Britská story Unii poškodí na pokolení
Premiérka Theresa Mayová se pokusila v dolní sněmovně odvrátit negativní postoj většiny britských poslanců k dohodě o brexitu s EU. I když si musela být vědoma, že ji čeká prohra, možná doufala, že může být milosrdná. Poslanecká vzpoura ale přinesla největší parlamentní porážku vlády od roku 1924.
Mayová sice přežila hlasování o nedůvěře, nicméně chaos s vystoupením z EU pokračuje. Pro Británii je to hořká lekce. Aktér, který si dosud udržuje svůj globální vliv vyplývající z postavení páté nejsilnější světové ekonomiky a globálního finančního centra, neví, co se s ním bude odehrávat v příštích hodinách nebo dnech.
Podle listu Guardian nelze předpokládat, že vše, co souvisí s brexitem, brzy skončí. Je to pouze konec začátku v občanské válce za brexit, která bude trvat celé pokolení. Její konec není vidět a způsob řešení je neznámý. Nezmění na tom nic ani výsledek početných hlasování.
Není to ovšem samozřejmě obří problém jen pro Británii, nýbrž i pro Evropu. Nepředvídatelné dopady brexitu bez dohody a nejistota, co bude dál, mohou enormně zatěžovat politiku EU jako celku i členských států. Hodně ekonomicky a neméně politicky.
Do eurovoleb zbývají pouhé čtyři měsíce a nepochybně je mohou ovlivnit další turbulence okolo britského (ne)odcházení z EU. Přitom tyto volby mohou mít zásadní význam pro budoucnost evropského projektu, který je atakován euroskeptickými a nacionalistickými silami. I když, dlužno uznat, k tomu bohužel napomohla i vážná pochybení v oblasti unijní migrační politiky.
Britská story ale EU poškozuje i geopoliticky. Její váha nutně dále klesá v očích dalších vlivných globálních aktérů – Spojených států, Číny a Ruska, které musely vzít na vědomí sílu a vliv unikátního integračního uskupení ve světovém měřítku. V okamžiku, kdy se už nacházíme v jakémsi přechodném období od současného globálního uspořádání, kde hrál prim Západ, k uspořádání novému, s větším vlivem Číny a dalších nezápadních aktérů, je oslabení Evropy neřízeným britským odchodem rizikovým faktorem.
Zároveň nezapomínejme, že americký prezident Donald Trump dal několikrát veřejně najevo, že EU takříkajíc nemusí. Dění okolo Británie ho v tom může ještě utvrdit. A třeba ho i vést k dalším úvahám, jak se „zbavit Evropy“. New York Times již přinesly informaci, že Trump loni několikrát v soukromém rozhovoru vyjádřil přání zrušit členství USA v NATO. Vypadá to divoce, ale leccos, co vypadalo ještě před dvěma třemi lety jako absolutně nemožné, se nakonec stalo.
(Právo, 18.1.)
Mayová sice přežila hlasování o nedůvěře, nicméně chaos s vystoupením z EU pokračuje. Pro Británii je to hořká lekce. Aktér, který si dosud udržuje svůj globální vliv vyplývající z postavení páté nejsilnější světové ekonomiky a globálního finančního centra, neví, co se s ním bude odehrávat v příštích hodinách nebo dnech.
Podle listu Guardian nelze předpokládat, že vše, co souvisí s brexitem, brzy skončí. Je to pouze konec začátku v občanské válce za brexit, která bude trvat celé pokolení. Její konec není vidět a způsob řešení je neznámý. Nezmění na tom nic ani výsledek početných hlasování.
Není to ovšem samozřejmě obří problém jen pro Británii, nýbrž i pro Evropu. Nepředvídatelné dopady brexitu bez dohody a nejistota, co bude dál, mohou enormně zatěžovat politiku EU jako celku i členských států. Hodně ekonomicky a neméně politicky.
Do eurovoleb zbývají pouhé čtyři měsíce a nepochybně je mohou ovlivnit další turbulence okolo britského (ne)odcházení z EU. Přitom tyto volby mohou mít zásadní význam pro budoucnost evropského projektu, který je atakován euroskeptickými a nacionalistickými silami. I když, dlužno uznat, k tomu bohužel napomohla i vážná pochybení v oblasti unijní migrační politiky.
Britská story ale EU poškozuje i geopoliticky. Její váha nutně dále klesá v očích dalších vlivných globálních aktérů – Spojených států, Číny a Ruska, které musely vzít na vědomí sílu a vliv unikátního integračního uskupení ve světovém měřítku. V okamžiku, kdy se už nacházíme v jakémsi přechodném období od současného globálního uspořádání, kde hrál prim Západ, k uspořádání novému, s větším vlivem Číny a dalších nezápadních aktérů, je oslabení Evropy neřízeným britským odchodem rizikovým faktorem.
Zároveň nezapomínejme, že americký prezident Donald Trump dal několikrát veřejně najevo, že EU takříkajíc nemusí. Dění okolo Británie ho v tom může ještě utvrdit. A třeba ho i vést k dalším úvahám, jak se „zbavit Evropy“. New York Times již přinesly informaci, že Trump loni několikrát v soukromém rozhovoru vyjádřil přání zrušit členství USA v NATO. Vypadá to divoce, ale leccos, co vypadalo ještě před dvěma třemi lety jako absolutně nemožné, se nakonec stalo.
(Právo, 18.1.)