Pohraniční stráž. Tato dvě slova byla po listopadu 1989 vnímána jako jeden z nejvíce negativních symbolů bývalého režimu. Dnes se vrací do hry v jiné době a v jiných souvislostech.Evropská pohraniční a pobřežní stráž má pomoci členským státům na hranicích EU zvládat uprchlickou krizi. 1500 příslušníků by mělo zajistit ostrahu v místech, kde členské země Unie nezvládají vlastními bezpečnostními silami zadržet nápor uprchlíků.

Má být mezinárodní s tím, že část jejích příslušníků bude v záloze s možností povolat je jen v mimořádných případech.S rozmístěním stráže se počítá především v kritických místech, jako je Itálie a Řecko, nebo i v zemích mimo Unii, které z hlediska pohybu uprchlíků přestavují úzké hrdlo, kam patří např. Makedonie nebo Srbsko. A stráž má zasahovat v krajních případech v nějaké zemi EU i proti vůli její vlády, pokud ochranu hranic nezvládá. To již vyvolalo v některých zemích odpor.

Jenže spory by se měly vést o něco zcela jiného. Není zvláštní, že Evropská komise navrhuje zřídit pouze minijednotku, která se má podílet na střežení vnější schengenské hranice, jejíž délka je několik tisíc kilometrů a sahá od severu Evropy až po Středozemní moře? Důležité je zde srovnání: dvacet osm členů Unie disponuje téměř dvěma milióny vojáků a souhrnným vojenským rozpočtem okolo dvou set miliard eur.

Nelze to hodnotit jinak než jako pouhé gesto, které má evropské veřejnosti ukázat, že je EU akční a schopná reagovat na tlak některých členských zemí požadujících účinnější ochranu vnější hranice, mezi které patříme i my.Kdyby to Unie brala vážně, musela by se podívat za oceán na nejbližšího evropského spojence – Spojené státy. Americká pohraniční stráž má téměř 21 500 příslušníků a pobřežní stráž dokonce přes 42 tisíc. K tomu 1850 lodí a 205 letadel.

Nezasloužila by si EU, která je ekonomicky nejsilnějším seskupením planety s půl miliardou obyvatel, podobné zabezpečení hranic? Určitě ano. Nesmí ale chybět politická vůle doprovázená i politickou odvahou říci Evropanům, že to bude něco stát. Ta vůle nicméně zjevně chybí, s 1500 příslušníků Evropské pohraniční a pobřežní stráže můžeme na účinnou kontrolu vnější hranice zapomenout. Bez toho je ale osud nalomeného Schengenu ještě více nahnutý.

Z jeho vnitřku mezitím přichází znepokojivé signály. Třeba z Německa, kde se podle náměstka ministra financí a člena vedení CDU Jense Spahna nachází 300 tisíc uprchlíků bez jakékoliv registrace, a nikdo netuší, odkud přišli a kde jsou.Tuší to ale ve Finsku. Jeho bezpečnostní služby odhadují, že mezi 30 tisíci uprchlíky se nachází na 300 osob napojených na teroristické organizace. Minulý týden byli u města Forsa zadrženi dva bojovníci IS odpovědní za masakr jedenácti kadetů v iráckém Tikrítu.

Probudí se konečně EU a začne jednat?

(Právo, 17.12.)