Martino, přivez zlato! Nějaký takový byl jeden z "ukřičených" titulků v českých novinách těsně před zahájením zimní olympiády. Když mně čas od času padly v posledních dnech ty potištěné kusy papíru do ruky, tak to podle nich vypadalo, jako by ve Vancouveru měla přijít česká medailová smršť.

Ale kdo zná Járu Cimrmana, ten dobře ví, že Fázi očekávání střídá Fáze zklamání. A pokud si dobře pamatuju na svou kariéru v severočeských fotbalových soutěžích, tak čím víc jsme si Na Kočovně po čtvrtém pivu mysleli, že si odněkud natuty přivezeme dva body, s tím větší hanbou jsme odtamtud obvykle odjížděli.

V médiích prostě blbneme na kvadrát, a tak českým medailovým nadějím posíláme za Velkou louži rozkazy, jako bychom byli lampasáci u vojenského útvaru 1113/W v Janovicích nad Úhlavou v roce 1984. A jako bychom nikdy nedělali žádný sport.

Coby dorostenci jsme měli v kabinách před zápasem takový rituál. Trenér Balatka nám nikdy neříkal: "Dneska jim to natřete. Nandejte jim to!" Jen jsme se shlukli kolem sebe, brankář si kleknul, chytil míč do ruky a ostatní na něj jeden za druhým pokládali ruce.

Pak brankář zařval: "Zabereme!" A ti ostatní na to: "Hu! Serem na ně." Tím jsme chtěli dát najevo, že se z našich nepřátel (tak říkal protihráčům náš politickovýchovný vedoucí, pamětník dvou světových válek pan Šesták) nepotento, i když jsme pak od nich chytili třeba osmičku.

Martino, když přivezete zlato, budu moc rád. Potěší mně ale i to, když Vám neuteče o kousek bronz jako před čtyřmi lety v Turíně. Když uteče, nepotěší mě to. Ale zlobit se nebudu. "Nepřátelé" jsou někdy lepší, a můžete zabírat, jak chcete.

Martino, cos nám to udělala?!
Tak nějak by to pak na titulní straně mohlo zapráskat. To by se lidem určitě líbilo.

Někdy jsou na vrcholové sportovce opravdu zlí. Na jaře po zimní olympiádě v Sarajevu 1984 jsme hráli fotbalové derby proti hamrovskému béčku. Chytal za ně tenkrát reprezentant v sáňkování olympionik Standa Ptáčník. Nějak jim to nesedlo, a Standa dostal pět nebo šest gólů. Šlo mu to skoro stejně blbě jako před pár měsíci v ledovém korytu na hrách. A po každé brance na něj chlapi z meze halekali: "Sarajééévo! Sarajééévo!"

Fuj tajksl, jak já byl tenkrát rád, že jsem to dotáh´ jenom do okresního přeboru.