Blíží se desáté výročí vypuknutí finanční krize, která výrazně přispěla k oslabení globální autority a vlivu Západu. Co vidíme po deseti letech? Ještě plastičtěji než dřív lze sledovat, že tradiční demokratické politické elity a jejich expertní zázemí nebyly a nejsou schopny pochopit, nakolik se současné modely vládnutí a organizace společenského života již vyčerpaly. Místo podstatných problémů se řeší i pseudoproblémy. Aktuální dění ve třech klíčových západních zemích – v USA, Británii a v Německu to potvrzuje.

Spojené státy místo strategického vládnutí nyní spíše zaměstnává nekončící hledání ruské stopy v amerických volbách. Vedle toho dochází ke stále častějšímu vraždění nevinných občanů, které umožňuje ultraliberální přístup k vlastnictví zbraní. Dosavadní globální lídr postupně rezignující na svoje globální závazky má dost vážných problémů u sebe doma. Na odchodu Británie z EU je finanční ztráta to nejmenší. Mnohem horší je dopad psychologickopolitický: odchází-li pátá nejsilnější světová ekonomika, nepochybně je to rána pro budování projektu silnější a vlivnější Unie. Místo brexitu se ale britská média víc soustředila na pseudoaféru ohledně kontaktů šéfa labouristů Jeremyho Corbyna s agentem StB.

Nejvážnější, a to i pro nás, je situace v Německu. Ještě nedávno se hovořilo o „německém momentu“, tj. o ještě silnějším vlivu Německa na chod a budoucnost EU a spolu s tím i o růstu jeho významu v globální politice. Není ale čas takový pohled korigovat? Co se děje po zářijových parlamentních volbách, kdy byly tradiční strany konfrontovány s růstem krajně pravicového populismu v podobě volebního úspěchu Alternativy pro Německo? Místo reflexe příčin, proč k tomu došlo, což se týká hlavně přístupu k masové migraci, a nalézání cest, jak krajně pravicové síly postupně eliminovat, jsme už šestý měsíc svědky politických tahanic a přemetů, které by se daly označit za projev „politického kolektivního egoismu“. Znechucení voličů roste, podpora kancléřky Merkelové klesá a AfD už je na tom ve volebních průzkumech stejně jako sociální demokraté, kteří od voleb ztratili dalších 4–5 procent.

Změní na tom něco výsledek referenda členů SPD o účasti v koalici s CDU/CSU? Zdánlivě ano, nicméně nevybírá se opět mezi dvěma špatnými řešeními? Pokud bude koalice odmítnuta, je otevřena cesta k předčasným volbám a tím i dalšímu možnému posílení AfD. A pokud bude odsouhlasena, nebude staronová koalice jen administrátorem přežilého politického statu quo, což může být také voda na mlýn AfD?
S odstupem tří let se tak ukazuje, jak se jedno svéhlavé politické rozhodnutí o uprchlících stalo spouštěčem krize politického systému. Přesto se v takové situaci přitápí pod kotlem vyhrožováním o odnětí evropských fondů těm státům, které odmítají povinné přerozdělování migrantů. Neschopnost racionálně vládnout pokračuje.

(Právo, 28.2.)