Nejdříve bych se dotkl tématu Svobodní a předčasné volby. Dosud jste v parlamentních volbách úspěšní nebyli. Nyní se nabízí oslovit nespokojené či už bývalé voliče ODS. Jak by podle vás měli Svobodní o jejich přízeň nejlépe usilovat?
Nadcházející 75. výročí konce první Československé republiky mnichovskou dohodou dvou demokratických a dvou diktátorských evropských velmocí z 29.–30. září 1938 žije v dějinné paměti, debatách domácích historiků (Měli bychom proti sobě celou Evropu, Orientace, 21.9.) a takto zaměřené publicistiky (Naše mnichovské vítězství, Orientace, 21. 9., „Odmítnout Mnichov by byla sebevražda“ LN, 21.9.). Na domácí frontě sporů o Mnichov jde stále v první řadě o odpověď na otázku, zda jsme se tehdy nacistickému Německu, agresivně podporovanému jeho sudetoněmeckou pátou kolonou, měli bránit. Do generální zteče proti hlavním českým myslitelským překážkám blahořečení přijetí mnichovského diktátu československým prezidentem Edvardem Benešem se v LN pustil Petr Zídek (Naše mnichovské vítězství, Orientace 21.9.). Pokusil se vyvrátit stanovisko Jana Patočky a Václava Černého, dvou vrcholných zjevů prvorepublikové vzdělanosti. Toho, kdo stojí v pozadí jejich uvažování, byť se mnichovských dnů nedožil, totiž T. G. Masaryka - zakladatele Mnichovem zničeného státu, zmínil jen letmo.