Kdysi jí byla ODS. Snažila se propojit svobodu jednotlivce a státu s jejich tradicí a načas to nejen znělo přesvědčivě. Zejména dnešní vládní ODS se ale svými rozhodnutími skandálně odklonila od pravicového programu a své někdejší politiky. Navíc její propojení s polomafiánskými parazitními strukturami postupně bylo a je čím dál patrnější a převažující skutečností.Výsledkem je dnešní absurdní stav, kdy slušnější lidé v čele ODS ve skutečnosti nereprezentují realitu strany jako takovou. Levicová ČSSD je na tom v daném ohledu zhruba stejně s tím rozdílem, že levicová, pro společnost ověřitelně zničující rovnostářská demagogie v nynější situaci Evropskou unií způsobeného hospodářského poklesu stále ještě zabírá. Tak tomu zřejmě bude do té doby, než příští, pravděpodobně levicová vláda své zoufalé voliče citelně a snad již nezapomenutelně vyvede z omylu.

Vzhledem k faktu, že TOP 09 nelze s její daně zvyšující a eurofanatickou politikou považovat za pravicovou, je zřejmé, že se do blížících se parlamentních voleb české pravici uvolnil poměrně široký prostor, ale jen krátký čas k jeho věrohodnému zaplnění. Adeptů je mnoho, ale štěstí bude přát dnes připraveným. Rozhodující v nastávajícím střetu o přesvědčivé a dlouhodobé vyplnění uvolněného českého pravicového prostoru budou myšlenky a lidé, kteří za ně ručí. Likvidační krize české pravice je totiž krizí důvěry. Peníze zde nesehrávají prvořadou roli. Bez solidního programu, jeho důvěryhodných nositelů a příznivců je finanční podpora jen nezodpovědný hazard. To názorně předvedly hlavně minulé parlamentní volby.

Pravicový program vyžaduje odvahu a výdrž říkat, že svoboda jednotlivých neopakovatelných občanů a jejich demokratického státu znamená důstojnost a dobrý život, zatímco odkázanost na dotace nesvobodu, hanbu a dříve či později bídu. Odvahu a výdrž říkat, že svobodné rozhodování o sobě a svém státě je hlavním smyslem naší existence, který nikdy není samozřejmý. Odvahu a výdrž říkat, že rozhodují-li o nás jiní, nejsme svobodnými lidmi a svobodným státem, ale nevolníky. A právě tak říkat, tak jako kdysi T. G. Masaryk, že evropská jednota může být svobodná, demokratická a spravedlivá jen tehdy, budou-li mít ji vytvářející evropské demokracie naprosto stejná práva bez ohledu na velikost a moc. Jedině takto existující moc Evropy je dlouhodobě udržitelná a Evropě, právě tak jako nám, skutečně prospěšná. Každá jiná končí přinejmenším tak neslavně, uboze a směšně jako Evropská unie.

Prostor čekající na takové myšlenky a na nich postavený politický program nyní existuje a čeká na zaplnění. Jeho trvalé a důvěryhodné obsazení se může zdařit jen takové politické straně, jež své zásady nejen říká, ale právě tak si za nimi stojí. Svůj vnitropolitický program sezónně nemění z levicového na pravicový jako boty, nebo křiklavě pastelovou barvu šatů podle změny poptávky a snahy o osobní popularitu vůdčí tváře strany v soupeření s jinými. Naopak myšlenkami, lidmi a jejich činy soustavně a s vyrovnaným klidem ručí za to, že je a bude skutečnou, spolehlivou českou pravicí v jakémkoli počasí.