Teroristické útoky ve Francii zvýraznily, že Evropa musí bojovat na třech frontách: s destabilizací a konflikty v jejím sousedství na Blízkém východě a v Severní Africe, s pátou kolonou radikálních islamistů uvnitř Evropy a s rostoucím přílivem migrantů z konfliktních zón.

Fronty jsou přitom vzájemně propojené. Ofenzíva Islámského státu v Iráku a v Sýrii přináší nejen destabilizaci Blízkého východu, ale i Evropy. Evropští džihádisté se vracejí z blízkovýchodní fronty domů a po Paříži můžeme očekávat další teroristické útoky. Mohou mít za cíl i vyprovokování střetu mezi většinovou populací a muslimskými komunitami. Problémů je zde ve vzájemných vztazích už nyní nemálo a i v tomto kontextu je třeba posuzovat případné přijetí desetitisíců syrských uprchlíků v evropských zemích.

Paralelně s evropskou frontou může být cílem IS vtažení Západu do další pozemní války, která by ospravedlňovala jeho obraz jako nepřítele islámu a ukazovala IS jako hlavního ochránce sunnitů. Zatím se proti IS bojuje leteckými útoky, jejich dopady nejsou nicméně adekvátní. Islámský stát je mimořádně mobilní silou, kterou není možné ze vzduchu eliminovat, naopak letecká kampaň může vést k jeho další decentralizaci. V dobytých částech Sýrie a Iráku navíc IS vystupuje jako síla schopná zařídit pořádek a fungování společnosti, což mu zajišťuje lokální podporu.

Pozemní operace Západu proti IS je tudíž nyní nepravděpodobná. Západ se musí omezovat na úsilí o politické reformy v Iráku, které by ukončily sektářské třenice mezi šíity a sunnity, a v Sýrii. Požaduje se odchod prezidenta Asada, jenže v jeho případě jde o to, zda je součástí problému, nebo součástí řešení. A pak zde máme Turecko, členský stát NATO. Pronikání IS do Turecka je nepravděpodobné. Dělá ale Ankara dost proti tomu, aby země nebyla základnou pro vstup evropských džihádistů do Sýrie a mezičlánkem umožňujícím IS přepravovat a prodávat ilegálně vytěženou ropu?

Velmi vážný je problém s uprchlíky. Lze souhlasit s názory, že při jeho řešení musí být aktivnější Saúdská Arábie nebo arabské monarchie u Perského zálivu, kterým Západ poskytuje „bezpečnostní servis“ zadržováním IS, jenž je pro ně nebezpečný. V každém případě by to uprchlíci měli jednodušší ve „svém“ civilizačním okruhu.

Samotná EU dnes stojí tváří v tvář narůstajícím hrozbám ne zcela připravena. Severoatlantická aliance představuje významnou vojenskou sílu, není ale primárně určena k eliminaci terorismu nebo nelegální migrace. Těm musí čelit jednotlivé členské země EU převážně samostatně. Možná nastává chvíle pro celoevropské řešení při sdílení zpravodajských informací, spolupráci zpravodajských služeb a policií, vytváření společných protiteroristických sil nebo sil pro boj s nelegální migrací.

Zároveň EU nesmí ztrácet ze zřetele posilování vnitřní politické a sociální soudržnosti. Sociální problémy jako nezaměstnanost či možnost vystoupení Británie z EU nebo Řecka z eurozóny Unii oslabují. A oslabená Unie se s bezpečnostními hrozbami může vypořádávat mnohem hůř.

(Právo, 12.1.)