Americký politolog George Friedman, který vede soukromou zpravodajsko-analytickou společnost Stratfor, v USA přezdívanou jako „stínová CIA“, nedávno přednášel v Moskvě a poskytl zajímavý rozhovor ruskému listu Kommersant.Podle jeho názoru je příčinou ukrajinské krize geopolitický střet mezi USA a Ruskem, které mají na Ukrajině zcela odlišné zájmy. Rusko podle Friedmana nechce úplně kontrolovat Ukrajinu nebo ji okupovat. Stačí mu pouze, aby nevstoupila do NATO a EU. Spojené státy si naopak nepřejí, aby Rusko konsolidovalo svoje pozice v postsovětském prostoru. Úspěch prozápadních sil by umožnil zadržování Ruska. Základní problém tedy spočívá v zásadním nesouladu národních zájmů dvou mocností.

EU se dostala mezi dva mlýnské kameny. Na rozdíl od USA je s Ruskem mnohem víc ekonomicky provázána, včetně závislosti na ruském plynu. Sankce jsou holí o dvou koncích. Německé hospodářství např. kvůli nim ztratilo sedm miliard euro, pětinu obchodní výměny s Ruskem. Navíc podle předsedy Východního výboru německého hospodářství Eckarda Cortese je krize vztahů mezi EU a Ruskem prohrou pro Evropu, zatímco v Asii se směje pověstný třetí vzadu. Dalším strašákem je krize ruské ekonomiky, ke které přispívají i sankce. Perspektiva kolabujícího Ruska i Ukrajiny není pro ekonomicky stagnující Unii vábná. Jednota EU vůči Rusku se i kvůli tomu může dále drolit a oslabovat i NATO.

A pak zde máme Ukrajinu, jejíž politici sice sázejí na politická gesta o vstupu země do EU a NATO, nyní jde ale hlavně o to, jak odvrátit zhroucení státu. Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier odmítl členství Ukrajiny v NATO a dodal, že její modernizace „je projektem na řadu generací, a proto nemá smysl spekulovat ani o členství v EU“. V Alianci je na pořadu dne spíš citlivé „řízení“ nereálných ukrajinských očekávání o rychlém vstupu. Ostatně ačkoliv jsme byli po roce 1989 v podstatně lepší ekonomické kondici, než je dnes Ukrajina, trvalo nám patnáct let, než nás EU přijala.

Směřování Ukrajiny je jistě věcí jejího svobodného rozhodnutí. Je ale skutečně svobodnou zemí, když stále rozhodují oligarchové? Disponují mnohem větším vlivem než vláda, mají obrovské finanční prostředky, vlastní banky, média, poslance ve vládních stranách i soukromé armády. Vzdají se ekonomických privilegií a politického vlivu ve jménu demokratizace a modernizace země? Na místě je velká skepse. Hesla o vstupu do EU a NATO mohou být pouhou kouřovou clonou.

Ukrajina, resp. její jihovýchod by se ale neměla stát bojištěm ohrožujícím evropskou i globální bezpečnost. I s přihlédnutím k průběhu konfliktu a sporu mezi Ruskem a USA je na místě vést seriózní debatu o reálných alternativách. Že se tak možná děje, naznačují informace o angažování Henryho Kissingera Obamovou administrativou pro vyjednávání s Vladimirem Putinem. Kissinger je přitom znám názorem, že jestliže má Ukrajina přežít a prosperovat, nesmí být výspou jedné strany proti druhé, musí fungovat jako most mezi Ruskem a Evropou, což předpokládá, že nebude v NATO. Mohou být životaschopné jiné alternativy v situaci, kdy USA potřebují spolupráci Ruska při řešení řady dalších ohnisek napětí ve světě?

(Právo,5.1.)