Americký prezident Barack Obama opustí za necelé dva roky Bílý dům. Má šanci, že se i přes soustavnou kritiku od republikánů a příznivců používání síly v mezinárodních vztazích může zapsat do historie díky řešení dvou neuralgických problémů americké i globální politiky. Jde o normalizaci vztahů s Íránem a Kubou, státy, které byly dlouhodobě zařazeny mezi nepřátele USA i celého Západu.

Stále ovšem stojíme na začátku tohoto procesu, existuje nemálo rizik, která mohou pozitivní vývoj zhatit nebo zpomalit. Je to přirozené, vztahy s Kubou byly zamrzlé přes půlstoletí a s Íránem třicet pět let. Nicméně i přes Obamův rýsující se úspěch existuje nebezpečí, že ho může přebít konflikt s Ruskem kvůli Ukrajině. Na vážnost situace nedávno poukázal vedoucí moskevského Carnegieho centra Dmitrij Trenin v časopise National Interest, když se v článku Evropská noční můra: ukrajinský masivní kolaps vrátil k situaci okolo Kuby v letech 1959–1962.

Nejprve byl svržen diktátor Batista, došlo ke zhoršení vztahů s USA, zavedení sankcí, přimknutí Kuby k Sovětskému svazu, neúspěšné americké vojenské intervenci a nakonec k rozmístění sovětských raket proti USA, které přivedlo svět na pokraj jaderné války.Taková situace se nebude podle Trenina úplně opakovat, ale stojí za to přemýšlet o rizicích, která z vývoje ukrajinského konfliktu vyplývají. Rusko je prostě Ukrajině blíž než Spojené státy a vývoj ve svém sousedství hodnotí odlišně.

Sled událostí i v jiných kulisách připomíná kubánský scénář. Po revoluci na Majdanu dojde k zásadní změně orientace souseda Ruska, přimyká se k Západu, deklaruje ambici vstoupit do NATO, začíná se mu poskytovat vojenská pomoc, stále jsou ve hře i dodávky zbraní.Rusko reaguje obsazením Krymu a podporou separatistů na jihovýchodě Ukrajiny, vztahy Západu a Ruska jsou v troskách, zavádějí se ekonomické sankce, do geopolitického konfliktu se dostávají dvě nejsilnější jaderné mocnosti. A i když právě jaderné zbraně zchlazují hlavy, nelze při zvyšujícím se vojenském napětí vyloučit incident, který může vést ke střetu s nepředvídatelnými dopady.

Nevyhnutelně by to mělo vliv i na společné zájmy, které Rusko stále má s USA a Evropou v oblasti jaderné bezpečnosti, nešíření jaderných zbraní, terorismu, na Blízkém východě, v Íránu, v Afghánistánu, v Arktidě a též při výzkumu vesmíru. USA a Evropa tak dnes stojí před těžkým dilematem: nutností adekvátně reagovat na ruskou politiku na Ukrajině a zároveň úplně Rusko neizolovat.

V této souvislosti je dobré si všimnout vystoupení německého ministra financí Wolfganga Schäubleho na přednášce ve washingtonském Brookings Institutu. Podle něj střet Západu s Ruskem rozhodne nikoliv vojenská, ale ekonomická síla, s dovětkem, že i když evropské sankce rozhodně na Rusko mají vliv, Evropa si je může dovolit jen proto a tak dlouho, dokud bude mít silnou ekonomiku.Snad tato slova nezůstala nepovšimnuta v Bílém domě i v mnoha evropských metropolích.

(Právo, 20.4.)