Filosoficko-politický smysl Masarykova založení státu a jeho zásadní interpretace Janem Patočkou

20. 11. 2012 | 15:37
Přečteno 2915 krát
Letošní dvacáté třetí výročí obnovy demokracie v Československu, desáté výročí mírového a konsensuálního rozdělení Československa a sedmdesáté páté výročí smrti Tomáše Garrigua Masaryka, tedy zakladatele československé státnosti, a tak obnovy české státní samostatnosti v podobě demokratické Československé republiky, jsou jak jednotlivě, tak v celku trojicí souvisejících výzev k hlubším než povrchně publicistickým a často nesnášenlivě ideologickým myšlenkovým krátkým spojením, jež se při takových výročích rutinně vynořují jako houby po dešti.

Položme si proto dvě následující otázky:

Co znamená v souvislostech filosoficko-politického smyslu Masarykova založení svobodného demokratického československého státu v r. 1918 jeho nevídaně poklidné až přátelské rozdělení v r. 1992?

Jsou Masarykovo primárně filosoficko-mravně legitimované a zacílené založení státu a od něj neodlučná idea československého národa oslovující a nosné i nyní?

Předpokladem možnosti skutečného zamyšlení nad dvěma uvedenými otázkami a jejich věcného zodpovězení je odpověď na třetí, a to výchozí otázku, jež zní:
Jaký byl a je filosoficko-politický smysl Masarykova založení státu?

Filosoficko-politickým východiskem Masarykova založení státu byla:
Masarykova prohlubující interpretace :

- Platóna v duchu demokratizujícího individualismu vůdčí české filosofické tradice křesťanského platonismu.
- Dále Masarykova interpretace Komenským jako vrcholným zjevem této tradice ovlivněného německého filosofického osvícenství Leibnize a Herdera a jejich následného zpětného vlivu na filosfická východiska hlavního proudu českého národního obrození.
- A rovněž Masarykova interpretace v jistém smyslu souběžně probíhajícího, duchovně založeného pohybu reformačně ukotvené a utvářené americké státní ideje do jejího logicky transatlantického geopolitického přesahu v dějinném kontextu první světové války.

Takto trojmo učleněné filosoficko-politické východisko Masarykova založení státu vyžaduje alespoň stručné bližší osvětlení. Masarykův demokratizující platonismus tradičně české filosofické ražby se orientuje na fenomén nezastupitelnosti individuálních svědomí, a takto individualit, z hlediska filosofického a s ním úzce spjatého křesťanského nahlédnutí fenoménu věčnosti.

Uvedená česká filosoficko-reformační tradice Komenského myšlením významně ovlivnila filosofická východiska dvou význačných postav německého osvícenství, Gottfrieda Wilhelma Leibnize1 a Johanna Gottfrieda Herdera.2 Výrazný vliv obou myslitelů na Josefa Dobrovského, tedy otce zakladatele českého, resp. československého národního obrození, je nesporný.3 Rozhodující ovlivnění Herderem je rovněž evidentní u Slováků, tedy zejména Jána Kollára a Pavla Josefa Šafaříka. Herderův vliv je silně patrný rovněž u Františka Palackého.

Reformačně zakotvená a universalisticko-ekumenicky se rozvíjející americká státní idea se zrodila z ideje náboženské, resp. duchovní svobody, kvůli níž se nejprve reformačně orientovaní věřící z Velké Británie usazovali na území britských amerických kolonií, kde se již nemuseli obávat církevně státní náboženské perzekuce. Již „otcové poutníci“ z lodi Mayflower se 11. listopadu 1620 dohodli na základních pravidlech společného života, jež kombinovala puritánskou, intenzivně reformační religiositu s demokratickým způsobem řešení věcí veřejného života (princip „Body Politick“).4 Tak vzniklo výchozí paradigma počínající tradice americké, nábožensky na úctě k individuálním mravně-duchovním svědomím založené demokracie, jež je s pozdějšími vývojovými modifikacemi a variantami ve Spojených státech amerických rozhodující a platné dodnes.5 Tato skutečnost v Masarykovi nesporně upevnila jeho filosoficky založené přesvědčení o světovém významu duchovně-demokratické podstaty české otázky.

Vlastním filosoficko-politickým smyslem Masarykova založení státu se v sedmdesátých letech důsledně zabýval Jan Patočka. Učinil tak v r. 1974 v zaznamenané soukromé přednášce Česká filosofie meziválečného údobí6 a dochovaném konceptu k ní.7

Východiskem Patočkových úvah je vůdčí filosofický zdroj Masarykova dějinně zakladatelského činu: „Masaryk založil stát jakožto myslitel a nebyl by jej mohl založit, nebýt jeho myslitelství.“8 A právě na Masarykově založení státu Patočka konkrétně ukazuje, čím je filosoficko-politická úroveň dějinného života, jež jako jediná způsobuje, že dějinný život nepodlehne stálým ohrožením zvenčí i zevnitř. Zároveň tak Patočka na Masarykově zakladatelském jednání ukazuje, co je pohyb dějin jako změna světa jedné epochy, jež se přežila, ve svět jiný, jenž znovu uskutečňuje základní rysy nesamozřejmého politicko-filosofického vzniku dějin.

Zásadní rozdíl mezi přežívající nedějinnou degradací života a životem z nesamozřejmé pravdy nahlédnutí svobody otevřenosti pro bytí a jí odpovídajícího svobodného jednání je na Masarykově zakladatelském činu patrný v nápadně vyostřené podobě. Patočka jej rozvádí kritikou námitky, jež se vůči Masarykově založení státu dodnes nejčastěji objevuje: “Nejčastější výtka, že přispěl k rozbití útvaru, který svou kompromisní, liberálně feudální povahou přece jen umožňoval středoevropským národům žít sice skromným, ale přece jen stabilním životem, vzdáleným extrémům západní i východní Evropy, je právě vhodná k tomu, aby osvětlila charakter Masarykova činu. Masaryk nezaložil stát jako asekuraci slabých. Nezaložil jej také jako sociálně vyrovnávací akci, protože věděl dobře, že stát a společnost jsou dva odlišné, hluboce oddělené problémy. Pro muže a myslitele činu nemohlo být též pochyby o tom, že politický problém, otázka možnosti jednat a získat pro jednání nejširší možnou půdu, půdu vzájemného uznání stejně aktivních, jednajících osob, má primát před hospodářsko-sociálními problémy, které na aktivitě závisejí.“9

Zde se Patočka soustřeďuje na Masarykův dějinotvorný čin státního zakladatelství jako na čistě politicko-filosofické jednání v původním smyslu slova takto ustaveného světa dějinnosti, jež založilo dějiny jako takové a vždy je znovu zakládá. Obnova dějin jako vznik nového světa a jeho epochy je vždy zároveň nezbytným konfliktem se zvykem vegetativního, domáctnostního přežívání a jeho obstarávání, jež je doménou společnosti, nikoli politiky, resp. státu. Feudálně-liberální biologický poklid je takřka z definice nesvéprávností spokojeně znevolněných obyvatel, kteří jsou odkázáni na dobrou vůli od nich oddělené a jimi nezmocněné nadvlády. Je tak vždy možným úpadkem, regresem do nedějinného světa a života pouhého organizačně zajišťovaného přežívání, jež rezignuje na uchopení politické, resp. politicko-filosofické možnosti svobodného žití ve vzájemném uznání být sám sebou ve slovech a skutcích.

Masaryk je tudíž ukázkovým, podrobně sledovatelným příkladem, jak obnovit vždy nesamozřejmý a nicméně vždy možný přirozený svět lidské svobody jako otevřenost pro bytí, a takto jediným možným způsobem vrátit na scénu dějiny, jež jsou tímto činem pokaždé světem jejich jiné epochy. Proto je, jak Patočka kategoricky zdůrazňuje „Masarykův čin nutno interpretovat jako skutek zodpovědné odvahy, který druhým nebere jejich zodpovědnost, nevykonává nic za ně, nýbrž vyzývá k vlastní odpovědnosti tím, že jim předvádí vlastní jednání, které v situaci, kterou máme vždy sklon považovat za hotovou, sklerotizovanou a zmalomyslňující, právě svou odhodlaností objevuje možnosti, které malomyslní nevidí.“10

Masarykovo státně zakladatelské jednání tedy názorně předvádí, jak způsobit vznik přirozeného politicko-filosofického světa znovuzaložení dějin. Je to v první řadě příklad osobní odvahy, jež svým jednáním vyzývá druhé k vlastní odpovědnosti v situaci, kdy se podle sdíleného názoru nedá dělat nic. Odpovědná odvaha jednání vyzývá druhé k činu tím, že toto na vlastní odpovědnost rezignující veřejné mínění ukazuje jako nezodpovědný, realitě a světu nerozumějící klam, jenž zastírá skutečné možnosti jednat. Masarykova zakladatelská dějinná odvaha byla svrchovaná tím, že nic nenařizovala. Vyzývala k odpovědnosti sama ze sebe, sebou samotnou usvědčovala zastánce ne-dějin z omylu a nezodpovědnosti. Prokazoval, a svým příkladem dodnes předvádí, že spočinout v nedějinné volbě je svou podstatou nemravné, protože nezodpovědné.

Odpovídá tedy Aristotelově výměru spravedlnosti vcelku, jež je „nejvíce dokonalou ctností, protože jest užíváním dokonalé ctnosti, dokonalou jest však proto, že ten, kdo ji má, dovede ctnosti užívat i vůči druhému, a nikoli jen pro sebe.“11 Je tak předvedením ryze mravního základu politiky a dějin jako vždy možného přirozeného světa lidského života.

Filosofické založení Masarykova znovu-ustavení přirozeného světa politiky a dějinnosti je dáno konkrétním uplatněním jeho filosofického vzdělání ve vlastní životní a životně-politické praxi. Nejenže podle Patočky Masaryk vytvořil dějinotvorný přirozený svět „prostoru pro politické jednání českého a slovenského lidu. Zároveň to byla však výzva k národům Evropy, která znamenala: řešení krize, kterou tak hluboce podtrhla válka jako hlavní projev patologie moderní společnosti, je odpovědné politické jednání, neschovávající se za nic a neintrikující, nýbrž odvážně čelící problémům a nebezpečím.“12

Masaryk přistoupil k zakladatelské politické akci z výslovného, dlouhodobě koncipovaného filosofického stanoviska, jež zdůvodňovalo nezbytnost duchovně-mravní obnovy Evropy, tedy nutnost úsilí o nový, filosoficky ukotvený demokratický svět a takto utvářenou dějinnou epochu.13 Její nezbytnost spatřoval v patologickém, z evropských intelektuálních vrstev šířeném sklonu k duchovní polovičatosti, jež se projevuje zejména u význačných moderních kontinentálních společenských kultur, a tedy vůbec společností Evropy.14

Svým zakladatelským činem přirozeného světa politiky a jemu odpovídajícího státu s odpovídajícím a oslovujícím mravním nábojem Masaryk stanovil, jak Patočka zjišťuje, mravní měřítko toho, co je vlastní stát a kdo jsou jeho skuteční občané. Je to svou povahou radikální, filosoficky založená výzva k důstojnému, autentickému politickému životu: „Čechové mají nyní příležitost ukázat, zdali své stoleté přání po státní svrchovanosti míní vážně, zda jsou hodni této nejvyšší dignity svobodné lidskosti – důstojenství samostatně, z vlastního rozhodování jednat. Toto rozhodování a jeho rizika jim nelze ušetřit, leda stvořit pro ně relativně co nejpříznivější podmínky. Ale právě tak, jako politický emigrant pokročilého věku riskoval nejen svůj klid a zdraví, svou „existenci“, početnou rodinu, nejmilejší a nejbližší lidi, život svůj i druhých, pověst a smysl celoživotního působení, tak každý, kdo je spolupozván a spoluvyzván Masarykovým počinem, může realizovat svou spoluúčast jen touto riskantní spoluzodpovědností . Jenom ten, kdo dokáže neupadnout pod tuto úroveň zodpovědného činu, je tu vážným podílníkem: stát je takovéto riskantní kolbiště, ve kterém se riskuje všecko a nezískává nic než další provizorium, opět jen týž prostor pro další svobodné jednání.“15

Riskantní kolbiště, kde se riskuje všechno a získává jen další provizorium je v Patočkově nahlédnutí definičním výměrem politického života skutečných občanů, k němuž Čechy a Slováky coby politické Čechoslováky vyzval Masaryk svým jednáním, jímž založil stát a jímž jej lze jedině udržet. Mravním základem přirozeného světa politického života je takto vytyčená otevřenost pro to, co v základech otřásá veškerým zajištěním. Tím se prokazuje jeho filosofická podstata a povaha, navíc podtržená a umocněná Masarykovou filosofickou orientací a profesí. Masarykovo politické jednání bylo výslovně vedeno filosofickými úvahami, jak ukazují všechny jeho texty.

Stálá dějinná výzva k obnově politicko-filosofického přirozeného světa dějin, které Masaryk, jak Patočka přesvědčivě zjišťuje, dostál založením státu, se vždy konkretizuje do toho či onoho založení autentického politického přirozeného světa lidského života v nasazení. Coby význam státu přetrvává, ať již jsou další dějiny takto vzniklého státu v poměřování svým dějinotvorným počátkem jakékoliv. To v Patočkově posuzování Masarykova zakladatelského činu znamená, že „stát jako tato výzva je čin, který zůstává tím, čím jest, totiž reální výzvou a měřítkem, které nás měří a nepřestává nás vyzývat, abychom se pokoušeli svobodně jednat za všech okolností, příznivých i nepříznivých, nepatrných i velkých, i když se poměry úplně změnily. Může být učiněn pouze pokus, aby se na tento čin zapomnělo, ale sám tento pokus se již prozrazuje a zrazuje. Všude tam, kde lidé svobodně jednají bez bázně a s tím větší ušlechtilou silou, čím vyšší rizika podstupují, je přítomen nějak jeho čin.“16 Masarykovo založení státu tak naléhavě podtrhuje vždy přítomnou možnost dějinného jednání, jež vždy nějak zakládá přirozený svět politického, resp. politicko-filosofického života jako rozhodující prostředí lidské důstojnosti.

Jeho filosoficko-politickou povahu vystihuje Masarykem často užívané označení „sub specie aeterni.“ Patočka upozorňuje, že Masarykovo nezbytné hledisko, pohled věčnosti není „povznesení do oblasti nevzrušené kontemplace, není to mystika. Svobodné jednání odpovědného člověka je spojeno s pohledem na totalitu životních možností, proto též na nepředstižitelnou lidskou možnost smrti. Vydržet tuto konfrontaci, vydržet tento ledový pohled věčnosti – možnost nebýt, které nelze uniknout – znamená překonat malost, strach a upoutanost na nejmohutnější ze všech instinktů a impulsů. Masarykův čin byl nikoli stvoření státu na věky věků, nýbrž sub specie aeterni. A jeho stát je výzvou i pro všecky budoucí, žít, tj. jednat takto sub specie aeterni."17

Nyní, po osvětlení filosoficko-politického smyslu Masarykova založení státu, se můžeme vrátit ke dvěma v úvodu položeným otázkám:

Co znamená v souvislostech filosoficko-politického smyslu Masarykova založení svobodného demokratického československého státu v r. 1918 jeho nevídaně poklidné až přátelské rozdělení během r. 1992?

Jsou Masarykovo primárně filosoficko-mravně legitimované a zacílené založení státu a od něj neodlučná idea československého národa oslovující a nosné i nyní?

Rozdělení československého státu, přijaté a následně souběžně organizačně připravené jeho českou a slovenskou politickou reprezentací v r. 1992, a poté uskutečněné k 1.lednu 1993 se vyznačovalo převažujícím konsensem a nápadným vzájemným respektem. Jediným přijatelným a rozhodujícím vysvětlením této významné skutečnosti je společné přesvědčení obou stran o převažující účelnosti a prospěšnosti vzniku a existence Československé republiky, tedy Masarykova dějinotvorného činu, pro oba národní celky v r. 1918 státoprávně ustaveného a existujícího československého politického národa. Byl to filosoficko-politický smysl Masarykova založení státu, který toto přesvědčení a jeho trvání do rozdělení státu v r. 1993 způsobil. Proto se rovněž stal podmínkou možnosti přátelského oddělení obou částí Československa a jejich následné, opět nápadně samozřejmé součinnosti jako dvou států. Způsobil, že jím podmíněné přátelské oddělení se stalo počátkem prosazování společných zájmů dvěma subjekty mezinárodního práva navenek.

Jsou tedy Masarykovo primárně filosoficko-mravně legitimované a zacílené založení státu a od něj neodlučná idea československého národa oslovující a nosné i nyní? Mám za to, že ano, a to z následujících důvodů:

Masarykovo filosoficky ukotvené založení státu jako obnovy dějin, a tím nové dějinné epochy, je příkladem vyzývajícím k následování v podobě předem nezajištěného dějinného jednání ve prospěch svobody v domněle bezvýchodných podmínkách a situacích.

A co Masarykova idea československého politického národa? Její popírači zjevně nechápou její filosoficko-politickou podstatu. Masarykova koncepce jednoho státně zakladatelského politického národa se opírala o oběma národům společné východisko jejich novodobého zrodu. Tedy o nahlédnutí nezastupitelnosti mravních individualit z hlediska věčnosti, jak se vyvíjelo od české reformace přes německé osvícenství k fenoménu československého národního obrození. Tato koncepce, nejen v československé dějinné podobě, ale mutatis mutandis v obecném smyslu, je zřejmě jediným schůdným řešením nyní opět vysoce naléhavého problému smyslu evropské jednoty, a rovněž tak možnosti dlouhodobě perspektivního skloubení centralizačních a autonomizačních proudů světových dějin.
____________________________________________________________________________
1 Srv. J.M. Lochman, Duchovní odkaz obrození, Praha 1964, s. 43-44
2 Srv. J.G.Herder, Über den menschfreundlichen Comenius, Dopis z r. 1795, V:Mh.d. Com.Ges., sv. IX, s. 263-272, Berlín 1900
3 Srv. Lochman, tamtéž; B. Slavík, Od Dobnera k Dobrovskému, Praha 1975, s. 283, 285
4 Henry Steele Commager, Living Ideas in America, Harper & Row, New York 1964, s. 111-112
5 Srv. Samuel P. Huntington, Kam kráčíš, Ameriko?, Rybka Publishers, Praha 2005, s. 73-75
6 Jan Patočka, Češi II, Oikumené, Praha 2006, s. 350-371
7 Tamtéž, České myšlení v meziválečném období, s. 339-349
8 Jan Patočka, Češi II, Oikumené, Praha 2006, s. 341
9 Tamtéž, s. 344
10 Tamtéž
11 Aristotelés, Etika Nikomachova, 1129b, Laichter, Praha 1937, s. 102
12 Patočka, tamtéž
13 Srv. Tomáš G. Masaryk, Nová Evropa, Gustav Dubský, Praha 1920, s, 222-223
14 Srv. T. G. Masaryk, Světová revoluce, Čin, Praha 1930, s. 420-433
15 Tamtéž
16 Tamtéž, s. 345
17 Tamtéž, s. 346

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Jan V napsal(a):

Líbí se mně jak filosofové dokážou pořád o něčem žvanit.
Přitom pokud hodnotíme režim podle schopnosti zorganiozovat stát tak aby se lidi uživili bez dluhů, dokázal to jenom Adolf a komanči.
Za tatíčka Masaříka i za demokratů po cinkání klíči se to tu jen třepe před konečným chcípnutím. Ale křičet na ulici ideály typu pravda a láska by nám šly
20. 11. 2012 | 16:13

krajan napsal(a):

Pane univerzitní pedagogu,
proč elaborát neuveřejníte v akademických tiskovinách a zabíráte tady s obsáhlým textem ještě obsáhlejší místo (bude-li se k němu diskutovat)?
20. 11. 2012 | 16:18

Sladký napsal(a):

V sadím boty, že jste si to po sobě ani nepřečetl, pane Bednáři. A nejde jen o gramatické nejasnosti!
20. 11. 2012 | 16:23

Gustáv Kočí napsal(a):

Jan V:
Navrhujete udělat tady z toho zase jednu velkou zbrojovku?
20. 11. 2012 | 16:24

Sladký napsal(a):

Vsadím, vysvětlivka pro mentálně slabší jedince. Normální člověk ví, co je to překlep.
20. 11. 2012 | 16:26

Sladký napsal(a):

Ona to tady byla jedna jediná velká zbrojovka, Gustáve? :o))) Ve skutečnosti je to tak, že jsme vyráběli zcela podstatnou část veškerého zboží- a třeba v zemědělství jsme byli zcela soběstační.

Vůbec- vaše příspěvky působí dojmem, že je píše člověk, který je permanentně mimo. V čem jedete.
20. 11. 2012 | 16:30

smích napsal(a):

bla bla bla, hlavně zamlžit podstatu a oučel národa československého ...
20. 11. 2012 | 16:33

nestranný napsal(a):

Nejsou už tyto úvahy dávnou minulostí.S boží pomocí se všem politikům podařilo úplně všechno rozprodat,rozkrást a ještě nadělat obyčejným lidem dluhy.Co je tedy dnes
naše zem?Jsme jen dojná kráva pro nadnárodní korporace a bankéře.Jediný,kdo z toho měl nějaký prospěch jsou politici a několik dalších zlodějů na politiky napojených.
Masaarykovy myšlenky jsou jen klišé,které používají ti dnešní mocní.Snad se lidé
dočkají konce doby novodobého temna.Předchozí totalitní režim byl proti dnešnímu jen
slaboučký odvar.
20. 11. 2012 | 16:47

fikus napsal(a):

Já mám sice osobu a práci TGM v oblibě, ale nechápu smysl a cíl tohoto článku zde.
Jinak jak zmiňujete: MAsarykův odkaz je příklad hodný následování - to jistě, ale pro koho, K Peake, J. Vidíma, B. Sobotku, St. Grosse atd.
On si vlastně Masaryk nebyl nikdy úplně jist, zda to bylo dobře využít výsledku války a rozbít mocnářství. Ten dějinný vývoj se tak měnil že ano.
20. 11. 2012 | 17:00

Brotechna napsal(a):

20 let dnešního režimu pod vedením V.Klause by se dalo nazvat jako KLEPTOKRACIE.
Kdyby to viděl nejen zakladatel státu TGM, ale i naši další velcí duchem, např. učitel národů J.A.Komenský, musel by vzít "metlu a vymrskat" (jak sám píše) to !
20. 11. 2012 | 17:23

Jan V napsal(a):

Kočí - dělat ve zbrojovce je pořád lepší než řící že zbraně jsou fuj, rozkráct ty fabriky a o pár let později se radovat nad humanitárním bombardováním, válkou v Iráku, Afghanistanu, Lybii.
A pořád nechápu kolik parazitů se uživí filosofickými rozvahami jak to myslel tatíček Masařík, jak to myslel Havel, když říkal že ..... ale makat abychom se uživili a neměli dluhy už neumíme a ani nehodláme. Chcípnem raději v ghetu jako svobodní bezdomovci. Hurá!!!!!??
20. 11. 2012 | 17:24

Siger napsal(a):

Krásně napsáno!
20. 11. 2012 | 17:38

Sladký napsal(a):

Jen tak, mimo jiné... neříká se "sub specie aeterni" , nýbrž sub specie AETERNITATIS.
Aeternitas= věčnost, druhý pád aeternitatis.Používejte prosím jen ty "termity" které dobře znáte, pane v.š. pedagogu.
20. 11. 2012 | 17:48

Joe Ratata napsal(a):

Odmyslíme-li si všechen ten filisofický blábol,tak Československo vzniklo jako návrat k Českému státu polepšenému o území na východě a Československý národ jako nutnost většinového národa v něm,v odpověď na nevyslyšené,ba záměrně umenšované právoplatné nároky na svébytnost Čechů a Moravanů.
Loajálnost české reprezentace k císaři v letech 1848 a 1868 byla ať už mylně,nebo záměrně zaměněna ze slabost a snahy o emancipaci byly potlačeny.Není divu,že pak nejbližší možnost odtržení se od Rakouské říše byla využita.
20. 11. 2012 | 18:04

Anastazie Králová napsal(a):

Vážený pane autore,pane Bednáři,
velice Vám děkuji za tento článek.
Přiznávám se,že ač jsem dosáhla určitého vzdělání,byl i pro mne tento článek obtížný.
Doufám však,že Masarykovy ideje dosud plně nezemřely.Nic není tak nebezpečné PRO sluhy všech-zdůrazňuji opravdu všech nedemokratických vlád,jako svobodné myělenky.

Obávám se,že jsou zde snahy o revizi.Nikoliv prosté snahy o navrácení sudetoněmeckého majetku /proti kterým by se absolutní většina postavila/,ale snaHY DOSTAT NÁS DO POSTAvení lokajů.
Nedávno jsem v TV sledovala-jen část historie cs.,kde snad p.Havelka /neměla JSEM BRÝLE,TAK JSEM MOŽNÁ ŠPATNĚ PŘEČETLA JEHO JMÉNO /-citoval názory Huberta Gordona Schauera o české a německé kultuře.
Stejnénázory prezentoval i JOSEF K.pod bolegem Jana Payna /nevím,co tento napůl Angličan či Američan pohledává v této zemi,kromě toho,že se na nás dívá jako na polozaostalé domorodce/.
H.G.Shauer byl v mých očíéch slaboch,které poté,co nezískal masové uznání,apáchal sebevraždu.Mimochodem /byl Čechem jen polovinou krve,druhou polovinou byl Němec./.

Ráda bych,aby se ozval ten historik-snad tedy historik-už dospěl z názorů v blogu až k prezentaci v TV.

Tomu jsou určeny tyto možná banální řádky "Jen pAK JSI HODEN SVOBODY A BYTÍ,KDYŽ RVWEŠ SE O NĚ DEN CO DEN.

p.s.pROČ JSTE ŘEKL,ŽE BOHUŽEL ZEMŘEL VELMI MLADÝ-VE VĚKU 24 LET A NEŘEKL,ŽE SPÁCHAL SEBEVRAŽDU ?
20. 11. 2012 | 18:06

Zacheus napsal(a):

Je to jistě zajímavá stať a autorovi díky za jeho pohled na danou problematiku.
Nicméně nelze také nevidět, že Tomáš G. Masaryk ( ano, tentýž Masaryk, který ve svém díle Světová revoluce označil mírovou iniciativu habsburského císaře Karla, směřující k ukončení I. světové války a tím i k záchraně životů statisíců vojáků na obou stranách jako "nebezpečnou"), se dopustil nejenom podle historika Antonína Klimka třech základních chyb při budování nového státu.
Konkrétně, podle tohoto renomovaného historika Masaryk jako muž, jenž napsal, že se státy udržují ideály, na nichž vznikly, vložil tomu svému do kolébky tři mylné předpoklady:

1) existuje jediný státní národ československý
2) převážně katoličtí Češi a Slováci jsou pokračovateli protestantských tradic
3) národnostní poměry vyostřila teze,že země, v níž žily miliony Němců, tvoří odvěkou hráz proti germánstvu.

Ani názory na Masarykův přínos v oblasti filosofie nebyly vždy pouze kladné. Například politik Václav Vondrák ve svém memorandu premiérovi Antonínu Švehlovi v roce 1927, mimo jiné napsal, že " Je známo,že jako vědec a spisovatel Masaryk nikterak nevyniká nad šedý průměr obyčejného univerzitního profesora. Nebýt Hilsnerova procesu,rukopisných bojů a Švihovy aféry, zapadla by jeho vědátorská bilance do archivního klubu."

Čímž samozřejmě nechci popírat zásluhy T.G. Masaryka na vzniku našeho státu v roce 1918.
20. 11. 2012 | 18:26

resl napsal(a):

Plná huba Masaryka nezakrývá úmysl, dištance od unie a vrácení se do doby tatíčkovské, kdy jsme vyrobili cívku a Poláci na ni namotali niť. Tímto tempem se sice Evropa nikam neposunula, ale mrtvé stagnace se velmi líbí "profesoru politické filosofie", který nehledě na pokrok, snaží se nalákat studenty, na zcela vyvětrané doby, které halí do morálního hávu.
21. 11. 2012 | 10:15

Lukr napsal(a):

Prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc. jak na jedné ze svých přednášek podotkl:
Nabylo nic strašného pokud lékaři a jeptišky na územích, která ovládl fašistický generál Franco, považovali za vlasteneckou povinnost novorozence rudým rodičům odebrat a předat rodinám, které je budou schopny vychovat v nacionalistickém a náboženském duchu souhlasně s národně socialistickými tradicemi ke kterým se jasně hlásí i strana svobodných občanů.
Pochopení morálky u teoretiků jako je Prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc. a vykonavatelů jejich příkazů je velmi ohebné.
A je jedno, je-li to v Česku nebo Norsku nebo jinde v Evropě.
Pro tyto teoretiky moci, kteří vychovávají naši budoucí generaci jako např pan prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc. peníze, jakkoliv získané, nikdy nesmrdí.
21. 11. 2012 | 10:51

český maloměšťák napsal(a):

Zacheus
"...2) převážně katoličtí Češi a Slováci jsou pokračovateli protestantských tradic..."

Vy této svoji větě rozumíte ?
A jak ji rozumíte v kontextu masarykovské republiky a jak v kontextu dneška ?
21. 11. 2012 | 11:52

český maloměšťák napsal(a):

Lukr
Bednář sám je tedy ze slušných - po stránce socioekonomické - poměrů ?
/nepředpokládám totiž, že byl rodičům coby maklý nezvedenc ...odebrán/
Jsou známy poměry Bednářů ?

Mějte se.

P.S. Pokud máte pravdu - tak jste moc nepřekvapil. Fíkovým listem manifestního liberalismu se často zakrývají sklony k sociálnímu inženýrtsví, sociálnímu - ale možná i etnickému - darwinismu.... Měřítkem hodnot je totiž tkzv. úspěch - a tak i socioekonomický redukcionismus hodnot.
Nicméně buďme klidní - úspěch Bednářovy strany v posledních volbách lze spíše nazvat naprostým fiaskem.
21. 11. 2012 | 11:59

vosk napsal(a):

Když si máme vládnout sami, jde to do kytek. Dokud tu bylo rakousko, Adolf, nebo komanči tak se tu dělalo a uživili jsme se. Dnes jen dluhy,morální, ekonomický a sociální rozpad
21. 11. 2012 | 12:06

Miloslav Bednář napsal(a):

ad Lukr.
Pane Lukre, jste neuvěřitelně drzý lhář.
Nic takového jsem nikdy neřekl, ani by mne to nenapadlo.
Když dojdou argunmenty, je zřeba si je vylhat, že soudruhu Lukre.
21. 11. 2012 | 17:40

český maloměšťák napsal(a):

Myslel jsem si to. Proto také ono : " ...Pokud máte pravdu...."

Tímto se má následující konstrukce celá anuluje.
Doufám, že to tak autor blogu chápe.

Je to svinstvo - podsouvat někomu něco, co nikdy neřekl - navíc veřejně. /kvaziveřejně/
21. 11. 2012 | 17:46

Luba napsal(a):

Elaborát pana Bednáře je důkazem,
že plánujeme-li někoho podvést, musíme k tomu použít mnoha slov a zaštítit se význačnou autoritou.

Naproti tomu,
když chceme něco podstatného a prospěšného sdělit, navíc něco, co dokonale známe, stačí k tomu několik vět a autorita, kterou díky tomuto způsobu sdělení získáme my sami.

Rozdělení Československa bylo triumfem blbství,
tedy vítězstvím emocí nad racionalitou. Spřízněné národy si po tomto aktu dodnes klepou na čelo, a národy jiné si dodnes mnou ruce.

Naše elity, původci aktu, tak získali přesvědčení, že když si můžou o své vůli dovolit, bez jakéhokoli zmocnění, něco tak zásadního a světodějného, a lidé obou národů proti tomu nijak neprotestují, mohou si už dovolit úplně všechno!

Což se i stalo. Následky vnímáme každý den ...

Hlupáci,
vychovaní ke slepé poslušnosti k vůdcům, či v lhostejnosti ke světu a k bytí ve dvojí morálce rozhodně nebyli ideálem profesora Masaryka - ale spíše popřením jeho ideálu humanitního.

Motorem demokracie jsou aktivní a angažovaní občané.
V tomto směru bylo rozdělení republiky aktem nedemokratickým, protože byla umožněna pasivitou, nečinností a lhostejností.

Proto z ČSR vznikly dva mafiánské státy, řízené mafiány, kteří ten rozpad připravili a uskutečnili.
21. 11. 2012 | 19:24

Jáchym napsal(a):

Pane profesore,
Váš článek si uložím a přečtu později.
Občas se mi také stává, že tak zauzluji větnou novostavbu, že pak musím souvětí rozsekat závorkami a lomítky. Ale mám snahu.

Musím si váš článek vytisknout, udělat si nejprve větný rozbor a podtrhat pastelkami.
I tak budu "některé myšlenky stranou ležet nechat muset",
jak pravil bohemista Helmut Beránek.
21. 11. 2012 | 19:50

Jáchym napsal(a):

Lubo 19:24,
Možná má pan Bednář snahu někoho podvést, ale i to se dá udělat méně namáhavě...
Kdybych chtěl někoho otrávit lahví pančovaného alkoholu, nenabídnu mu k jejímu otevření vývrtku s uzlem a dvěma protiběžnými závity!
21. 11. 2012 | 20:02

mb napsal(a):

až na ten závěr a ideu československého politického národa ( a její krkolomné (protože neobhajitelné) obhajování ... dobrý ...
21. 11. 2012 | 22:50

Luba napsal(a):

Jáchyme,
Masarykův politický národ československý měl být něčím, jako národ americký.

Tzn. že mělo jít o národ rovnoprávných československých občanů, mluvících různými jazyky a přitom jedním společným.

Zdánlivě privilegované postavení Čechů a Slováků bylo jen jakousi reakcí, překmitem do opačné polarity, po oproštění se od Rakousko-Uherské dominance s důrazem na němectví a maďarství.

Věřím,
že kdyby stál v čele státu v době ohrožení republiky Hitlerem Masaryk, bojovali bychom, a po vítězství Spojenců ve 2. sv. válce by čeští Němci zůstali neodsunuti.

Masaryk nebyl žádný pacifista. Věděl, že proti zlu se ustupovat nesmí, jinak napomáháme jeho šíření. Věděl, že smysl má jít i do boje zdánlivě předem prohraného. Věděl, že cizími vojsky vybojovaná "suverenita" bývá více-méně vazalská.

Podle toho to také dopadlo: "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak."

Přitom počet rudoarmějců, padlých při osvobozování Československa, se téměř rovná počtu vojáků rakousko-uherské armády z našich zemí, padlých za první světové války.

Je naše smůla, že jsme po roce 1989 v čele národa neměli lidi Masarykova formátu, ale jen různě prodejné postavičky, pro které veškeré hodnoty reprezentovaly jen peníze.

Společný stát byl pro ně bezcenný. Ale na dvou dvorcích se těm politickým mrňousům lépe vládlo.
21. 11. 2012 | 23:16

n-noname napsal(a):

Obdivvuji váš přístup k Mariánskému sloupe, který jsem viděl v TV s p.Kučerou. Ale v článku mi chybí ekonomické páky Masaryka, tj. pozemková reforam velice připomínající dekret o půdě a provedena velice přiměřeně! Samozřejmě zrušení šlechtických výhod k tomu také patří. Masaryk měl pokračovat cestou velkokápitálu k větší integraci Evropy a možaná by zabránil vybudováním obrovskýh hospodářských vazeb mezi státy i budoucí válce, jak k tomu směřuje současná integrace, kterou mnozí u nás kritizují.
04. 01. 2013 | 13:12

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy