Ideu, na níž Tomáš Garrigue Masaryk postavil smysl existence Československé republiky, kterou svým válečným jednáním založil, v jádře obsahuje jeho Česká otázka a následné vyhrocené polemiky, a to jako dodnes znepokojivou formulaci smyslu českých dějin. Masaryk jej zjišťuje v reformačně ukotvené, primární a nezastupitelné autoritě individuálních mravních, resp. náboženských svědomí. Ta se v Husově reformátorském případě výslovně, a pozoruhodně vlivně postavila proti v zásadě násilné, neboť materialisticky pojaté a uplatňované autoritě instituční, tehdy církevní (1).
Vysokoškolský pedagog, profesně se zabývá politickou filosofií a politikou. Na veřejnosti zastává liberálně konzervativní politický směr a předkládá kritická stanoviska k politickému zaměření Evropské unie. Od r. 1999 do r. 2009 byl členem ODS, kde se zabýval zahraniční politikou a vztahem České republiky k Evropské unii. V r. 2001 byl jedním z autorů Manifestu českého eurorealismu. R. 2009 se stal členem přípravného výboru Strany svobodných občanů. Na ustavujícím sněmu Strany svobodných občanů byl zvolen místopředsedou této nové politické strany.