S problematikou imigrantů úzce souvisí i další aspekty, které na první pohled nemusí být tak zřejmé, ale v celkovém důsledku jsou velmi zásadní. Jeden z nich úzce souvisí se školstvím a vzděláváním.

V případě většího množství imigrantů se neúnosně zvýší i zátěž a množství problémů spojených se vzdělávacím systémem. Přinese to nejméně dvě hlavní oblasti problémů:

1. Integraci dětí a studentů do stávajícího školského systému
2. Vzdělání jazykové, ale i kvalifikační pro ostatní imigranty

Pokud by měla být integrace cizinců opravdu účinná, je naprosto nezbytné, aby současný školský systém byl schopen zvládnout pokud možno hladké začlenění žáků do výuky. Současně by jim měl dát nejen odpovídající kvalitní vzdělání, ale i jazykovou vybavenost a v neposlední řadě i kulturní, právní a další znalosti nutné pro fungování v naší společnosti. Aby mohly být všechny tyto cíle účinně naplněny, je nutné, aby na to systém byl velmi dobře připraven. A to bohužel není. Český vzdělávací systém v současné době není vůbec na tuto alternativu a tento typ imigrantů připraven. Chybí snad úplně všechno.
Předně - co v Čechách chybí, jsou opravdové zkušenosti. České školství zatím nikdy nemuselo takovýto problém řešit. Jediné trochu větší zkušenosti má s integrací cizinců z Ukrajiny, ale hlavně z Vietnamu a z Mongolska. Jenže v tomto případě šlo o malé množství a v delším časovém horizontu. Také zde byla z jejich strany poměrně velká ochota ke spolupráci a plné integraci. I tak zde byly nemalé problémy. Z vlastní zkušenosti bohužel musím říci, že zcela chyběla jakákoliv podpora shora. Škola sama si musela řešit a shánět tlumočníky, vícejazyčné výukové materiály, ale bohužel i informace a všechno ostatní. Pomoc přicházela s velkým zpožděním a její účinnost byla také velmi diskutabilní. Bohužel ani neziskovky se nikdy moc nepředvedly, a tak vedení škol nejčastěji zůstávalo v řešení problémů úplně samo. Dostat včas informace od úřadů bylo zhola nemožné. Naopak, často jsme ty informace poskytovali my ze škol. Nebylo výjimkou, že se nám objevily ve škole děti, které před týdnem byly ještě v Ulánbátaru, neuměly česky ani pozdravit, neměly zdravotní pojištění a často nebyl k sehnání ani jeden z rodičů. Jednala s námi prý nějaká vzdálená příbuzná. Jenže plná zodpovědnost šla za vedením školy.
S tímto je třeba říci, že u nás chybí schopný a účinný imigrační systém. Před několika lety jsem měl možnost se zúčastnit odborné stáže ve švédském Malmö, zaměřené právě na integrační politiku cizinců. V praxi jsem mohl na vlastní oči vidět jednotlivé složky celého systému i fungování systému jako celku. Dlužno říci, že šlo o opravdu propracovaný a promyšlený systém. Zde bylo právě vidět, jak je nezbytná sladěnost jednotlivých složek od cizinecké policie, zdravotnického systému, úřadů práce, sociálky a samozřejmě i školského a vzdělávacího aparátu. Také bylo vidět jak je takovýto systém po všech stránkách náročný a hlavně nákladný. I přesto odpovědní úředníci otevřeně přiznávali, že mají neuvěřitelné problémy a i tak jim propracovaný systém v mnoha aspektech selhává. Nic podobného v ČR není a tak si nedovedu představit, jak by to v praxi vypadalo.
Třetí věc, která by v případě větší vlny imigrantů úplně chyběla, jsou překladatelé a tlumočníci, kvalitní vzdělávací podpůrné materiály a prostředky. Zcela jistě by tím pádem chyběly potřebné informace a koordinované realizační kroky. Jinými slovy – chybělo by vše potřebné, nezbytné a hlavně úplně nutné. A to nemluvím o spolupráci se zaměstnavateli a další aspekty.
Závěrem bych rád upozornil na skutečnost, že pokud se ČR má zapojit do příjmu cizinců, musí být na to skutečně připravena po všech stránkách - a to včetně vzdělávacího a školského systému. Pokud tomu totiž tak nebude (a je mi líto, zatím tomu tak absolutně není), zatížíme svoje vlastní školy a tím i naše děti velkými problémy a potížemi. Současné školství má i tak dost problémů samo se sebou a další balvan na jeho bedra by mu rozhodně nepřidal.

Obávám se však, že jak už je v naší zemi zvykem, bude se muset nejdříve něco zlého stát, aby se tímto problémem začaly opravdu zodpovědné osoby zabývat a nešlo jen o prázdná populistická gesta, na které většina doplácí.

Mgr. Miloslav Hubatka