Ženská otázka v Americe a v Čechách – včera a dnes

19. 02. 2018 | 21:42
Přečteno 12737 krát
Transkulturní česká zaostalost
V roce 1894 přinesl časopis Naše doba s podtitulem Revue pro vědu, umění a život sociální, jehož redaktory byli v té době filosofové T. G. Masaryk a František Drtina, článek s názvem „Ženská otázka v Americe a v Čechách“. Text upozorňoval na skutečnost, že v Americe se žena vyznačuje jiným druhem existence a společenským postavením než u nás. Například má zájem nejen o politiku a náboženství, ale i volnost obecně společenskou, kterou dokládala také skutečností, že v té době už v některých amerických státech měly ženy volební právo.

Autor článku popisoval, jak ho fascinovalo, že tamní ženy mohou veřejně studovat bohosloví a zastávat i úřad kazatelský. Nakonec upřímně napsal: „Autor nerozumí tomu zcela, ale cítí, že to je dobré.“ V Čechách však byl americký feminismus dlouho vnímán jako scestí a trvalo čtvrt století, než politické právo získaly i české ženy. Františka Plamínková, jedna z prvních významných českých feministek, popravená za nacismu, si opakovaně stěžovala na českou zaostalost za Západem.

Ironie nebo cynismus?
V tomto kontextu je poučné sledovat reakci některých českých žen na americkou kauzu spojenou se sexuálním násilím producenta Harvee Weinsteina, která spustila spontánní reakci zejména jeho mnoha obětí, nazvanou Me Too. Zatímco mocný producent obviňovaný ženami ze znásilnění, vyhrožování násilím, sexuálního obtěžování, obscenit a vulgarit dnes čelí žalobě newyorské prokuratury, bývalá česká ministryně spravedlnosti a právnička Daniela Kovářová ve svém ironickém článku „Sex z našich životů vymýtíme. Chceme tučné odškodnění z mužů za to, že jsou muži“, doporučuje českým ženám, aby si podobně jako americké ženy vybraly vhodný objekt, který je „na vrcholu slávy, ideálně stále ještě mocný a v každém případě movitý“, a získaly tučné odškodné. Zároveň radí českým ženám rozpomenout se na emotivní zážitek, který je negativně ovlivnil a traumatizoval. K tomu ale cynicky dodává „co na tom, že vzpomínky jsou neprokazatelné a vždy subjektivní, obzvláště pokud nikdo třetí nebyl nablízku“.

Svým pseudojuristickým žargonem ilustruje transkulturní zaostalost a absurditu vlastního myšlení, jako by hranice objektivnosti sexuálního násilí začínala až veřejným znásilněním za přítomnosti mnoha přihlížejících svědků. Autorka textu si samozřejmě neklade kritickou otázku, zda je vtipné, anebo spíše cynické sekundárně prezentovat oběti sexuálního násilí jako zdatné ekonomické vysavačky slavných, mocných a movitých mužů.

Bytí pro muže, nebo pro sebe?
Sexuoložka a psychoterapeutka Hana Fifková ve svém textu „Záludná úskalí kampaně Me Too“ zvolila sice vážnější styl, který je ale ve svém důsledku o to více explicitně regresivní. Kampaň Me Too jí připomíná zábavnou hru z puberty, když ji spolužáci plácali „přes zadek“, zatímco „naším (ženským) úkolem bylo co nejvíce pištět a nadávat“. Za povšimnutí stojí, jak srovnává nesrovnatelné – adolescentní nestrukturované chování s jasně definovaným násilím světa dospělých.

Antipsychoterapeutická formulace „obě strany to bavilo a nikoho z nás nenapadlo to jakkoli řešit“, se tak stává klíčem k transhistorické poznámce Františky Plamínkové, která měla naopak hluboké důvody, proč ženskou otázku „řešit“. Vycházela totiž z feministické ontologické zkušenosti, kterou popisovala jako „osamělost v zápase“, a z politického poznání či vize, že žena je na světě nikoli „pro muže“, ale „pro sebe“. Ženy, které se spontánně postavily proti molochu sexuálního násilí typu Harvee Weinsteina, sdílejí podobnou ženskou zkušenost osamělosti v zápase, a proto se rozhodly pro solidární veřejné vystoupení.

Sebeobranný apokalyptický diskurs
Hana Fifková je však saturována tradiční transkulturní zaostalostí, proto současné spontánní veřejné vystupování žen v rámci Me Too popisuje jako výmysl jakýchsi „progresivistů“, kterým došla témata poté, co byla práva žen „vybojována“.

Pisatelka článku se vlastně přiznává k neznalosti základního „práva“ žen, kterým je „bytí pro sebe“ nedeterminované násilím a strachem. Je však dostatečně saturována v dominantní české kultuře, v níž se donekonečna replikují intelektuální a emocionální bariéry typu „k čemu feminismus?“, když ženy získaly stejná práva jako muži! Proti čemu bojuješ, když tvá práva jsou už vybojována, tvrdí současná sofistka, kterou zjevně netíží otázka, proč ženy tak dlouho mlčí, přestože se staly obětí sexuálního násilí. Známá sexuoložka jakoby nevěděla, že například dirigent, dnes již rozpuštěného pěveckého sboru Bambini di Praga, Bohumil Kulínský, který byl odsouzen až v roce 2009 za zneužití 19 nezletilých sboristek, zneužíval nedospělé dívky čtvrt století, tedy už od roku 1984. Zato má preferenční intelektuální potřebu kriticky poukazovat na to, jak některé ženy hovoří o tom, že je někdo před čtyřiceti lety poplácal po zadku.

Panická forma myšlení
Na závěr svého textu se psychoterapeutka zcela vážně vyznává z pocitu, že se jí stýská po „starém“ světě, čímž myslí svět, kde se ženská otázka neřešila. A aby své anachronické apologii dodala zdání důvěryhodnosti, psychoterapeuticky straší nejrůznějšími výmysly: že vzniká podivný svět, v němž pubertální chování chlapců bude klasifikováno jako deviantní chování, muži díky kampani Me Too získají dysfunkční identitu, neboť se „nemohou prostě nijak bránit“, a milenci si budou muset před koitem udělit písemně formulovaný „informovaný souhlas“.

Není signifikantní, že v reakci na nejrůznější emanační proudy týkající se „ženské otázky“ ve společnosti opakovaně vzniká panická forma myšlení, která generuje ustrašené vize světa? Není ale apokalyptická vize bytí ve světě společenským sebeobranným diskursem, který má zpochybnit ontologicky feministický nárok „bytí pro sebe“?

Prosba Milady Horákové
Nostalgicky sentimentální vzpomínání Hany Fifkové na dobu, kdy se ženská otázka neřešila, skrývá v sobě hlubokou politickou pointu. Ten idylický čas byl ve skutečnosti dobou komunistické normalizace. Byla to doba, v níž ženská otázka a feminismus byly odstraněny marxistickou revolucí, tedy popravou političky a feministky Milady Horákové, zrušením ženských spolků a nastolením dlouhodobé insistence feministického diskursu, jakékoliv svobodné politické formy ženské existence, subjektivity a tělesnosti. Takže prosba Milady Horákové, kterou vyslovila v jednom ze svých posledních dopisů napsaných před popravou, „položte za mne kytičku k desce mé mateřské přítelkyně, popravené senátorky F. F. Plamínkové“, se v kontextu transkulturní české zaostalosti ukazuje být i připomínkou její dodnes nepochopené feministické filosofie.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy