evropa není vojenskou mocností a nemá peníze. Přesto postupovala v obvyklém schématu se snem, jak připoutat další stát do liberálního, kapitalistického a harmonického prostředí. A místo toho byl rozbit těžce zrozený stát, který neměl čas dospět.

Sny teď bude muset vystřídat reálnější pohled na budoucí rozšiřování Unie i na Ukrajinu. Za své chyby ale Evropská unie bude muset stejně zaplatit. Zima se blíží a plynový dluh Ukrajiny vůči Rusku stále není uhrazen.

(Právo, 12.9.)