Drama zlatého pokladu republiky a jeho výklad

22. 04. 2011 | 21:32
Přečteno 9173 krát
Závažná publikace Stanislava Motla „Kam zmizel zlatý poklad republiky“1 vyvolala v České republice značný ohlas a krátce za sebou se dočkala dvou vydání. Není divu.Výrazný český publicista Stanislav Motl, donedávna známý hlavně poutavými reportážemi v televizi Nova jako český „lovec nacistů,“ ve své knize o zlatém pokladu republiky souvisle odkryl a pečlivě popsal dosud neznámou, nanejvýš významnou kapitolu dramatických dějin české státnosti dvacátého století. Až díky jemu se veřejnost dozvěděla příběh zlatého pokladu Československé, a od r. 1993 České republiky, jenž svým strhujícím dějem ilustruje, doplňuje a zvýrazňuje heroismus, tragické zvraty, ale v závěru, při líčení neuvěřitelného prodeje státního zlatého pokladu Českou národní bankou v r. 1998, i rozhodně nezanedbatelný moment zarážející malosti a krátkozrakosti aktérů nedávných dějin našeho státu.

Rovněž ve švýcarském Zpravodaji tamějších Čechú a Slováků vzbudila Motlova kniha v loňském roce (č. 7-8) zaslouženou pozornost. Autor recenze ze Zpravodaje, podepsaný jako Divad.Temere.com, obsáhle informuje o širokém obsahovém záběru Motlovy publikace a vyzvedává její objektivitu.

Ale právě zde se vynořuje nemalý problém. Nejen Divad.Temere.com, se totiž výslovně ztotožňuje s Motlovým rozhořčením nad tím, jak se ve druhé světové válce zachráněná část zlatého pokladu republiky použila ve prospěch boje československé zahraniční armády proti nacistickému Německu. Motlovo pobouření je dokonce tak silné, že na ně bez ohledu na mnohem širší obsahový záběr své jinak vynikající knihy výslovně upozorňuje čtenáře jejím silně emotivním podtitulem: „O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi.“

Co tedy má Stanislav Motl na mysli ? To na úvod naznačují zejména dvě ze tří na sebe navazujících kapitol, a to Umři, ale nejprve zaplať , Zbraně za zlato a V boji.2 V úvodní z nich Motl nejprve stručně líčí boje československé exilové armády proti německým vojskům a letectvu ve Francii v r. 1940 a jejich evakuaci do Velké Británie po brzké francouzské kapitulaci. A v závěru dodává: „Všichni byli nedočkaví, aby mohli zasáhnout do bojů. Toto přání se jim brzy mělo splnit. Nikdo z nich netušil, že za to, aby mohli bojovat, budou muset jednou zaplatit. Československým zlatým pokladem.“3

V následující stručné kapitole nazvané Zbraně za zlato Motl konečně dospívá k jádru věci. Nejprve podle válečných Pamětí prezidenta Edvarda Beneše podává pasáž z textu britského oficiálního uznání prozatímní vlády Československé republiky z 18. července 1940. Československá prozatímní vláda tehdy sídlila a vyvíjela činnost na území Velké Británie za účinné a rozhodující britské podpory. Britský ministr zahraničních věcí Halifax ve sdělení, jímž britská vláda uznává prozatímní vládu Československé republiky v této souvislosti připomíná, že „uznáním prozatímní československé vlády by se ovšem položily některé správní, finanční a jiné otázky, jež by bylo třeba vyříditi, jako například otázka pravomoci nad československými brannými silami a nad československými nevojenskými osobami v této zemi a otázka zlata Národní banky československé…“4

Prezident Beneš dále uvádí, že následně „bylo dosaženo dohody ve věci právního postavení naší armády, její technické organizace, jejího vztahu k britským jednotkám a o celkové otázce jejího financování. Smlouvu podepsal na britském ministerstvu zahraničí 25. října 1940 lord Halifax a Jan Masaryk.. Současně, opět citujeme Edvarda Beneše, bylo podepsáno novým britským ministrem financí sirem Kingsleym Woodem a československým ministrem financí dr. Eduardem Outratou ´zvláštní finanční ujednání, kterým se upravovalo jednak financování našich branných sil během války, jednak právo disponovat československým zlatem uloženým před Mnichovem u Bank of England.´ Jde tedy nepochybně o více než 26 tun československého zlata, které zůstalo ve Velké Británii k dispozici… “5

A zde se již v Motlově přístupu k uváděným skutečnostem ukazuje závažný problém. Jím do textu vložené závěrečné tři tečky zjevně vyjadřují podiv, až rozhořčení nad faktem, že Velká Británie získala ujednáním mezi ministry financí dispoziční právo nad československým zlatem uloženým ve Velké Británii. Tento důležitý fakt nicméně podmiňoval britský úvěr československé exilové vládě. A československé zlato Velká Británie použila k nákupu zbraní ve Spojených státech, tedy ve prospěch svého válečného úsilí.6 Zde je ale třeba doplnit samozřejmou skutečnost, kterou Motl ve své následně se stupňující kritice britského disponování československým zlatem ve svém rozhořčení ponechává zcela stranou: Britské válečné úsilí za druhé světové války bylo co do svého smyslu právě tak československým válečným úsilím, a bylo tedy plně na místě poskytnout pro jeho úspěch všechny dostupné prostředky.

Přestože tuto klíčovou skutečnost Motl v zásadě nemůže popřít, neodpustí si ji v následující kapitole „V boji“ alespoň výrazně zpochybnit slovy: „Zbývá doufat, že 26 tun našeho zlata posloužilo v boji proti nacistickému Německu, a nikoliv k nějakým transakcím, jejichž cílem bylo rozmnožení bohatství blíže nespecifikovaných bankovních kruhů…“7 Autorův dovětek působí značně nemístně. Lze snad říci, že případné, každopádně nijak nedoložené, „ rozmnožení bohatství blíže nespecifikovaných bankovních kruhů,“ tedy zřejmě britských bank (proč kruhů ?…), by tou dobou, tedy v čase války jako součást finanční síly Velké Británie nesloužilo v boji proti společnému nepříteli?

V závěru kapitoly autor svou problematickou kritiku dramaticky stupňuje, když po výčtu za války padlých československých vojáků v řadách britských vojenských sil takto předjímá další výklad: „Za všechny živé a mrtvé hrdiny jsme měli po válce platit, A nejen zlatem. Platit jsme měli třeba i zbraně, s nimiž naši vojáci po boku spojenců – bojovali. Platit jsme měli i náboje do pušek či kulometů. Zaplatit jsme jednou měli dokonce i za bomby, které naši letci vyhazovali za nepřátelské cíle…“8

Oč vlastně konkrétně jde ? Do vypuknutí studené války, v níž od komunistického protidemokratického puče 25.února 1948 stálo komunistické Československo více než 41let jako nepřítel proti svobodnému demokratickému světu, tedy rovněž proti Velké Británii, dostalo Československo od Spojenců z Německem uloupeného a v Německu Američany nalezeného československého zlata jen zálohu ve výši něco přes 6 tun.

Následné spory se, jak uvádí Motl, týkaly „hlavně splacení půjček, které britská vláda poskytla Benešovi a jeho exilové vládě už v průběhu války. Jak víme, byly to prostředky nutné pro formování naší armády a také pro chod exilové administrativy.“ Motl dále upozorňuje, že „po skončení války byly obě strany přesvědčeny, že tuto půjčku nám uhradí německé reparace. Jak ale dnes víme – žádné reparace jsme od Německa (ať už šlo o tehdejší Německou demokratickou republiku či o Spolkovou republiku Německo) nikdy nedostali.“9

Proč se tak stalo, a co to znamenalo pro otázku československého zlatého pokladu, již ale Motl nevysvětluje. Je proto nezbytné alespoň stručně dodat, že se Německo po rozpoutání studené války rozdělilo podle spojeneckých okupačních zón na dva znepřátelené státy. Sovětská okupační zóna se v r. 1949 jako tzv. Německá demokratická republika stala součástí komunistického antidemokratického bloku, tak jako např. od r. 1948 Československo. Téhož roku 1949 vznikla z americké, britské a francouzské okupační zóny Německa Spolková republika Německo, a to jako součást bloku demokratického svobodného světa, jenž se bránil komunistickému totalitnímu ohrožení. Za této situace by snad mohlo být zřejmé, že jak problém německých reparací, tak úsilí o navrácení československého zlata smluvně poskytnutého v době společného boje za druhé světové války Velké Británii a zatíženého tehdejší britskou, Československem dosud nesplacenou půjčkou je třeba v první řadě posuzovat na základě smyslu dlouhodobého střetnutí mezi demokratickým a totalitním komunistickým světem, kde se tentokrát Československo ocitlo na opačné straně než ve druhé světové válce, tedy ve spolku totalitních nepřátel svobody a demokracie.

Na konci padesátých let pak, jak Motl již bez jakéhokoliv komentáře a nápadně stručně informuje, komunistické Československo jednostranně vypovídá klíčovou britsko-československou válečnou smlouvu o britském úvěru a československém zlatu s absurdním propagandistickým zdůvodněním, že někdejší západní spojenci nám stále odmítají vydat měnové zlato.“10

Jednání o československém zlatém pokladu poté již komunistické Československo vede s USA. V r. 1961 dojde k dohodě o navrácení 18, 5 tun Američany v Německu zabaveného československého zlata za podmínky, že československá strana uhradí Spojeným státům hodnotu znárodněného majetku amerických občanů. Vláda USA ale poté jeho cenu zvýšila11 a mezivládní dohoda o vydání československého měnového zlata se dostává na pořad ratifikačního projednání americkým Kongresem až v r. 1974. Ten dohodu zamítne z oprávněných, Motlem nijak nekomentovaných, opět jen jeho třemi tečkami významně doplněných (?) argumentů, předkládaných odpůrci schválení dohody. Je každopádně dobře že je alespoň uvádí: „Zlato patří československému lidu a v Československu vládne nedemokratický totalitní režim. Obyvatelstvo nemá možnost kontrolovat vládu a rozhodovat o důležitých otázkách. Za této situace je nutno počítat s tím, že vládnoucí klika zlato ,zašantročí.´ Je tedy třeba s vydáním zlata počkat, dokud se režim v Československu nezmění…“12

Další kolo jednání mezi komunistickým Československem a USA o navrácení československého zlata Američany koncem války nalezeného v Německu proběhlo v r. 1981. V prosinci téhož roku americký Kongres tentokrát schvaluje nově uzavřenou mezivládní dohodu, jíž 29. prosince 1981 podepisuje americký prezident Ronald Reagan.13

Nato se již 6. srpna 1981 obnovuje jednání mezi komunistickým Československem a Velkou Británií o splacení dvou britských úvěrů poskytnutých Brity Československé republice jednak jako odškodnění za Mnichov, jednak ve válečném spojeneckém období. A příslušnou kapitolu Motl tentokrát opatřuje důrazně emotivním názvem: Budeme platit krví.14 Válečný úvěr totiž, jak je výše uvedeno, komunistické Československo v polovině padesátých let přestalo splácet s propagandistickým odůvodněním, že mu nebylo vráceno zadržované zlato.

Stanislav Motl po překonání nemalých úředních překážek nejenže nakonec prostudoval zápisy z pěti dramatických schůzek mezivládního československo-britského jednání z r. 1981. Dokonce i osobně rozmlouval s tehdejším hlavním československým vyjednavačem dr. Richardem Králem, jehož britským protějškem byl synovec slavného britského maršála z období druhé světové války Bernarda L. Montgomeryho, Alan Montgomery.

Motl se ale před vlastním vylíčením unikátního rozhovoru s hlavním československým vyjednavačem Králem nicméně obsáhle zabývá pasáží z memoárů tehdejšího Králova nadřízeného, komunistického normalizačního ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka. Konkrétně Chňoupkovou vzpomínkou na rozhořčenou reakci jednoho z tehdejších československých vyjednavačů, údajného Chňoupkova nejmenovaného dlouhodobého spolupracovníka a přítele, na jednání s Brity. Zřejmě proto, aby tím udal domněle správný emotivní tón, a podbarvil jím nejen celou kapitolu, nýbrž právě tak převažující ráz svého nesporně poutavého zpracování dramatických osudů československého zlatého pokladu.

Onen nejmenovaný Chňoupkův přítel a vyjednavač jej měl, jak ex-ministr uvádí ve svých memoárech, požádat o odvolání z jednání. Splácet britský válečný úvěr totiž považoval za morálně nepřijatelné, neboť do jeho hodnoty patřila i výstroj a výzbroj československých vojenských jednotek, jež ve Velké Británii za války působily, tedy včetně vojáků, kteří během války padli. Stanislav Motl se s jeho stanoviskem zjevně ztotožňuje, průběžně je uplatňuje a vyhrocuje („..za návrat našeho zlata budeme platit nejenom penězi, ale také krví. Krví československých válečných hrdinů…“15), přestože proti němu lze vznést podstatné výhrady.Úvěr nepřestává být finančním úvěrem proto, že byl poskytnut v době války pro společné válečné cíle. Nadto jestliže se o jeho splácení jedná v době, kdy je dlužná země věřitelovým vojenským a politickým nepřítelem jako součást totalitního, jednoznačně protidemokratického uskupení... V daných souvislostech je Motlovo ostře protibritské emotivní zaujetí tendenční a zavádějící. Takový problematický postoj při tehdejším jednání s Brity pochopitelně zaujímal hlavní vyjednavač za komunistické Československo Král.Výsledkem byl nakonec kompromis, kdy Československo mělo zaplatit Brity původně požadovanou nominální částku bez úroků. A Mnichovský úvěr nám Velká Británie odpustila.

Motl se rovněž podivuje, že v r. 1956 Velká Británie odpustila válečný úvěr Polsku.16 Při troše historické paměti je ale jeho údiv nemístný. Komunistické Polsko tehdy oproti Československu v důsledku davových protestů a nepokojů namířených proti komunistickému totalitnímu režimu poněkud zmírňuje svůj dosavadní rigidní totalitní systém, a bylo proto namístě mu vyjít vstříc.

Závěrem publikace Motl zveřejňuje dosud utajovanou informaci o skandálním a nepochybně trestuhodném prodeji, resp. výměně zlatých rezerv České republiky Českou národní bankou vedenou guvernérem Josefem Tošovským v září r. 1998 se Spolkovou republikou Německo za dluhopisy…

Motlova kniha přináší množství dlouho neznámých, nebo jen málo známých informací o dějinách československého zlatého pokladu, a tím je nesporně jedinečná. Tím spíše je škoda, že její hodnotu snižuje autorova neseriózní zaujatost při výkladu souvislostí, do kterých se zlatý poklad Československé republiky dostal v době druhé světové války a brzy nato komunistického totalitního režimu, jenž Československo ovládal po více než čtyři desetiletí.
___________________

1 Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publishers, Praha 2003, 2007
2 Tamtéž, s. 65-83
3 Tamtéž, s. 68
4 Tamtéž, s. 69
5 Tamtéž, s. 69-70
6 Srv. tamtéž, s. 72-73
7 Tamtéž, s. 80
8 Tamtéž, s. 83
9 Tamtéž, s. 140
10 Tamtéž, s. 147
11 Srv. tamtéž, s. 148
12 Tamtéž, s. 155
13 Srv. tamtéž, s. 163
14 Tamtéž, s. 164-175
15 Tamtéž, s. 172
16 Srv. tamtéž, s. 171




Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Béda napsal(a):

Československá armáda v Anglii, bojovala o Prahu při obraně Británie, kde umírali českoslovenští vojáci, bojovala o Prahu v severní Africe... Ještě by mě zajímalo kolik tun zlata nechalo Československo v SSSR, odkud jednotky z Buzukuku vyrazily přes Duklu do ČSR.

PS: dnes česká armáda bojuje o Prahu v Afghánistánu, bojovala v Iráku a národ to opět platí.
22. 04. 2011 | 22:03

Mud.. napsal(a):

Pane od doby, kdy pan Bárta a VV tak úžasně vytupili občany, lidi ničemu nevěří. Vymyslel jsem pro tento změněný stav mysli termín mystifikačně iluzionistický vizualizační blud! Motl, Bárta atd. vždy konají k obrazu svému. Nikoli k obrazu pravdivému!
22. 04. 2011 | 22:32

Béda napsal(a):

Dovětek:

ještě by to těch kalkulací chtělo zahrnout Mnichovský diktát. Jestlipak podpis Chamberlaina Britové odečetli Československu z nákladů na armádu užitou ke svému prospěchu.
22. 04. 2011 | 22:39

kapitán Jarouš napsal(a):

Ad Béda:
Na vznik 1.československého pěšího praporu v SSSR nám byl poskytnut úvěr. Splatili jsme ho uranem a lidským neštěstím. Mnozí z vojáků si pobyt u bojové jednotky dopředu odpracovali v Gulagu...
22. 04. 2011 | 22:41

vlk napsal(a):

Motlova kniha je dokonalá blbina. Jsou ní sic e historická fakta, ale vykládána tak, aby hrála na city. Tvrdá diskuse na téma Mottlova blábolu již proběhla na outsidermedia.c z Asi tak před rokem a půl.

Bednář zas e jednou objevil Ameriku!

A pro mne nejzajímavější bylo, jak naloží s prodejem měnového zlata. Naložil dle očekávání. Jednak problematic e ani trochu nerozumí a jednak má potřebu se svézt po Josefu tošovském.
Prostě hlásná trouba svého pána z Hradu.
Jinak by totiž nemohl napsat tuhle stupiditu :
Závěrem publikace Motl zveřejňuje dosud utajovanou informaci o skandálním a nepochybně trestuhodném prodeji, resp. výměně zlatých rezerv České republiky Českou národní bankou vedenou guvernérem Josefem Tošovským v září r. 1998 se Spolkovou republikou Německo za dluhopisy…

Leda , ež by doložil, že má křšťálovou kouli v které vidí kurs zlata na deset let dopředu. Tedy nejméně.
Když bud e potřeba , rozvedu mu to v detailu. Ale budu muset hledat. Už jsme jednou o tomhle problému psal hodně obsáhlý traktát a nechce s emi ho psát znova.
Bud e dobře , dkyž s e Bednář bud e držet toho, čemu rozumí. Ale co to vlastně je? Čemu rozumí?
22. 04. 2011 | 23:15

Ládik!!! napsal(a):

Mě by zajímaly reparace od SSSR za cca 20let okupace ČSSR. Možná nějaké byly - kdo je rozkradl? Nebo jsme se o žádné nepřihlásili - vždyť poslanci jsou převážně komunisti (v dresech převážně ČSSD + KSČM).
22. 04. 2011 | 23:35

skeptický napsal(a):

Ono to není tak jednoduché.

Británii docházely peníze,za všechno musela platit zlatem,peníze na dřevo.Války nejsou zadarmo.
Kdyby je nevytáhl z průšvihu americký lend-lease program,asi by
nevydrželi.Totéž platí pro Rusy.Krom všeho možného dostali od amíků téměř 19000 letadel,což bylo 20% ruské válečné produkce,většina vozidel byla americká.
Princip byl zapůjčení,a co se nezničilo,bude vráceno.Vcelku velkorysé,Briti jim za to postoupili nějaké přístavy a základny.

26 tun zlata by dnes bylo hodně peněz,dnes přijde tuna zlata na 900,000,000 kaček.Tedy celkem 23,4 miliardy korun.

V jednačtyřicátém by těch 26 tun při tehdejších cenách zlata stálo po 34 dolarech za unci 29,467,000 x15(devalvace)x18(dnešní kurs)-celkem asi 8 miliard Kč.
Zlato vylezlo nahoru 4x za poslední dva roky,takže to odpovídá.
A za to si dnes nic nekoupíte.
Nějakému zahraničnímu bratránkovi tu půjčili 30 miliard,které jsou fuč,a nikdo nešel sedět,nikdo se nerozčiluje, a nikdo o tom nepíše knížky,ticho po pěšině.
22. 04. 2011 | 23:44

Maximus napsal(a):

Nic ve zlém vlku, ale o Tošovském se v kuloárech traduje, že pracoval pro ruskou KGB, však také ho ještě nedávno (2007)navrhovali Rusové do funkce ředitele MMF, ale neprošlo to. Osobně si myslím, že to byla skoro všechno jedna velká svoloč ti naši politici zejména z 90-tých let. Výsledky jejich práce tomu odpovídají!
22. 04. 2011 | 23:51

Cech napsal(a):

Traktát na oslavu vyšší moci to je to co nám zde pan Bednář předvádí.
Není možné nevzpomenout, že existovalo nějaké zlato.
Pan Bednář se bezesporu podle již vydaného vzoru opupínkoval z prodeje něčeho se Spolkovou republikou Německo za dluhopisy.
Souhlasím s vyjádřením které pronesl pan V.K pan Bednář rozumí .......
23. 04. 2011 | 00:16

Al Jouda napsal(a):

Ať bylo naše zlato jaké bylo, je v prdeli !
23. 04. 2011 | 00:29

Didus ineptus napsal(a):

Češi, z kterých si každý pořád jen dělá legraci jsou národ, který vyhrál dvě světové války.
První metodou minimalizace rizik, kdy se jí zůčastnil pro jistotu na obou soupeřících stranách najednou a zvítězil.
V druhé válce se inpiroval známým heslem Pirre de Coubertina - Není důležité se zúčastnit, důležité je vyhrát. A zase mu to, k vzteku Němců, Rakušáků, Maďarů a Poláků vyšlo. Jen Rusíni si nebyli úplně jistí jestli tak, nebo tak. Pár se jich včas odstěhovalo do Prahy a dál se podílí na načich úspěších.

Jak už tu říkají jiní, Tošovský nemohl vědět, že zlato stoupne za 12 let z 200 na 1500$. Nějaké dluhopisy na 2% proti tomu sice jsou dales (24% proti 800%), ale to štěstí v rozzářených očích Prof. Tietmeyera se nedá ničím vyvážit.
Není ostatně nad čím plakat, když si Bundesbanka to zlato nakonec schovala v Newyorském Fedu. A když neexistuje živý a výpovědi schopný člověk, který by dokázal o milém zlatu říct, kde dnes opravdu je. Ostatně, nikdo (asi raději) nedokáže říct ani kde je všechno ostatní zlato, které si tam evropské země uložily.

Ve světle těchto faktů pak můžeme hodnotit výpovědi pamětníků, že se Tošovský před jednáním o národním zhasnutí světla v Kolodějském zámku otočil na schodech a znechucen odešel asi tak, že si vzpomněl na brambory, které nechal doma vařit na sporáku.
23. 04. 2011 | 03:16

Béda napsal(a):

kapitán Jarouš,
menší pro¨blém je v tom, že bez toho Chamberlainova podpisu na dohodě z Mnichova a Chirchillova na dohodě z Jalty by nebylo ani 1.čsl. praporu, s největší pravděpodobností ani války a sovětské okupace Československa. Takže jakápak byla cena těch podpisů? Promítlo se to v obchodu s československým zlatem?

PS: o dnešní ČR, odborně vytunelované a budované od počátku jako závislé území berz vlastní ekonomiky - pouze jako montovna, odbytiště a rejdiště bank - ani nemluvě.
23. 04. 2011 | 06:01

grőssling napsal(a):

Bednář píše věru legrační věci, mimo jiné :

„Zlato patří československému lidu a v Československu vládne nedemokratický totalitní režim. Obyvatelstvo nemá možnost kontrolovat vládu a rozhodovat o důležitých otázkách. Za této situace je nutno počítat s tím, že vládnoucí klika zlato ,zašantročí.´ Je tedy třeba s vydáním zlata počkat, dokud se režim v Československu nezmění…“12

A tak se taky stalo, přesně do písmene, jenže to provedla nikoliv vláda komunistická, nýbrž buržoazní po roce 1990.

A ještě taky Bednář napsal :

Československem dosud nesplacenou půjčkou je třeba v první řadě posuzovat na základě smyslu dlouhodobého střetnutí mezi demokratickým a totalitním komunistickým světem, kde se tentokrát Československo ocitlo na opačné straně než ve druhé světové válce, tedy ve spolku totalitních nepřátel svobody a demokracie.

Před slova Bednáře svoboda a demokracie je třeba doplnit slovo buržoazní, neboť ony "takzvané svobodné demokracie" nebyly nic jiného než loupeživé režimy pracující ve prospěch svých upper classes, nikoliv obyčejných obyvatel a už vůbec ne svých ovládaných území v Africe a Asii.

A nakonec tak je tomu až dodnes, tentokrát i u nás.

Palata z Lidovek předevčírem řekl ve Slovenské televizi, že u nás je to boj mezi gangy jako v Chicagu ve dvacátých letech, ale on současnou vládu podporuje, protože je lepší vláda těchto gangů, než vláda ČSSD s podporou komunistů.

Ano, ano, to je ten buržoazně svobodný a demokratický režim, stejný v minulosti jako nyní.
23. 04. 2011 | 07:35

Marcus Agrippa napsal(a):

Nechápu co na celé skutečnosti mění vláda KSČ?! Ostatně v poválečných volbách získali komunisté v Česku 40% a na Slovensku 30%. Ovšem výměna zlatých rezerv za německé dluhopisy po roce 1989?! To teda byl"kšeft"- jen co je pravda.
23. 04. 2011 | 08:28

Béda napsal(a):

Marcus Agrippa,

řekl bych, že zde jde o dva okruhy problémů:

1) že si velcí bratři, kteří hrají s vazaly své zištné hry, vždycky dají od závislých zemí všechno velice slušně zaplatit.
Př. chcete být s velmocí i když tato vám vrazila kudlu do zad? Zaplaťte si zato! Chcete stát po boku příštího vítěze? Zaplaťte si zato!

2) "výhodný" prodej zbytku národního pokladu - zlatých rezerv - velmoci, na které je česká ekonomika nejvíc závislá.
23. 04. 2011 | 08:43

zemedelec napsal(a):

To Marcus Agrippa.
Nikde jsem nezjistil s které doby pocházejí ty dluhopisy.Možná by to zajinalo více lidí.Děkuji předem za odpověď.
23. 04. 2011 | 09:13

Puck napsal(a):

Nejdůležitěší skutečnost, která se českého zlatého pokladu týká, je zmíněna jen jako smutný, ale přece jen okrajový fakt.
Nějak od začátku 21.století se stala existence českého zlatého pokladu minulostí !!! Ze zhruba 107 tun zlata v roce 1989 zůstal v sejfech zbytek, 11 tun. ( zdroj : http://dolezite.sk/Konec_zlateho_pokladu_Ceske_republiky.html ) Předpokládám, že si s nim Kalousek poradí stejně, jako si poradil s rezervami ministerstev ( cca 80 mld ) v roce 2009.
Tak, co nám tu zůstalo ?
Korunovanční klenoty ( svatováclavská koruna , královské jablko a žezlo ) a to pravděpodobmě proto, že k jejich zcizení je zapotřebí sedm klíčů. K symbolům nám ale stejně chybí král, takže nepoužitelné. Nuž nezoufejme, máme tu Ústavu ( mírně nedokonalou, jak už to v Česku bývá ) , hrad s prezidentem ( mírně nenechavým ), senát, poslaneckou sněmovnu a další a další pojistky, které zajišťují, by se stát nerozpadl sám od sebe.
Ale stačí to ? Jsme schopni se sami uživit ?
Nejsme, ani zdaleka, stát už dlouho není soběstačný ve výrobě potravin.
Co nerostné suroviny ?
Uhlí dochází, nafty tolik, aby se nemohlo tvrdit, že nemáme žádnou, zlato, stříbro, a ostatní kovy žádné, ... No, je to bída.
Co průmysl ?
Po velké privatizaci už jenom zbytky a to nám moudří nahoře říkají, že nám zdrhnou i ty, když nebudeme hodní.
Tak vám nevím, jestli by nebylo lepší to rozpustit. Pravda,nebudeme v historii sami. Zanikly i velké státy a velké civilizace, některé po zásahu zvenčí, ale některé i jen tak, samy od sebe, když jejich existence ztratila smysl.
Úsměv tentokrát raději nepřidám, tak velký cynik zase nejsem.
23. 04. 2011 | 09:24

Dočekal napsal(a):

zemedelec:

Informaci, v kterém roce došlo ke směně našeho měnového zlata za dluhopisy, se mi zatím nepodařilo dohledat.
Co vím ale bezpečně je to, že už mnohem dřív (možná už v roce 1990) začal výprodej tzv. Zlatého pokladu republiky. Tedy šperků a mincí, kteréžto cennosti věnovali občané tohoto státu této republice už krátce po jejím vzniku v roce 1918 a pak ještě jednou v období tzv. Pražského jara.
Někdy v průběhu let 1994 - 95 se začaly na numismatickývh burzách v Německu objevovat historické mince včetně Svatováclavských dukátů, jejichž sběratelská hodnota převyšuje nominální hodnotu zlata.
Nechtěný důkaz o tom, že se tady vesele rozprodával i tento majetek nás všech, mám přímo od pramene. Maminka mého přítele (on s celou rodinou žije od roku 1969 v Německu) objevila v jednom mnichovském klenotnictví v nabídkách historických šperků zlatý řetízek s medailónkem, který na jaře roku 1968 věnovala její babička právě do onoho Zlatého pokladu republiky.

Až jednou budou historici hodnotit dobu po Vítězném Listopadu, budou stát před nelehkým úkolem: Jak toto období vlastně pojmenovat?
Každopádně nám dnes nezbývá už nic jiného, než se s tím nějak smířit. A hlavně poděkovat těm, kteří tak dlouho bojovali s minulým režimem, že se pak po Vítězném Listopadu s tímto svým úhlavním nepřítelem spojili a rukou společnou a nerozdílnou dovedli tuto společnost až k těmto smutným koncům.

Hlavně že to máme ještě víc jak jedenadvacet let po Vítězném Listopadu na koho svádět.
Na komunisty, samozřejmě.
23. 04. 2011 | 11:01

stejskal napsal(a):

Dobrý den,

smazal jsem tři hrubě urážlivé příspěvky, které neměly nic společného se záměrem našich stránek, tedy poskytovat prostor pro věcnou a korektní debatu.

Děkuji za pochopení.

Libor Stejskal, editor blogů
23. 04. 2011 | 11:22

Marcus Agrippa napsal(a):

zemedelec:
třeba tady - http://dolezite.sk/Konec_zlateho_pokladu_Ceske_republiky.html. Každopádně v roce 1989 mělo Československo 102 tun zlata, dnes je to v ČR cca 14. Při opět narůstajícím schodku SR díky úřadování M.Kalouska se docela mohlo hodit ( při stále rostoucích cenách zlata ).
23. 04. 2011 | 12:02

grőssling napsal(a):

Marcus Agrippa

Se státním zlatým pokladem se nekšeftuje v době ekonomických krizí, ten slouží jako poslední rezerva pro případ ohrožení státu.

Ale současní vládní mafiáni udělají cokoliv, aby se udrželi u koryt bez ohledu na osud státu.

Jakeši, promiň. Jsou faktu horší než Ty.
23. 04. 2011 | 12:36

Dočekal napsal(a):

Marcus Agrippa.

Dík za link a tím pádem také za doplnění a upřesnění informací, které mám od svého přítele z Německa.
Každopádně bude období po Vítězném Listopadu jednou hodnoceno jako největší přesun majetku v našich novodobých dějinách. Konkrétně národního majetku, tedy majetku nás všech, do vlastnictví vybraných jedinců a společností.
Jestlipak si ještě někdo z vás pamatuje, že jsme měli námořní flotilu v počtu šesti nákladních lodí? Když tato námořní flotila "odplula" do nenávratna s nezapomenutelným "Viki" Koženým (se kterým kromě toho, že mu daroval pistoli, měl někdejší ministr vnitra pan Petr Čermák (ODS) společného jen to, že spolu hráli squash), ptali se novináři pana Václava Klause, co na to říká. Pan Klaus jen pozvedl obočí: "My jsme měli nějaké námořní loďstvo?"

Jsem schopen pochopit ledacos. Co ale nepochopím nikdy je to, že se ještě dnes najde dost těch, kteří toto gigantické rozkrádání nejen obhajují, ale kteří je dokonce schvalují.
I v těchto diskusích, samozřejmě.
23. 04. 2011 | 12:36

Puck napsal(a):

Pro Marcuse Agrippu :
Vypadá to, že jsem současný stav zásob zlata záměrně podhodnotil a stav před listopadem nadhodnotil.
Ale pravý stav věcí se dá těžko zjistit. Třeba tady se mluví ( http://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/18284/cesky-narodni-poklad-mame-jen-13-3-tuny-zlata.html ) o 13,3 tunách, jinde se píše, že v našich sejfech je 11 tun a zbytek je v zahraničních bankách, ...
Ani údaj 107 tun před listopadem jsem si nevycucal z prstu. Tady je ideově zaměřený článek, ale když je někdo nedůvěryhodný, musíme brát v úvahu i toto ( http://pohranicnik.bloguje.cz/834336-zdivocela-zeme-clanek-f-nevarila.php ), kde se píše : : " stát a lidospráva nejenže neměly žádné dluhy, ale naopak tu byly k dispozici státní finanční rezervy ve výši 85 mld. Kč a 107 tun měnového zlata. "
23. 04. 2011 | 12:54

Mys Horn napsal(a):

jen upřesnění, těch námořních lodí bylo 12 nebo dokonce 14.
23. 04. 2011 | 13:11

Dočekal napsal(a):

Mys Horn:

Podle mých informací bylo těch námořních nákladních lodí ve stoprocentním vlastnictví tehdejší ČSFR šest. Další námořní lodě jsme si pronajímali od různých rejdařství.
Mohu se samozřejmě mýlit, nejsem pan Václav Klaus.

Podrobněji by o této problematice mohl informovat Ing. Jindřich Vodička, ministr práce a sociálních věcí v první Klausově vládě. Tento pán se otevřeně chlubil tím, že se na těchto lodích plavil jako námořník. Měl tam prý dokonce funkci zástupce kapitána.

Tohle ale nic nemění na tom, že naši potomci budou nuceni žít v zemi, kde jim už nebude patřit vůbec nic.
Největší problém vidím v tom, že šikovní manipulátoři nasměrují hněv těch mladých ne proti těm, kteří kradli, ale proti těm, kteří jim to kradení umožnili. Tedy k naší generaci. Že jim to vyjde, tak o tom nepochybuju ani chvilku. Když jim už dvacet let po Vítězném Listopadu vychází svádění všeho zlého na předlistopadové komunisty...
23. 04. 2011 | 13:24

zemedelec napsal(a):

Pane Dočekal.
Až teď jsem se na to dostal.
Děkuji za obšírné vysvětlení.
Jenomže to budí smutné pochopení,jak se lidským snažením a dobrosrdečností zacházelo.
Pane Marcus Agrippa.
Také děkuji.
Asi si přesne nedozvíme, za jaké dluhopisy a kdo je navrhl,ale když to prováděl Tošovský v roce 1998,tak ve státním rozpočtu musela být strašná díra po V.Klausovi.
23. 04. 2011 | 19:11

češka napsal(a):

To autor
zdůvodnění, že lid socialistického Československa nemůže o zlatě rozhodovat je obzvláště půvabné, když si uvědomíte, že všechno zlato zašantročil "demokrat" Tošovský.
Taky jste zapomněl na pasáž, kde pan Motl uvádí, že nacisty uloupená část zlata nám, na rozdíl např od Holandska, nebyla před r. 1948 navrácena. Tehdy jsme byli spojenci a železná opona nebyla.
23. 04. 2011 | 20:32

češka napsal(a):

To Dočekal
Taky nám snad patřil kus přístavu v Hamburku. Asi jej již také někdo "zprivatizoval".
23. 04. 2011 | 20:36

Al Jouda napsal(a):

To češka :
Ten kus přístavu v Hamburgu ještě máme, ale pronajatý na 99 let. Nikdy nebyl v našem vlastnictví.
23. 04. 2011 | 21:17

Mc Cali napsal(a):

Tak tohle mne dostalo :
" „Zlato patří československému lidu a v Československu vládne nedemokratický totalitní režim. Obyvatelstvo nemá možnost kontrolovat vládu a rozhodovat o důležitých otázkách. Za této situace je nutno počítat s tím, že vládnoucí klika zlato ,zašantročí.´ Je tedy třeba s vydáním zlata počkat, dokud se režim v Československu nezmění…“

Takže nedali zlato komoušům že by ho třeba rozkradli a pak do dali demokratické vládě, co ho rozkradla. o:)))
23. 04. 2011 | 21:31

Dočekal napsal(a):

Odkaz:

http://www.novinky.cz/ekonomika/216105-cnb-nepockala-s-prodejem-zlata-a-prisla-o-27-miliard.html
23. 04. 2011 | 21:42

Ing.Břetislav Marek napsal(a):

Život se netýká jen nás samotných. Nebudeme se nikdy těšit spravedlnosti, dokud se i náš bližní nebude těšit spravedlnosti. A nikdy neobnovíme svou svobodu, dokud nebudeme ochotni obětovat svou pohodlnost kvůli otevřené rebelii. Prezident nás zklamal. Parlament,senát nás zklamal. Soudy nás zklamaly. Tisk nás zklamal. Univerzity nás zklamaly. Proces volební demokracie nás zklamal. Nezůstávají už žádné struktury nebo instituce, jež by nebyly kontaminovány nebo rozbity korporacemi. A to znamená, že je to jen na nás. Občanská neposlušnost, jež vyžaduje strádání a utrpení, jež bude dlouhá a obtížná, jež v jádru znamená sebeobětování, je jediným mechanismem, který nám zbývá.
Musíme odporovat žvástu konzumní kultury a obnovit primát slitování a spravedlnosti v našich životech. A to si žádá odvahu, ne pouze fyzickou, ale obtížnější morální odvahu naslouchat hlasu vlastního svědomí. Pokud máme tuto zemi a planetu zachránit, musíme přejít od velebení sebe sama k podřízení sebe sama bližnímu. Sebeobětování vzdoruje chorobnosti korporátní ideologie. Sebeobětování se vysmívá příležitostem k získání postupu, peněz a moci. Sebeobětování kácí idoly chamtivosti a závisti. Sebeobětování si žádá, abychom se postavili proti zneužívání, zraňování a nespravedlnosti vnucovaným nám mandaríny korporátní moci. V biblickém varování "Kdo miluje svůj život, ztratí jej" se skrývá hluboká pravda. Musíme odporovat žvástu konzumní kultury a obnovit primát slitování a spravedlnosti v našich životech. A to si žádá odvahu, ne pouze fyzickou, ale obtížnější morální odvahu naslouchat hlasu vlastního svědomí. Pokud máme tuto zemi a planetu zachránit, musíme přejít od velebení sebe sama k podřízení sebe sama bližnímu. Sebeobětování vzdoruje chorobnosti korporátní ideologie. Sebeobětování se vysmívá příležitostem k získání postupu, peněz a moci. Sebeobětování kácí idoly chamtivosti a závisti. Sebeobětování si žádá, abychom se postavili proti zneužívání, zraňování a nespravedlnosti vnucovaným nám mandaríny korporátní moci. V biblickém varování "Kdo miluje svůj život, ztratí jej" se skrývá hluboká pravda.
24. 04. 2011 | 03:09

Divobyj napsal(a):

Bednář-každá doba s sebou nese lokaje a patolízaly vládnoucí garnitury.Komupak budete sloužit,až ti dnešní podvodníci skončí za mřížemi? Ale,však Vy si nějak poradíte,že?
24. 04. 2011 | 13:18

grőssling napsal(a):

Mc Cali napsal,

Takže nedali zlato komoušům že by ho třeba rozkradli a pak do dali demokratické vládě, co ho rozkradla. o:)))
23. 04. 2011 | 21:31

Ne, bylo to horší.

Komunisté nakonec ze Západu koncem osmdesátých let to zlato vymohli. V roce 1989 je předali buržoazii, která je následně prošustrovala.
24. 04. 2011 | 14:10

Skogen napsal(a):

Tristním výsledkem "20 let svobody" je fakt, že se Česká republika stala kolonií. Nejprve z ní byly vyvedeny hodnoty, včetně zadlužení obyvatelstva (banky patří zahraničním vlastníkům), posléze se vzrůstající progresí slouží převážně jako zdroj levné pracovní síly. Vzhledem k závislosti se tak svoboda stává spíše dojmem iluzorním, než že by byla faktická.
24. 04. 2011 | 15:22

queribus napsal(a):

Nezbývá než (bohužel) souhlasit s autorem, že "výměna" asi 70% českého zlata ve správě ČNB v r.1998 za dluhopisy byl čin nanejvýš zavrženíhodný a vysloveně skandální. Guvernér Josef Tošovský a vedení ČNB, důsledkem jejichž "odborného vedení" (oceňovaného mj. naším expresidentem V.H.) byl bankrot (s výjimkou jediné) všech českých bank, se tak zapsal nesmazatelným černým písmem do análů "českých národních pohrom". To není žádné konstatování generála po bitvě, to je reálné zhodnocení činů, jejichž diletantství bylo zřejmé ex ante každému soudnému a finančně zodpovědnému člověku v této zemi......
24. 04. 2011 | 15:25

Tomáš napsal(a):

Vlku, vlku, základ všeho je, aby člověk neměl VŠE, pak už zřejmě idiot nebude. Zlato je prostě NĚCO, co se prodává až ve skutečné nouzi !!!! Měnit zlato za papír může prostě jenom blb z náměstí W. Churchila
24. 04. 2011 | 15:42

cinick napsal(a):

Bylo tu několik zmínek o tom, kolik zlata by nám mělo vrátit SSSR za okupaci.
1) Není dosud jasno jak České legie hospodařily s carským zlatem, které při své anabázi převážely a jehož zbytky (část) pak předaly bolševikům.
2) To že sem přišli Rusové jsou důsledky určité politiky některých západních zemí a rozpinavosti na hranici blbnutí jiných.SSSR tu uvítal systém, který jsme si nastavili sami. Sám Stalin u nás původně počítal s "finskou" cestou.
3) Český uran byl pro Rusy danajský dar- byl drahý a proto a něj moc nestáli. Za uranový ekonomický průšvih pro tuto zemi může lobing Uranového průmyslu, tudíž jednání jež je dnes také v této zemi obludné.
A poučení? Co dělat, abychom si konečně byli schopni vládnout sami, poraďte. A ještě: silnější země si holt vždy prosadí svoje právo,je jedno ať to jsou demokracie či totality.
24. 04. 2011 | 22:31

Myrek napsal(a):

Pane Bednáři, že jste opomenul (záměrně ???) osud zlatého pokladu po r. 1990, respektive r. 1998, kdy byl za Tošovského zcela nevýhodně zašmelen, neuniklo mnoha lidem, kteří aktivně ani nepřednášejí, ani nedělají politiku. Proč ta nedůslednost?
25. 04. 2011 | 06:57

Tencokida Hnuj napsal(a):

Tomáš napsal(a):
Vlku, vlku, základ všeho je, aby člověk neměl VŠE, pak už zřejmě idiot nebude. Zlato je prostě NĚCO, co se prodává až ve skutečné nouzi !!!! Měnit zlato za papír může prostě jenom blb z náměstí W. Churchila
24. 04. 2011 | 15:42
------------------------------------------------------------------
Co to udělá s cenou zlata, jakmile všichni chytří lidé /neblbi/ začnou konečně to zlato směňovat za papír nebo pytle brambor ?
Není tak cena zlata mnohdy iluzorní - v momentě spotřeby je zcela jiná než v momentě zhodnocování - v investičním procesu ? Tedy pokud budou všichni lidé chytří /neblbi/ ?
25. 04. 2011 | 09:42

Puck napsal(a):

Pro Tencokida Hnuj :
Kouřová clona ?
Ani ta to nezachrání. Článek není o zlatu, článek je o českém zlatém pokladu.
25. 04. 2011 | 09:56

Tenco napsal(a):

Puck
Milý Pucku, zamysli se někdy - ještě před tím, než něco plácneš.
Neb po shlédnutí návěští mého komentáře, by i hluchého kozla trklo, nač reaguji.
No, věc je to těžká - zejména v některých případech /eh - někdy téměř nemožná/, ale zkus to. Třeba tě dnes něco osvítí a výjimečně to půjde.
Tak jak je to co až se všichni najednou začnou chovat dle návodu Tomášova ?
Co to udělá s cenou zlata ?

Já to nebyl, kdo zobecňoval, já ne.
25. 04. 2011 | 10:22

Puck napsal(a):

I kdyby byla hodnota pokladu nulová, neměl by občan předem vědět, že se chystá jeho prodej ? Třeba by špetka přímé demokracie v tomto případě, demokracii nijak neublížila.
Ať už má ČNB jakékoli pravomoci, existují nějaká základní pravidla elementární slušnosti. Způsob, jakým bankovní rada v čele s guvernérem zlikvidovala něco, na co byl každý z nás pyšný, je dostatešně vypovádající.
25. 04. 2011 | 10:33

Puck napsal(a):

Pro Tenco :
Vlka a jeho názorů si velmi vážím. Jeho komentáře jsou vždycky přínosem.
Jen jsem chtěl připomenout, že jsou případy, kdy cena se nevyjadřuje směnným kurzem.
25. 04. 2011 | 11:03

zzz napsal(a):

Nejbliz pravde bude asi ve svem poslednim komentari zemedelec. Musel to byt po nasem
Nejmoudrejsim v 1998 velky pruser, kdyz se Tosovsky/absolvent britske banky/ rozhodl
zlato prodat. I kdyz CR to nezachranilo: nas "Nejvyssi a Nejmoudrejsi" nas neomylne
se svymi "vsehoschopnymi" z Prognostvumlu dovede do zadele.
25. 04. 2011 | 17:18

Tenco napsal(a):

Puck
O.K. Nerozuměli jsme si, to se stává.

Mějte se.
25. 04. 2011 | 18:52

Ing.Břetislav Marek napsal(a):

Vzdělanec dokumentuje svoji vzdělanost, když překračuje omezenost intelektuálské sekty. Vzdělanec prokazuje věrnost vzdělanosti, umí-li napsat: „Svět haní, co je v člověku nejkrásnější... Kdo se nežene s obecným stádem za korytem, toho křižuje.“ „Jsme-li žebráci, nabývá svět pro nás docela jiný význam“ (velká česká spisovatelka píše tuto větu německy).
Jako produkt své doby usiluje dnešní intelektuál o zviditelnění, neboť neví, že podstatou člověka je: být, nikoli předvádět se.
Modernistický analfabetismus je nutí živořit uprostřed komfortu a záplavy informací. Filosofie tuto dobovou pokleslost zkoumá a popisuje. Filosofie je trojí umění: umění číst, umění ptát se, umění žít.
26. 04. 2011 | 03:02

Občan napsal(a):

Pane Bednáři,

jestli je něco nemístného, pak jsou to Vaše komentáře.
Británie a Francie si od Československa nechaly zaplatit do podledního milimetru toaletního papíru nejne veškeré válečné výlohy na čs. vojáky, ale dokonce i veškeré náklady na atentát na Heydricha. VŠECHNO, naprsoto absolutně cokoli. A na to tito naši "spojenci" zneužili čs. státní poklad. Samozřejmě z toho zůstala spousta zlata za nehty nenechavým bankéřům a jiným finančním kejklířům.
Stejně to dopadlo i s válečnými reparacemi, ze kterých Československo nikdy nevidělo ani šupinu. Opět díky svým západním "spojencům". Ani po plyšáku nehnuli naši "spojenci" prstem. Dokonce se s ČSFR a později s ČR ještě léta handrkovali o tom, zda je mnichovská zrada pouze neplatná, nebo zda je neplatná od samého počátku.
A byla to právě Británie, kdo čs. exilovou vládu velice drsným až brutálním vydíráním donutil ke spáchání stentátu na Heydricha, byť všichni dobře věděli, jaké represálie budou následovat. Tím podmínila Británie "oduznání" mnichovské zrady.
To Velká Británie má na svědomí povražděné lidické, ležácké a další nevinné děti!!!!!
A tatáž Velká británie o 50 let později znovu handlovala s mnichovskou zradou a znovu se vzpírala prohlásit ji za zcela neplatnou od samého počátku.

Pan Motl píše, pane Bednáři, naprostou pravdu - do posledního písmene. Ano, západ nám měnové zlato ukradl; bez skrupulí, bez uzardění - UKRADL. A odmítal je desítky let vrátit - když nakonec něco vrátil, bylo to 50% původního množství; KRÁDEŽ byla dokonána.
Ano, západ si od nás nechal zaplatit náklady na WWII do poslední tkaničky do bot a kuličky nového koření v polívce.
Ano, západ po celou WWII vydíral exilovou čs. vládu v Londýně, nutil ji do zbytečných monstrakcí, které zaplatily tisíce Čechů životem, a do ekonomicky vražedných půjček.
Ano, západ po plyšáku začal vydírat Československo a později ČR toutéž mnichovskou zradou, kterou vydíral již za války.
Jediné z toho, co pan Motl napsal, není ani zkresleno, ani nepravdivé. Je to jen holá, syrová ošklivá pravda o našich "západních spojencích". Leda tak na ně naplivat, pane Bednáři, nic jiného si ti naši "spojenci" nezaslouží...

Pan Motl nepřináší nic moc nového - většina těchto informací byla známá již koncem 70. let 20. století, další se objevily někdy kolem mr. 1993. Nové je "jen" opětovné vydírání ČR západními sousedy a "spojenci" po r. 1991. Ale pan Motl to shrnul do jedné knihy, pěkně dohromady, čtivě spojil, takže čtenáře nad tím hnusem netrefí šlak; a to je to záslušné. Že to vydal, protože doposud byly tyto prameny roztříštěny do jednotlivých článků a drobných brožurek. Za to mu patří velký dík - a Vy se klidně postave na hlavu a vodstrkujte se ušima.
26. 04. 2011 | 09:39

Občan napsal(a):

To Vlk (22. 04. 2011 | 23:15):

Tak to jste se hodně sekl. Já jsem se o tuhle problematiku dost zajímal a shromáždil jsem si k tomu dost materiálů, abych mohl říci, že rozhodně Motl nenapsal žádnou blbinu. Vše, co ve své knize uvádí, jsou syrová fakta.
Že se mnohým nelíbí, že to, co považujeme za své "spojence", je prachobyčejná zlodějská sebranka, je druhá věc. I pro mne to bylo, pane Vlku, překvapení, když jsem se dozvěděl, JAK MOC VELKÝ humus jsou ti naši "spojenci".

A že tragik Tošovskej z tehdejší "Havlobanky" zašantročil skoro všechno státí zlato, to mne už úplně nechává v klidu (ono to není to jediné, co má ten pán na triku). Zatímco všechny státy okolo léta pilně snášejí cihličky a kryjí si měnu, my ji máme pokrytou tak akorát pseudoliberálníma kecama. protože my už nemáme ani ten průmysl a vlastní produkci, které by byly schopny koruně krýt záda. A nemáme ani euro, které by nám je krylo zvenku.
26. 04. 2011 | 09:48

J.Vraja@aTLAS.CZ napsal(a):

Zajímalo by mě kdo zaplatil výzbroj a výstroj vojáku 1.čsl.samostatného praporu a 1.samostané brigády,kteří padli při obraně Sokolova a v bitvě o Kyjev a Bílou Cerkev?
04. 01. 2013 | 18:49

Pitrs napsal(a):

No clanek hezky ale sem tam se v nem vyskytnou pekne hovadiny.
Kuprikladu: "Britské válečné úsilí za druhé světové války bylo co do svého smyslu právě tak československým válečným úsilím, a bylo tedy plně na místě poskytnout pro jeho úspěch všechny dostupné prostředky." Britské válečné úsilí za druhé světové války NEBYLO co do svého smyslu právě tak československým válečným úsilím. Dukaz? Sami Britove jej poskytli svym jednanim. Cesti vojaci prichazejici do Anglie beze zbrani(casto oklikou pres pulku sveta) a ochotni bojovat za Anglii proti Hitlerovi meli dostat zbrane stejne bezplatne jako vojaci Anglicti kteri sli bojovat za tu samou Anglii proti tomu samemu Hitlerovi. Potom lze hovorit o nejake rovnosti valecneho usili. Ja osobne za tim citim nekale obchodni praktiky (vy zaplatite, my vam sezenem zbrane, o tom ze zaplatite ale nebudete informovani primo a predem aby jste nahodou nevyuzili sveho prava od byznysu odstoupit. Cenu urcujeme vyhradne my podle klice ktery Vam neni znam; Ucelove vam navodime dojem, ze kdyz jdete bojovat za nasi vlast, tak Vam nase vlast k tomu poskytne prostredky. Skutecne obchodni podminky Vam zatajime a budou uverejneny po dokonceni obchodu)

Nebo treba:
"rozmnožení bohatství blíže nespecifikovaných bankovních kruhů,“ tedy zřejmě britských bank (proč kruhů ?…), by tou dobou, tedy v čase války jako součást finanční síly Velké Británie nesloužilo v boji proti společnému nepříteli?" Jak pomuze zbohatnuti Anglickych bankerskych kruhu za Ceske penize/zlato Ceskym vojakum bojujicim v Anglii? Tim ze si budou moci poridit mene vystroje/vyzbroje za mene penez/zlata? Je naopak prokazane ze prosperujici banky ceny vseho sroubuji nahoru nebot poskytuji firmam/obcanum vetsi kupni silu a obhodnici/prodavajici tedy mohou vetsi cenu i zadat. Tato vlna se pak nese celou ekonomikou a zabrzdi se zpravidla pak u prijmu obyvael.

Jedno je jiste, historii pise vitez. Ne ale kazdy vitez jen ten co je nejvice slyset a videt. Bohuzel Cesi byli vzdy skromni, dano prehnanou vychovou a strachem zivenym po generace podruci pod ruznymi mocenskymi uskupenimi. Proste ti vzpurni rypalove nebojici se burcovat lidi za dobrou vec uz v Cechach za ta stoleti vyhynuli a pokud se nekdo takovy objevi, lidi na nej hledi s neduverou a skrz prsty. Viz. M.Sladek (No flame) Pokorou jsme vsude znami a taky zahranicnimi politickymi vychcanky patricne zneuzivani. Nastesti uz spousta lidi chape kam vede pacifisticke pravdolaskarstvi.

Ja osobne pokud budu nekdy pozadan Vladou CR k ucasti pri obrane vlasti tak odmitnu pokud:
-CR do te doby neprinuti Nemecko ke splaceni vsech dluhu.
-CR nedonuti Velkou Britanii k pravnimu uznani chyby se vsemi dusledky a vraceni zbytku Ceskeho Zlata, ktere dobrovolne (tedy z vlastniho rozhodnuti) darovalo Hitlerovi.
-CR nevrati svym obcanum v plne vysi valecne reparace, ktere jako statni zrizeni obdrzelo. Nebot to bylo ceske obyvatelstvo ktere za valky trpelo, statni zrizeni jakozto anorganicky funkcni subjekt nemuze citit zadne emoce - tedy trpet, reparace tedy neprislusi statni kase. Vyjimku samozrejme tvori obyvatele odsunuti na zaklade Benesovych dekretu, ti totiz meli byt za odsun odskodneni ve sve nove vlasti.
-To same, tentokrate dluh splaceny SSSR/Ruskem je ve forme ropy, urceny pro cesky lid - tedy ty kteri trpeli. CR lidem ale vysledny produkt nedaruje (byt jen treba za cenu rafinace), musi si jej od CR znovu kupovat navic za premrstenou cenu.
-CR uzna a pravne ukotvi ze statni dluh je pouze veci statu a zaruci ze cesky lid nebude nejak ovlivnen jeho vysi.
-CR se nezacne soustredit na systematicke odhalovani a odstranovani zazitych neefektivnich metod se statni spravy; Dokaze zaridit uspesnou regulaci byrokracie aniz by k vuli tomu muselo zalozit novy urad.
-Alespon otevrene prizna verejnosti ze je tu obrovsky problem s korupci ve statni sprave aniz by pozadovalo po verejnosti nejaky dukaz.
-Zvazi pravni zakotveni nazyvani veci pravym jmenem (napr. Zakonodarce - Kazdy zakonodace je za svou praci placeny, zakony tedy z logiky nemuze svetu darovat; Danovy poplatnik - zni jako vec neziva, spravne by po predchozim vzoru melo byt "Danotvurce"-ten co tvori/generuje dane svoji cinnosti; nebo treba: Vyherni automat - stroj ktery je prokazatelne vyroben a nastaven na generovani vice proher nez vyher, tedy spravne "proherni automat" ci podobne "proherni loterie")

Umrit za zrizeni co si dobrovolne necha s**t na hlavu nebo dokonce samo s**e na hlavu svym obcanum je totiz stejne jakoby nekdo primo s**l na muj hrob. Pres zvuk padajiciho h***a totiz zadna vlastenecka struna nezazni jak by mela..
07. 11. 2013 | 01:44

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy