Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg označil minulý rok za černý pro evropskou bezpečnost. Dochází k nebývalé kumulaci bezpečnostních hrozeb. Reakce si žádá od politiků a od šéfů bezpečnostních složek maximální nasazení a rozhodování založené na kvalifikované analýze situace. Samozřejmostí je odpovídající úroveň vzájemné komunikace. Srovnejme si to s realitou posledních dnů u nás, kde naplno propukly osobní spory nejprve mezi prezidentem a ministrem zahraničí a následně ministrem obrany a náčelníkem generálního štábu.

Místo věcného rozboru situace nám prezident Miloš Zeman nabídl jednoduché rozetnutí gordického uzlu problémů spojených s působením militantních islamistů od Nigérie po Pákistán: zlikvidujme výcvikové tábory teroristů ozbrojenou akcí mezinárodních sil rychlého nasazení v gesci Rady bezpečnosti OSN.

Kdyby to bylo tak jednoduché! Jenže není, jak dokazuje kritická reflexe neúspěchů v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii na vládní i nevládní úrovni od Washingtonu po Berlín.Opatrné je i NATO, které jako maximum svého angažmá vidí sdílení zpravodajských informací a analýz o vývoji v severní Africe a na Blízkém východě, prohloubení politického dialogu se zeměmi regionu, čelícího největším hrozbám, a asistenci při budování obranných schopností.

V této situaci řeší náčelník generálního štábu Petr Pavel kvadraturu kruhu. Armáda se ještě nevzpamatovala z nesystémových škrtů, zároveň musí reagovat na zhoršující se bezpečnostní situaci. To vyžaduje více cvičení a příprav na bojové nasazení, k tomu připočtěme i mise. Při početním stavu armády je pak nasazení vojáků ke střežení muničního skladu ve Vrběticích luxus, porovnáme-li to třeba s potřebou výcviku pro nově vytvářené spojené úkolové seskupení sil velmi vysoké reakce NATO.

A pak vypadá zvláštně, když se špičkově vycvičený generál velící vojenské policii posílá do diplomacie a místo něj má nastoupit podplukovník bez bojových zkušeností. Máme snad „bojových“ generálů dost? Takže rozumím „vzpouře“ generála Pavla proti ministru obrany Martinu Stropnickému. Nicméně zároveň je třeba jasně říci, že ve standardní demokracii platí, že vojáci se musí podřizovat politickým rozhodnutím, jakkoliv je pravdou, že by měla být kvalifikovaná. V každém případě by ale bylo užitečné, aby se ve vládě, v parlamentu i v armádě znovu vyjasnilo, co přesně znamená civilní demokratická kontrola armády.

V souvislosti s odchodem generála Pavla na post předsedy vojenského výboru NATO to platí dvojnásob.Ústavní činitelé by si o tom mohli promluvit při schůzce k zahraniční a bezpečnostní politice na Hradě 17. února.

(Právo, 2.2.)