Naše stávka musí lidi bolet, říkají dopravní odboráři. Stávkovat je normální, přizvukuje ČSSD. Ale proč by stávka za něčí výhody měla všechny ostatní bolet? A je normální hrozit stávkou kvůli něčemu, co není správné a spravedlivé?

Stávka prý musí bolet a odboráři nechtěli, aby se zajišťovala náhradní doprava. Potvrzují tím, že škody, které má jejich politická válka způsobit lidem, nejsou nezamýšleným vedlejším efektem, ale cílem. Cynicky kalkulují s tím, že čím větší zlo způsobí, tím spíše jim stát ustoupí.

Možná. Ale tím spíše také vynikne, že jednají nefér, že zneužívají svého postavení a berou si za rukojmí nevinné občany. Odmítám takovému vydírání ustoupit.

Reakce socialistů přiznává, co je beztak očividné I politické stávky jsou normální a máme si na ně zvyknout, přizvukuje odborům ČSSD. Socialisté tím přiznávají, co je beztak očividné. Že stávku upekli ruku v ruce s odbory.

Jinak by nemohli tvrdit, že je jim přednější zájem jedné nátlakové skupiny než povinnost státu starat se o životy, zdraví a majetek občanů a zajistit náhradní dopravu. Ostatně lidé si ji platí z daní. Odmítám takovou neodpovědnou a populistickou politiku.

Pomíjím, že osobně považuji stávku za nezákonnou a benefity za nemravné. Pomíjím, že vláda, která problém způsobila, ho ještě eskalovala tím, že před volbami ustoupila odborům a vyhlásila stav legislativní nouze. Jako by se zachování stavovských privilegií rovnalo nápravě živelní pohromy.

Co řekne stát těm, kteří si musí utahovat opasky?

Ale co pominout nemohu, jsou důsledky kapitulace. Má stát ustoupit odborářům, kteří nechtějí, aby zaměstnavatelé řádně danili jejich benefity? Co pak řekne všem, kteří si v době krize musí utáhnout opasky? Všem, kteří platí daně, aby si šéfové ztrátových státních drah mohli vyplácet milionové bonusy? ODS odmítá ustoupit vydírání. Odmítáme, aby si privilegovaní vyvzdorovávali výhody na úkor ostatních. Odmítáme se s Paroubkem prostávkovat ke státnímu bankrotu. Kvůli tomu jsme před volbami terčem odborářské a socialistické demagogie. Budiž, to je riziko každé nepopulistické strany a já ho klidně ponesu.

Ponesu ho, protože jaká je alternativa? Ustoupit jedné mocné a politicky zaštítěné skupině znamená otevřít dveře dalším neoprávněným a nespravedlivým požadavkům. Znamená to přiblížit se zemi, kde je opravdu normální stávkovat kdykoli a za cokoli: Řecku. Ano, tam stávky hodně bolí. Ale právě proto, že se jim pořád ustupuje. To je země, kde už se prostávkovali ke státnímu bankrotu. Takové riziko nést odmítám. Odmítám obětovat budoucnost volebnímu boji. Protože pak by to bolelo mnohem víc.

Já a Občanská demokratická strana považujeme za normální pravý opak než ČSSD: nevydírat a nežít na dluh.