Ideologie, jež není půvabná

09. 04. 2014 | 10:46
Přečteno 3632 krát
Pavel Kolář a Michal Pullmann předvedli v titulním článku Orientace z 22. února, nazvaném Nenápadný půvab ideologie, pohled, v němž v podstatě polemizují s označováním komunistického režimu v Československu jako režimu totalitního. Je na místě předložit zásadně odlišný výklad.

Od konce sedmdesátých let jsem začal na protirežimních bytových seminářích prosazovat definici komunistické diktatury jako totalitního režimu, a to na základě studia teorií totalitarismu a jejich srovnání s realitou života v komunistickém systému. Lidé, kteří zpravidla pocházejí z prostředí, jež akceptovalo marxisticko-komunistickou ideologickou doktrínu, anebo se s ní během svého života tak či onak identifikovali, nemohli a nemohou přijmout výklad komunistického režimu jako jedné z uskutečněných verzí totalitarismu. Ukázkou interpretačního úsilí o kompromisně apologetický výklad povahy komunistického režimu v Československu coby v zásadě netotalitního způsobu vlády je i Kolářův a Pullmannův text.

Od plošnosti k selektivnosti
Teoreticky vycházím z koncepce filosofky Hannah Arendtové (1906-1975). Její filosoficko-politické východisko se kromě teoretického fundamentu opírá o systematický sběr faktů. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem si mohl nejen Arendtovou srovnávat s vlastní zkušeností. Tedy s uvažováním a jednáním konkrétních jednotlivců z rozmanitých vrstev tehdejší společnosti v každodenních situacích. Ukazovalo se, že normalizační režim, tedy „reálný socialismus“ od sedmdesátých do zhruba poslední čtvrtiny osmdesátých let, by nemohl existovat bez zkušenosti s původním masovým komunistickým terorem, který se rozjel po únoru 1948 a trval zhruba do konce padesátých let. Tato zkušenost buď byla v lidech ještě osobně přítomna, anebo se generačně předávala.

Po přibližně dvanácti letech nadvlády teroru třídního boje, bylo zřejmé, že společnost je touto drastickou zkušeností ve výrazně převažující míře zastrašena. Mocenská špička usoudila, že ovládání společnosti bude mnohem produktivnější, bude-li napříště teror praktikovat „pouze“ výběrově, exemplárním způsobem. A celek společnosti ovládat jednak vážně míněnými existenčními hrozbami pro případy ideologicky „rušivého“ individuálního jednání, jednak existenčními odměnami za aktivní zapojení do řádu režimního soukolí.

Selektivní teror vedl československé občany uvažovat a jednat podle následujících pravidel. Budu-li otevřeně vystupovat proti režimu, stanu se dříve či později terčem teroru, budu exemplárním případem. Budu-li otevřeně režim podporovat, získám možnost kariérního a s ním spjatého materiálního vzestupu.

My to s nimi umíme
Fungování a průběžnou regeneraci nacistického i komunistického režimu Arendtová vysvětluje coby frontovou strukturu. Frontová struktura znamená, že postojově názorové odlišnosti jednotlivců jak směrem od stranicko-policejního ústředí režimu, tak směrem zpět k mocenskému centru vytvářejí soudržně komunikující celek. Podstatné je, že každý jednotlivec sděluje v zásadě dva zdánlivě protichůdné postoje podle toho, hovoří-li s někým, kdo je blíže mocenskému centru než on, anebo na druhé straně s někým, kdo je ve srovnání s ním tomuto centru vzdálenější. S jednotlivci blíže centru probíhá komunikace o těch, kdo jsou centru vzdálenější, podle vzorce: Oni zatím nejsou žádoucím způsobem ideologicky přesvědčení, a to je smysl naši další práce s nimi - my jim totiž rozumíme a umíme s nimi mluvit; spolehněte se na nás. A naopak směrem od mocenského centra titíž lidé komunikují o lidech blíže centru následovně: Oni to přehánějí, my ale na ně máme jistý vliv, aby se víceméně drželi na uzdě. My to s nimi nějak domluvíme, víme, jak na to, spolehněte se na nás. Takto fungující komunikační frontová struktura totalitní společnosti zajišťuje její obnovující dynamickou soudržnost.

Takovou soudržnost účinně doplňují institucionální struktury. Pro totalitní režim je totiž charakteristická existence paralelních, rozuměj vzájemně zastupitelných institucí na všech úrovních mocenské a ideologické pyramidy. Vzhledem k jejich snadné nahraditelnosti obdobnými útvary je existenčně klíčová jejich komunikační vazba na centrum moci, a to zpravidla na toho či onoho v něm působícího jednotlivce. Výsledným stavem je neustálý strach, permanentní nejistota, neutuchající obava o přetrvání té či oné instituce. To způsobuje jejich tvárnost, přizpůsobivost a manipulovatelnost.

Tento mix individuálních a institucionálních postojů je příčinou takřka neotřesitelné stability totalitních režimů bez ohledu na jejich ekonomickou výkonnost a profesní kvality jednotlivých složek. Ano, totalitní režim navenek působí jako těžkopádný, organizačně a administrativně upadající celek, který se dříve či později musí sám od sebe zhroutit. Takové vnějškové zdání však nesmírně klame. Pro regeneraci a pružné posilování totalitního režimu jsou totiž podstatné jeho zvnějšku neviditelné charakteristiky výše uvedeného druhu. Jestliže k nim připojíme všudypřítomný strach jednotlivců, účinně prolínající do privátnějších sfér životů (starost o vzdělání dětí, o možnost a úroveň bydlení či cestování) je povaha komunistického režimu a jím utvářené společnosti celkem očividná. A je alternativou lidské existence! - neboť předkládá pádné a zároveň prakticky schůdné odpovědi na základní otázky člověka: Co je svět? Jak rozumět dějinám? Kým jsme, a kam směřujeme?

V totalitních režimech se vyjevuje a osvědčuje zásadní role ideologie, kterou Arendtová definuje, inspirována Montesquieuem, jako lidem vlastní princip jednání. Nemylme se, praví Arendtová, ideologie jako princip jednání v totalitním prostředí vychází z ověřitelné lidské zkušenosti. V případě ideologie komunistické tedy ze zkušeností ověřené existence společenských tříd a jejich hierarchických vztahů. Na tyto zkušenosti se pak ideologie selektivně a výlučně zaměří a konstruuje racionálně působící fikci logických vztahů, jež obhajují údajnou dějinnou nutnost likvidace údajně vykořisťovatelských tříd a škály s nimi spjatých názorových orientací. Proto totalitní ideologie působí jakoby realisticky a racionálně ukotvený světonázor. Takovým, aktuální situaci se vždy přizpůsobujícím, dynamicky pružným ideologickým hlediskem, hlediskem vycházejícím z pseudovědeckých důkazů, se pak poměřuje veškerá skutečnost. Vždy je tak po ruce odpověď na otázku, co si právě teď myslet a jak jednat. Cílem ideologie tak není, zjišťuje Arendtová, „přetváření vnějších podmínek lidské existence, ani nové revoluční zřízení společenského řádu, nýbrž transformace samotné lidské přirozenosti…“. Tato transformace (však také komunistická ideologie mluvila o novém socialistickém člověku) může ale naprosto převážit za jednoho jediného předpokladu: ovládne-li totalitní režim celý svět, čímž zlikviduje jakoukoli skutečnou alternativu svého pojetí lidské existence a dějin.

Normalizace do morku kostí
Porovnáme-li takto vymezenou totalitní ideologii s československou normalizační realitou, tuzemský výsledek byl - na pozadí trvalé hrozby zostřeného masového teroru, účinného fungování výše definovaných struktur a výběrově dostupných statků (byty, auta, vzdělání, cestování) – zřejmý: fenomén poslušné společnosti. Až na „výstřední“ výjimky veřejně vystupujících (a vzápětí pronásledovaných) odpůrců se tato společnost v zásadě smiřuje s údajnou neměnností a faktickou všudypřítomností komunistického panství. Tato poslušná společnost jedná v přesvědčení, že jedině přizpůsobivé jednání je realistické, a proto vlastně správné. A dějinně, tedy z hlediska budoucnosti, je jako jediné možné ono existenčně perspektivní, a tedy realisticky vzato normální jednání. To je skutečný význam normalizace: zvnitřnění totalitní ideologie coby základního principu jednání! Takto zapuštěná převaha totalitního ideologického realismu a normality znamenala faktické, přestože naštěstí dočasné vítězství komunistického režimu jako alternativy lidské existence.

Účast na komunistických rituálech, „volbách,“ režimně organizovaných schůzích či školeních se v těchto souvislostech většinou chápala jako nezbytný předpoklad a pojistka existenčního zajištění. Proto nebylo podstatné, že „jen málokdo věděl pro koho vlastně hlasuje…“, a že „mnozí lidé dokonce ani netušili, do jakého politického orgánu zrovna volí“, jak ve své stati poukazují Kolář a Pullmannem. Oba autoři se rovněž mýlí, když tvrdí, že lidé například nevěděli, proč volí. To věděli velmi dobře!

Reálný socialismus, jak se normalizační režim sám označoval, se v podobě ideologického realismu stal faktickou každodenní realitou. Jinými slovy: významnou součástí souvislého životního přesvědčení a z něj vyplývajícího jednání jak straníků, tak nestraníků. Tato skutečnost v zásadě odpovídá smyslu existence totalitní ideologie, kde není rozhodující obsah, nýbrž forma v podobě uskutečňující se předpovědi budoucnosti. A předpověď o trvanlivosti komunistického panství se po generace ověřitelně naplňovala. Pružné ideologické obraty a neustálé změny oficiální komunistické doktríny neznamenaly změnu její podstaty, a tedy souvisle vnímaného „realismu“ této verze světa.

Kolář s Pullmannem ve svém úsilí o jistou rehabilitaci komunistického režimu tvrdí, že „čím byla autoritativní mluva abstraktnější a méně zakotvená ve skutečnosti, tím více nových zájmů a potřeb byla do sebe schopna pojmout“. K tomu zbývá dodat, že ono Kolářem a Pullmannem pozitivně zmiňované naplňování zájmů a potřeb v rámci domněle abstraktní ideologické formy výrazně podporovalo účinné a souvislé trvání komunistického režimu. V takto režimně funkčním prostředí se karta začala pozvolna obracet až poté, co se totalitní režim koncem osmdesátých let ocitl v těžké defenzívě kvůli efektnímu mocnému tlaku demokratického světa vyvíjenému od počátku osmdesátých let zejména na Sovětský svaz a Polsko. Individuální realizace se teprve poté mohly v Československu stávat reálnou systémově podvratnou silou. Mohly totiž změnit, přepólovat, svou původní, totalitním režimem orientovanou a využívanou prosystémovou funkci.

Pánové, to myslíte vážně?
Fakt, že totalitní uvažování a s ním spjaté jednání dosud významně přetrvávají v nynějších, demokratických českých podmínkách, neznamená, že žijeme v obdobném systému vlády, jak se evidentně, byť „podprahově“ snaží říci Kolář s Pullmannem. A v umocněné míře to platí i pro jejich úsilí vykreslit v takto ideologicky zaujatě konstruovaných barvách západní demokracie. Pánové vážně tvrdí, že „i v západních demokraciích existuje formální ‚autoritativní mluva‘ zakládající ideologický konsenzus liberálního pořádku. Také zde lze najít tvořivý rozpor mezi oficiální ideologickou mluvou, kterou lidé navenek stvrzují mechanickým opakováním a účastí na rituálech a ‚vnitřní mluvou!, kdy v soukromí o těchto hodnotách pochybují“.

Takové údajně odborné tvrzení je v zásadě ukázkou důsledků dlouhodobého ideologického působení komunistického režimu, jehož soustavná propaganda líčila demokratické státy jako režimy v zásadě diktátorské. Efektivita postupného akceptování těchto soustavně omílaných lží se dosud významně projevuje ve stále rozšířeném názoru, že jak komunistický, tak západní svět si vlastně byly podobné, ne-li téměř totožné. Takový pohled však opomíjí podstatný rozdíl mezi historicky spontánně vzniklým, proto dlouhodobě převažujícím společenským a politickým konsensem na jedné straně, a ideologií soustavně vnucovanou mocenským centrem totalitního režimu na straně druhé. Taková argumentace rovněž silně připomíná přesvědčovací aktivitu sovětského vůdce Chruščova, jenž během návštěvy v USA koncem padesátých let americkému prezidentu Eisenhowerovi s komunistickým zápalem marně vysvětloval, že Spojené státy ve skutečnosti ovládají bankéři z Wall Streetu. V obdobném rétorickém duchu Kolář s Pullmannem vykreslují výrazně úspěšné období vlády premiérky Thatcherové ve Velké Británii od konce sedmdesátých do začátku devadesátých let. Marně se dle nich Thatcherová „snažila neutralizovat alternativy, vytlačit je mimo ‚standardní‘ politický rámec“. Celkové ekonomické ozdravění britské společnosti jako zřetelný výsledek její demokratické, nikoli totalitně diktátorské vlády je přitom všeobecně uznáván. A pokud má být prokázané intenzivní angažmá sovětské KGB v britské militantní hornické stávce proti premiérčině demokraticky vzniklé vládě onou alternativou, snad je pro demokraty spíše lépe, a pro britské demokratické prostředí dost přirozené, že takové snahy o její svržení neuspěly.

V souhrnném pohledu Kolářův a Pullmannův text vyrůstá z ignorování a bagatelizace zásadních a zjevných rozdílů mezi demokratickými a totalitními režimy. A totéž platí pro jejich marxisticky zjednodušující a deformující chápání ideologie. Chápání komolící a zastírající porozumění realitě.

Vyšlo v LN-Orientace

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

gaia napsal(a):

Hezké ptydepe.Howg.
09. 04. 2014 | 11:15

K.V napsal(a):

Trochu ujeté to věčné bádání nad komunismem.
Nemáte jiné starosti TADY A TEĎ?? Já jich vidím víc než dost
09. 04. 2014 | 11:34

Richard napsal(a):

"Tato transformace (však také komunistická ideologie mluvila o novém socialistickém člověku) může ale naprosto převážit za jednoho jediného předpokladu: ovládne-li totalitní režim celý svět, čímž zlikviduje jakoukoli skutečnou alternativu svého pojetí lidské existence a dějin."
autor
ani za těchto okolností, lidská přirozenost je nezničitelná, nelze jí ideologicky předělat, lze ji jen oklamat, začít předstírat, že neexistuje. Ale taková lež či iluze je z podstaty neudržitelná, přirozenost má totiž v sobě samé, bez ohledu na jakoukoliv lidskou ideologii, cíle a ambice, zakódovaný sklon se prosazovat, uskutečňovat, asi jako přírodní živly, děje atd. Přirozenost člověka je cosi transpersonálního, nezávislého na lidském chtění. Přirozenost se prostě děje, není vedena lidskou vůlí. Člověk může usměrňovat jen její koryto, ale tok s jakým se děje, není možné zastavit.
Na tomto vlastně totalitní systémy, často utopické, selhávají. Nezohledňují či přímo vytěsňují lidskou přirozenost. Za skutečnost považují jednoduchý vyvolený, líbivý sen, iluzi osekanou od nežádoucí přirozenosti. Veškerá ideologie je v této situaci vedena k napasování/k deformování skutečnosti do této iluze, do tohoto vyvoleného fantazijního obrazu, který je povýšen na skutečnost. Podobně však jako lidská přirozenost se neúprosně prosazuje také sama skutečnost a dříve či později tyto líbivé iluze přímou konfrontací s nimi, boří.
09. 04. 2014 | 11:47

17, 5 bilionů dolarů vrátit nejde napsal(a):

Pane Bednáři, pokud má být mírou všech věci člověk...tak ten krvavý účet je v podstatě stejně velký jak v případě tkzv. křesťanské společnosti, tak v případě demokratické, stejně jako nacistické či chcete-li " komunistické" /což je ale urážkou napoř. Hutteritů, tam pokud vím nedošlo za víc jak sto let k jediné vraždě/.
Pisálků najdete spoustu, jeden se bude ohánět Kristovou Láskou a Milostí, druhý tkzv. " lidem " a jeho lidskými právy, třetí čistotou krve a čtvrtý vysvobozením z otroctví vlády kapitálu....
Vraždí ale všichni, všichni mučí, násilně kolonizují, páchají genocidy, snaží se ovládnout masy a měnit jim vědomí i svědomí, vykořeňují původní kultury, vraždí své ideologické odpůrce (a s nimi i ty, které takové půtky vůbec nezajímají), jednou prostřednictvím meče a kopí, jindy pomocí napalmu nebo děl....na rtech mají vždy jen tu svou písničku.

Ismy jsou pro blbce, pane Bednáři, lze napsat oslavnou knihu o křesťanské společnosti, o komunistické, o demokratické.../hmm, o nacistické asi ne...tam je to založeno prvoplánově i posledněplánově o důkladném vyhubení nesouhlasících /...stejně jako lze napsat knihu , která prokáže, že pod vlajkou každého z těchto režimů byla páchána obrovská zvěrstva. I Židé se mezi sebou v jisté době mydlili tak, že z toho vstávají vlasy na hlavě hrůzou i dnes.
Ideály jsou jedna věc, praxe je věc druhá. A tak se tu z bližní svě milujícího křesťana stává masový vrah, ondy zase z komunisty hrdlořez a buržua, jindy zase z maloměšťáka rasistický sadista a z demokrata stroj na vraždění civilistů, včetně žen, starců a dětí.

Každopádně akcie zbrojařských firem jsou dlouhodobě dobrou investicí, např. Boeing vylezl od krize skoro o 400 %, kdo vám během pěti let dá 400 % ? Nikdo.Ani banky tak nevylezly, natož tkalcovny, obuvní závody, pekárny nebo pivovary.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Rabi : "Náš vztah k Bohu je užší, než kdybychom už dosáhli velikosti na Zemi."
Král : To by bylo možné, kdyby vaše pokora byla dobrovolná. Ale je nedobrovolná a kdybyste měli moc, vraždili byste."
Rabi : " Ach, dotkl ses naší slabé stránky, králi Chazarů."
/Jehuda ha-Levi : Kuzari (kol. r. 1140)/
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Vemte ale klidně v úvahu jen to období, o kterém píšete, s vyloučením asijské verze sovětského kapitalismu se dopídíte k tomu, že počet mrtvých mají více na svědomí režimy tkzv. demokratické, než režim , který panoval v SSSR a v zemích tkzv. východního bloku.
Zkuste si vyfabulovat situaci, kdy místo sovětských tanků v roce 1968 dopadaly na území ČSSR sovětské bomby, řádily zde různé kontras a podobná komanda smrti financovaná a cvičená tajnými službami SSSR, do českoslovesnkých vesnic byli vysíláni vojáci, kteří tam pálili domy a lidi napalmem a házeli do jejich obydlí granáty, celou zem kropili Agent Orange, tanky útočící na Hradčany a sebevraždu páchající český prezident, humanitární bombardování Kavčích hor....

Je to furt ta stejná písnička...ani dnes neumíte zabránit případné 3. světové válce, je to absurdní, ale i v demokratickém režimu se o jejím vyhlášení dozvíte z televize.
A český, moravský, slezský a romský voják bude umírat kvůli tomu, že se evropští, američtí a ukrajinští oligarchové neumí dohodnout s oligarchy ruskými, stejně tak budou umírat jeho žena, rodiče a děti /ano, v této chvíli se pak jeho motivace mění - i on se chce stát hrdlořezem, ale to nic nemění na faktu, že corpus delicti je u těch, co to spustili/.

Ideály jsou na pendrek, pokud při jejich uskutečňování dochází k násilí, ke genocidám a podobným obrovským investičním příležitostem , které se vyskytují jednou, maximálně tak dvakrát za 30 let.
Burza ideálů je tím největším hnojištěm, co kdy kdo nakydal. Ale i nejvýživnějším - pro ty, kteří v tom umí chodit, kteří vědí, že bez hnoje zem neurodí.

P.S. Kdo by si kdy pomyslil, že komunista a možná i estébák se může stát jedním z nejvyšších ústavních činitelů demokratického režimu , miliardářem, vlastníkem továren, potravinářských závodů, investičních fondů...takového by za Husáka zavřeli do blázince, anebo by mu dali roli v cimrmanovských smyšleninách.
/ale i zde máte precedenty, vzpomenu jen jistého Ambrože, dnes svatého...ten metamorfoval z pohana v katolíka za necelý týden, a to byl prosím ještě starověk, to šly věci pomaleji než dnes..../.
09. 04. 2014 | 11:50

resl napsal(a):

Bednář : Od konce sedmdesátých let jsem začal na protirežimních bytových seminářích prosazovat definici komunistické diktatury jako totalitního režimu
-----------------
kdo byl prosím přítomen vašemu semináři a v čím bytě, když vaše jméno figuruje na seznamu STB, s krycím jm. "Kodex" regist. č. 32 408 ?
09. 04. 2014 | 11:52

Divák napsal(a):

17, 5 bilionů dolarů vrátit nejde:

Máte pravdu. Zejména v tom, že "ismy jsou pro blbce" a pak ve vašem hodnocení nacismu.
09. 04. 2014 | 11:57

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane resle,

nic mi do toho není, ale tušíte, co znamená zkratka PO u toho Vámi citovaného záznamu?

Libor Stejskal
09. 04. 2014 | 12:03

Richard napsal(a):

ještě jedna věc
Rozpad totalitárních systémů se děje většinou zevnitř. Pokud by bývalý SSSR nebyl nemocný v samotném nitru, tlak USA na něj by jen těžko vedl k jeho rozpadu.
V patologických systémech ambice maří samy sebe, byť samozřejmě mají své vnější vyjádření "rozpadu", jako konfrontace s čímsi.
09. 04. 2014 | 12:14

šašek z Jihlavy napsal(a):

A proto lidé jako Klaus, Dyba, Kočárník, Saltzman, Ševčík, Schwartz a mnoho jim podobných rozvraceli totalitu zevnitř, abychom se jednou všichni měli lépe. Nyní, když jsme ukončili transformaci, zaplatili daň za demokracii a jsme uprostřed budování rozvinuté kapitalistické společnosti bez přívlastků, můžeme v pohodě naslouchat moudrým slovům akademika radovat se ze světlých zítřků. Jen kdyby do toho pořád nestrkala pazoury ta neviditelná ruka trhu!
09. 04. 2014 | 12:32

babočka napsal(a):

S rostoucími preferencemi komunistů se bude zase překrucovat historie, budou se probouzet spící agenti STB a sílit vliv Kremlu. Místo svobody slova nastoupí ideologie.
09. 04. 2014 | 12:53

strýc virus HxNx napsal(a):

babočka 12:53

tak tak, svatá slova. a nebude toaletní papír a banán a rajče a paprika. a defekovat budete, babočka, nad mříží kanálu. a co teprve, až vám tam spadne kýla!!!
09. 04. 2014 | 13:06

Xury napsal(a):

Pro 17, 5 bilionů dolarů vrátit nejde:
jen malá faktická poznámka. Akcie Boeingu vzrostly za 5 let o 200% (ze 40 na 120 USD) navíc se cena zdvojnásobila v roce 2009 pak 3 roky nic a pak zas až v loňském roce.
Existuje řada firem, které mají významnější nárůsty a se zbrojařstvím nemají nic společného. Např. Tesla vyrostla dokonce za rok a půl o 900% (z 26 na 250 USD). A vyrábí elektromobily.
09. 04. 2014 | 13:08

Sech napsal(a):

Richard

"lidská přirozenost je nezničitelná, nelze jí ideologicky předělat, lze ji jen oklamat, začít předstírat, že neexistuje"

Přirozený jsou i pud sebezáchovy, touha po majetku a z toho vyplývající zlodějna.
Nelze jí oklamat, je nezničitelná a předstírání jejího potírání čirý politický populismus.

Přirozená je i nadvláda silnějšího nad slabším. Kalikles: Příroda sama ukazuje, že je spravedlivé, aby lepší měl více než špatný a mocnější více než méně mocný, aby silnější vládl slabšímu a měl více .

Zlodějna tak může být potírána a trestána. Ale jenom tím silnějším a mocnějším.
Výsledkem pak je, že supermarketový zloděj může, ale nutně nemusí, být za drobnou krádež potrestán.
09. 04. 2014 | 13:39

resl napsal(a):

p. Stejskal,
PO / prověř. osoba/, chybí "D" a "KTS", ze čtyř záznam zůstal jeden po dvou letech publikace, chybí i datum nar. v profilu A-cz, které tam vždy bylo. /21.10. 48/ Proč ?
09. 04. 2014 | 13:40

17, 5 bilionů dolarů vrátit nejde napsal(a):

Xury
Malá faktická poznámka. Březen 2009 cca 30 USD, leden 2014 cca 140 USD.
/o žádném meziročním zdvojnásobení a dalších " navíc" jsem nepsal /.
Ano, jistě, mezi několika tisíci firem lze nalézt např. na PINKu dokonce i takové firmy, které vzrostly o 2 tisíce procent, např. tkzv. biotech firmy.

Tesla vyrábí elektromobily ?
Vskutku ?
Já myslel že vyrábí trakaře.
09. 04. 2014 | 14:07

stejskal napsal(a):

Ano, pane resle. Prověř.osoba nebo-li prověřovaná osoba. Svazek PO byl zakládán na všechny, o koho se StB nějakým způsobem zajímala čili si ho nějak prověřovala (označovala je za tzv. zájmové osoby), ať už je sledovala, perzekuovala či chtěla získat pro spolupráci. Jsem v tom seznamu mimochodem též (název svazku: Novinář, u pana Bednáře Kodex). Co z toho vysuzujete?

Mimochodem nevím, zda zde někdo spolupracoval s StB či kdo ne. Ale každopádně se to nedozvím z registru PO. Svým způsobem se nedivím, že někteří lidé byly proti jeho zvěřejnění. On ne každý v něm umí/chce číst a ne u každého se dá počítat s tím, že bude s informacemi korektně zacházet . A jen na okraj: pokud Vám v té době bylo více než osmnáct a v registru zájmových osob nejste, může to znamenat v podstatě jediné: tajná policie neměla sebemenší důvod se Vámi zabývat.

Hezký den.

P.S. Nevím, že by z profilu autora zmizelo datum narození. Silně o tom pochybuji.
09. 04. 2014 | 14:33

Miloslav Bednář napsal(a):

ad resl:
Věčný lháři resle, nikdy jsem nebyl agentem StB. Nevím, kým jste byl vy. Není totiž seznam jako seznam, pokud ovšem ráčíte umět číst...
Ptáte se dost estébácky. To jste se naučil od koho...?
09. 04. 2014 | 14:49

olga napsal(a):

Každý, kdo něco málo ví o komunistické společnosti, tak ví, že vše je směrováno k všelidovému státu. A to je diktatura? No asi o tom nic nevíte...
09. 04. 2014 | 14:51

Sech napsal(a):

Olga

Diktatura je implantace demokracie do destinací, kde o ni lidé nestojí.
09. 04. 2014 | 15:09

17, 5 bilionů dolarů vrátit nejde napsal(a):

Sech
Diktatura je když se lidi nahoře domnívají, že lidi dole je podezírají z toho, z čeho oni podezírají ty dole - podle toho s těma dole taky i jednají.
09. 04. 2014 | 15:18

K.V napsal(a):

Stejskal s krycím jménem "Novinář" je taky dobrý fór. Leda že by v té době roznášel noviny
09. 04. 2014 | 15:36

olga napsal(a):

Sech
Já nestojím o dnešní demokracii. Nikdo mě nerespektuje. Musím zde žít... Proti žádné vládě nebojuji. Respektuji Boží vůli.
A čekám už pouze Boží království.
09. 04. 2014 | 16:19

Kelt napsal(a):

Slzu po konci reálného socialismu jsem neuronil.
Ale mám nedobrý pocit,že demokracie tak,jak funguje např.v Rakousku /proč chodit dále,když de facto je nám Rakousko historicky nejbližší/a státu který by byl řízen ve prospěch všech občanů se již nedočkám.
Jak by se dal popsat současný stav této země?
Přechod od totailty ideologické do totality nadnárodníího kapitálu a světla na konci tunelu nevidět?
09. 04. 2014 | 17:01

Richard napsal(a):

"Přirozený jsou i pud sebezáchovy, touha po majetku a z toho vyplývající zlodějna."
Sech

psal jsem ale také, že přirozenost lze usměrňovat. Děje se tak skrze společenské normativy - zákony, v důsledku jejich korekce nemusí každá touha po majetku vyústit rovnou v postižitelnou krádež, ale třeba "jen" šikovně v zákon "o církevním vyrovnání". To když máte ty správné figurky na správných místech.
09. 04. 2014 | 17:29

jh napsal(a):

resl - je nekorunovaný král "velmi neinteligentních" fanatiků
neřešte ho
09. 04. 2014 | 18:09

Xury napsal(a):

Pro 17, 5 bilionů dolarů vrátit nejde:
ani nárůst ze 30 na 140 USD není nárůst o 400%. A ta vaše poznámka o Tesle - skutečně vtipné. Ještě trochu přitlačit a už se budete moci ucházet o místo pohřebního řečníka.
09. 04. 2014 | 18:12

Maximus napsal(a):

K.V.
Na L.Stejskala jsem se trochu pozeptal a snad opravdu byl jen PO, jen má ve dvou záznamech špatně uvedený datum narození resp. měsíc. Dnes bych ho šacoval spíše na zpravodajce firmy MOSAD (správně se píše jedno eS) a mohl by mít funkci důvěrníka a oznamovače případných antisemitů. Možná však, že Libor dělá pro Mugabeho.
Faktem ovšem je, že spousta lidí co u StB byla a dokonce zůstala v "nové" firmě, má čisté blank lejstra a přitom o nich se ví, že s StB byli dost zaháčkovaní. Sám jich několik mladších narozených kolem r. 1965 dobře znám. Pokud vím, tak někteří dělají pro min. zahraničí apod. státní instituce. Zřejmě by dnes bylo nejlepší všechny záznamy StB hodit do stoupy a byl by klid, oni totiž ty velké ryby se dnes mohou všem těmto kecům jen smát. V pravou chvíli po "sametu" si totiž pěkně pomohli k majetkům a natankovali penízky v bankách, kterých celkem 21 krachlo a lid dělný to nyní vše splácí!
Hezký den.
09. 04. 2014 | 18:39

17, 5 bilionů dolarů vrátit nejde napsal(a):

Xury
Ne ? A kolik to teda je ? / a psal jsem "skoro" - výpočet tedy proběhl intuitivně, nicméně 366 % se dá dost dobře zaokrouhlit na 400, ne ale na 200, komentář pak nebyl až tak o matematice, ale to nevadí, zvykl jsem si že text čtete podle toho KDO jej píše, nikdy jsem nezaregsitroval , že byste projevil jakýkoliv, byť jen náznak, toho, že byste chtěl opravit skutečně hrubé nepřesnosti a zjevné lži u těch, o kterých se mylně domníváte, že patří k vašim ideovým soukmenovcům, ani to, že byste sám někdy přiznal lež, respektive omyl...ale nevadí mi to, připadá mi to srandovní, každý se můžeme totiž mýlit, omyl neumí přiznat jen namyšlenec nebo pomatenec/.

Ještě tak pět lekcí z mé strany a zvládnete dokonce učivo 5. obecné - heuréka !!!.
(úloha zní - o kolik % je číslo 140 větší než číslo 30 ?)

Hezký den, doufám že u krav nemusíte používat počty. Ani rozumět textu. Stačí donést, vylít, vyčistit, zatahat za cecky, odnést, vylít atd...já to ale neshazuji, je to mnohem užitečnější práce než dělat z lidí nešťasníky zpoza bankovní přepážky, také je to mnohem zdravější práce.

Až zase pocítíte nutkání mě poučit co vyrábí např. Toyota, tak budu jedině rád, mám radost, když i jiní mají radost / z toho, že se mohou na pár minut prezentovat coby náramní chytrolíni/.
:-))
09. 04. 2014 | 18:58

Honza II napsal(a):

Autor asi netuší, co se kolem něj děje. Ale jak to má každý politcký zaslepen jednoduché. Socialismus byl totalitní, ale nyní nějaké praktiky reálného socialismu dnes neexistují.
Tak tohle se stalo v jednom významnějším pražském divadle loni. Vedení divadla navrhlo, že se celé divadlo zapojí do podpory Karla na prezidenta. Kdo s tím nesouhlasí, ať to prý nahlásí v kanceláři. Ale to bylo z pléna zamítnuto, ať to nahlásí teď přede všemi. Výsledek, jeden jediný herec před penzí se odvážil říci, že on je pro Zemana. Připomínám explicite autorovi, že tento kandidát prezidentské volby vyhrál, protože mám dojem, že toho si zřejmě Bednář dodnes nevšiml.
Tak a teď milý disidentský pedagogu na tuhle skutečnou situaci aplikuj své algoritmy, co je a co není totalita. Co by ti tak vyšlo. Nejspíše to, že v prostředí, kde se mezi učiteli pohybuješ, to určitě nevypadá tak, jako v onom divadle. Zásadní rozdíl je v tom, že onoho starší herce pro jeho populariu nešlo takovým způsobem zlikvidovat, jako se to děje v intelektuálním prostředí, kde autor vystupuje asi jako právě takový demokratický sykerník, jako onen hlas souboru. A potom tihle sekýrníci demokracie ze svého zkreleného pohledu na svět vyvozují názory typu, že většina lidí jsou odchovanci totality, když nechápou, jak to bylo za totality tak toalitně strašné. A lidi, kteří si to dovolí relativizovat, tak ty je potřeba sekrenicky zlikvidovat. Jedině nevím, zda autor už něco slyšel o svobodě slova v demokracii? Ale to se přece v disidentu nenosilo. (Jako příklad viz nenávist Havla vůči M.Kunderovi, o které se jednou Před půlnocí rozpovídal M.Uhde v televizi. Vačalo to úvahami, proč možná nechce povolit M.Kundera překlady svých románů do češtiny. Stručně řečeno, protože by z nich takoví Bednářové, když je teď Havel mrtvý, udělali něco jako typická totalitní díla.)
09. 04. 2014 | 19:23

vuk napsal(a):

Socialismus zaslouží plnou rehabilitaci. A to i ten socialismus "reálný", se všemi svými chybami. To je 25 let po nastolení kapitalistického režimu víc než jasné. Na Západě vládne ideologie liberální a ideologie konzervativní, na milost je ještě brána ideologie sociálně demokratická, zelená atd.. Všechny se ovšem chovají totalitně, neváhají se prosazovat ve světě i silou a všechny ostatní politické směry označují za "nedemokratické".
12. 04. 2014 | 10:44

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy