Krvavý budíček pro Evropu
Zcela se potvrdily obavy bezpečnostních expertů, kteří zdůrazňovali po lednovém masakru v redakci Charlie Hebdo, že otázka nestojí tak, zda dojde k dalším teroristickým útokům, ale kdy se tak stane.
Po Tunisu, Ankaře a zřejmě i ruském dopravním letadlu na Sinaji k tomu opět došlo v Paříži, s děsivou bilancí. A to se v srpnu jen díky pohotovosti a odvaze dvou cestujících podařilo odvrátit krvavou řež ve vlaku z Amsterodamu do Paříže.
Opět se ukázalo, že pro teroristy jsou velkoměsta ideálním cílem pro teroristický útok. Stačí si připomenout New York, Washington, Moskvu, Madrid, Londýn a Bombaj.Paříž zároveň ukazuje limity policie a zpravodajských služeb. Francouzské bezpečnostní složky byly nepochybně ve stavu maximálního nasazení s ohledem na zajištění obřího globálního klimatického summitu v Paříži, který má být zahájen 30. listopadu, s účastí 25 tisíc delegátů, včetně desítek hlav států a vlád. A přesto došlo ke spektakulárnímu útoku, který média označila za francouzské 11. září.
Útok v Paříži sice zřejmě nevyžadoval tak detailní plán a dlouhodobou přípravu jako při použití dopravních letadel coby zbraní al-Kajdá ve Spojených státech amerických před čtrnácti lety, přesto se nemohl obejít bez potřebné infrastruktury zajišťující převoz zbraní, nábojů a výbušnin, přípravu a koordinaci útočníků. A právě její existence, resp. skrytost před policií a zpravodajskými službami je mimořádnou hrozbou pro celou Evropu.
Útok v Paříži znovu potvrdil, že Evropa obklopená největší mírou bezpečnostní nestability ze všech kontinentů, jí musí přímo čelit i na svém území. A to, že jeden z pachatelů útoku podle všeho pronikl do Evropy přes Řecko skryt v masové uprchlické vlně, jen potvrdilo smutnou skutečnost, že Evropská unie ztratila kontrolu nad svými hranicemi a svou vnitřní bezpečností.
Kolik dalších spících džihádistů se mohlo do Evropy dostat? I kdyby to bylo jen jedno promile, stoupá riziko dalších teroristických útoků, které mohou radikalizovat veřejné mínění a vystupňovat nenávist vůči islámu a všem, i mírumilovným, muslimům.
Po pátku bude proto již politicky mimořádně obtížné nadále prosazovat uprchlické kvóty jako jeden z nástrojů k řešení krize.Místo neodpovědných výzev, nekonečných uprchlických summitů, kompromisů a polovičatých řešení musí začít EU jednat v krizovém režimu a rychle přijímat zásadní politická rozhodnutí, jakým je např. zajištění efektivní ochrany vnějších hranic EU, vybudování evropské pohraniční stráže, posílení pravomocí policie a zpravodajských služeb.
Není to v rozporu s lidskými právy, nýbrž přesně naopak, neboť bezpečnost státu a občana je prvořadým lidským právem. Tudy vede také cesta k záchraně ohroženého Schengenu, jehož konec by mohl být začátkem konce evropské integrace.
Zároveň stále platí, že o evropské bezpečnosti se dnes zásadně rozhoduje na Blízkém východě, v Sýrii. Je důležité mít jasno, kdo je evropským a americkým spojencem v boji proti Islámskému státu, a kdo se ho naopak, často skrytě, snaží podporovat. Na dvou židlích už dnes sedět nelze. Bez toho bude velmi obtížné čelit válce vyhlášené IS Evropě, jejíž další krvavou epizodu máme právě za sebou.
(Právo, 16.11.)
Po Tunisu, Ankaře a zřejmě i ruském dopravním letadlu na Sinaji k tomu opět došlo v Paříži, s děsivou bilancí. A to se v srpnu jen díky pohotovosti a odvaze dvou cestujících podařilo odvrátit krvavou řež ve vlaku z Amsterodamu do Paříže.
Opět se ukázalo, že pro teroristy jsou velkoměsta ideálním cílem pro teroristický útok. Stačí si připomenout New York, Washington, Moskvu, Madrid, Londýn a Bombaj.Paříž zároveň ukazuje limity policie a zpravodajských služeb. Francouzské bezpečnostní složky byly nepochybně ve stavu maximálního nasazení s ohledem na zajištění obřího globálního klimatického summitu v Paříži, který má být zahájen 30. listopadu, s účastí 25 tisíc delegátů, včetně desítek hlav států a vlád. A přesto došlo ke spektakulárnímu útoku, který média označila za francouzské 11. září.
Útok v Paříži sice zřejmě nevyžadoval tak detailní plán a dlouhodobou přípravu jako při použití dopravních letadel coby zbraní al-Kajdá ve Spojených státech amerických před čtrnácti lety, přesto se nemohl obejít bez potřebné infrastruktury zajišťující převoz zbraní, nábojů a výbušnin, přípravu a koordinaci útočníků. A právě její existence, resp. skrytost před policií a zpravodajskými službami je mimořádnou hrozbou pro celou Evropu.
Útok v Paříži znovu potvrdil, že Evropa obklopená největší mírou bezpečnostní nestability ze všech kontinentů, jí musí přímo čelit i na svém území. A to, že jeden z pachatelů útoku podle všeho pronikl do Evropy přes Řecko skryt v masové uprchlické vlně, jen potvrdilo smutnou skutečnost, že Evropská unie ztratila kontrolu nad svými hranicemi a svou vnitřní bezpečností.
Kolik dalších spících džihádistů se mohlo do Evropy dostat? I kdyby to bylo jen jedno promile, stoupá riziko dalších teroristických útoků, které mohou radikalizovat veřejné mínění a vystupňovat nenávist vůči islámu a všem, i mírumilovným, muslimům.
Po pátku bude proto již politicky mimořádně obtížné nadále prosazovat uprchlické kvóty jako jeden z nástrojů k řešení krize.Místo neodpovědných výzev, nekonečných uprchlických summitů, kompromisů a polovičatých řešení musí začít EU jednat v krizovém režimu a rychle přijímat zásadní politická rozhodnutí, jakým je např. zajištění efektivní ochrany vnějších hranic EU, vybudování evropské pohraniční stráže, posílení pravomocí policie a zpravodajských služeb.
Není to v rozporu s lidskými právy, nýbrž přesně naopak, neboť bezpečnost státu a občana je prvořadým lidským právem. Tudy vede také cesta k záchraně ohroženého Schengenu, jehož konec by mohl být začátkem konce evropské integrace.
Zároveň stále platí, že o evropské bezpečnosti se dnes zásadně rozhoduje na Blízkém východě, v Sýrii. Je důležité mít jasno, kdo je evropským a americkým spojencem v boji proti Islámskému státu, a kdo se ho naopak, často skrytě, snaží podporovat. Na dvou židlích už dnes sedět nelze. Bez toho bude velmi obtížné čelit válce vyhlášené IS Evropě, jejíž další krvavou epizodu máme právě za sebou.
(Právo, 16.11.)