Evropská unie se stále upíná k naději, že Řecko bude schopno zvládat další nápor uprchlíků a že Turecko bude další uprchlíky na svém území zadržovat. Realitou dnes je, že se z Turecka přes Egejské moře přepraví navzdory zimě přes dva tisíce uprchlíků denně. Není jisté, jestli přinese změnu summit EU s Tureckem počátkem března.

V Sýrii, hlavním zdroji vlny uprchlíků, má zavládnout podle rusko-americké dohody od soboty příměří, které se ale netýká Islámského státu a Fronty an-Nusrá. Po úspěšné ofenzívě Asadových vojsk s vojenskou podporou Ruska směřující k Aleppu Rusové zřejmě dosáhli svého strategického cíle. V Sýrii zbyly jen dvě hlavní síly, Asad a Islámský stát. Podmínky dohodnutého příměří musí vycházet z „faktů na zemi“, což ovlivní i pokračování syrských mírových rozhovorů v Ženevě.

Západu nezbývá v zájmu zastavení konfliktu nic jiného, než vzít Asada aspoň načas na milost. Naděje, kterou Západ vkládal do „umírněné opozice“, často ale s více či méně islamistickým pozadím, která by ho mohla svrhnout, se rozplynula. A jestli Asadova vojska s ruskou podporou nyní začnou útočit jen proti IS a stanou se s Kurdy rozhodující silou v jeho porážce, bude to mít vážné dopady na celý Blízký východ.

Velký otazník se vznáší nad pozicí Turecka. Vývoj v Sýrii jde proti jeho zájmům, neboť se rýsuje vznik velkého souvislého území kontrolovaného Kurdy podél syrsko-turecké hranice. Týdeník The Economist přinesl zprávu, že v zastoupení strany syrských Kurdů Demokratický svaz v Moskvě již visí mapa syrského Kurdistánu s názvem Rojava.

Pro Turecko to není přijatelné, což potvrzují dělostřelecké útoky na Kurdy z tureckého území, které budou pokračovat i navzdory příměří. Turecká vojenská intervence do Sýrie proti Kurdům je ale málo pravděpodobná. Neměla by podporu NATO, neboť při ní hrozí střet s Ruskem.Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn řekl jasně: „NATO si nemůže dovolit být zataženo do vojenské eskalace s Ruskem v důsledku nynějšího napětí mezi Ruskem a Tureckem.“ Přesto může být kurdský problém pro Turky mnohem větší prioritou než zadržování uprchlíků do Evropy. Pro ni to nemusí být dobrá zpráva.

Syrských uprchlíků je téměř 12 miliónů, jak za hranicemi, tak na útěku uvnitř země. Snaha EU poskytnout jim finanční a materiální pomoc k zajištění důstojnějších podmínek pro život, práci a vzdělávání v Turecku, Libanonu a Jordánsku jako alternativy k migraci má logiku.Jenže pomoc dohodnutá na londýnské konferenci o podpoře Sýrie ve výši 10 miliard eur do roku 2020 znamená v průměru 160 eur na jednoho uprchlíka ročně, což je na zbrzdění migrace málo.

Zároveň před Evropou vyvstává další problém. Podle zpravodajských informací se do Libye přesunuly až tři tisíce bojovníků IS ze Sýrie a Iráku v důsledku zvýšeného tlaku, kterému jsou zde islamisté vystaveni. O míře hrozby vypovídá i nálet amerického letectva na základnu IS nedaleko Tripolisu.

Neobjevují se tak výhonky dalšího „chalífátu“ v zatím stále zhroucené zemi na dohled od Evropy? Po pěti letech od začátku francouzsko-britské operace proti Muammaru Kaddáfímu a po neúspěšné syrské anabázi to může být pro Západ další hořké sousto.

(Právo, 25.2.)