Islámský stát označil šedesát zemí, které proti němu bojují, za „koalici ďáblů“. Nechybí zde ani Česko. Zveřejnění videa je dobře psychologicky načasováno s cílem prohlubovat obavy z dalších teroristických útoků.

Propaganda IS by ale neměla zastínit jiný znepokojivý trend. Poté, co se IS dostal v Sýrii a v Iráku pod větší tlak, přenesl útoky a násilí mimo „domácí bojiště“. Za poslední tři měsíce tak došlo k velkým teroristickým útokům v Ankaře a v Bejrútu, atentátu na ruské dopravní letadlo nad Sinajským poloostrovem a nakonec i v Paříži. A zatím i bez dokonaného útoku se IS podařilo ochromit Brusel, kde sídlí EU a NATO. Rozostřuje se tak rozdíl mezi „bojišti“ na Blízkém východě a v Evropě.

Mohou se mezi nimi pohybovat tisíce bojovníků IS pocházející z Evropy. Nelze bagatelizovat, že jim k tomu může pomáhat migrační vlna zasahující Evropu, protože není v silách členských zemí EU jí čelit bez fungující evropské vnější hranice. Denně přitom pronikne do Německa nekontrolovaně čtyři až deset tisíc utečenců.

Proto je nepochopitelné, proč se v EU urychleně neřeší otázka vybudování této hranice. Naopak slyšíme protichůdná vyjádření. Francouzský premiér Manuel Valls správně řekne, že „pokud Evropa nedokáže zastavit volný pohyb překupníků zbraní a džihádistů, tak si její občané řeknou, že Evropa skončila“. V Berlíně ale vidí kancléřka Angela Merkelová priority jinak, když v rozpravě o státním rozpočtu prohlásí, že Evropa by měla přijímat uprchlíky na základě „legálních“ kontingentů. Ty by měly být formovány např. v uprchlických táborech na území Turecka, kde jich žije přes dva milióny.

Dá se ale v takovém množství identifikovat, kdo může představovat bezpečnostní riziko? Navíc se zdá, že absorpční kapacita Evropy je již vyčerpána. Podle mluvčího bavorského ministerstva vnitra má počet uprchlíků do Německa dosáhnout do konce roku dvou miliónů a Švédsko právě rozhodlo, že omezí jejich přijímání.

V jedné věci ale může existovat shoda. Pro zastavení nelegální migrace je pro Evropu klíčovou zemí Turecko, jež vydalo sedm miliard dolarů na zajištění utečeneckých táborů. Nenapomáhá nicméně Turecko samotné svou politikou k destabilizaci Sýrie a tím i k přílivu uprchlíků?

Steven A. Cook ve vlivném americkém listu Politico napsal, že politika tureckého prezidenta Erdogana spočívající i v podpoře islamistických uskupení, včetně IS, bojujících proti syrskému prezidentu Asadovi přispívá k růstu násilí a extremismu v Sýrii. Cook dodal, že nikdo za to Erdogana nekritizuje, stejně jako za to, že pro upevnění své osobní moci demontuje v Turecku demokracii. A spojenci Turecka v NATO s přihlédnutím ke „geografii“ dělají, že Turecko sdílí jejich politiku.

Sestřelení ruského letadla by ale mělo být i pro NATO a EU varováním. Zatím se lze ptát, zda může zmatená Evropa s Tureckem dvou tváří porazit IS a zastavit uprchlickou vlnu.

(Právo, 27.11)