Ženská otázka v Americe a v Čechách – včera a dnes

19. 02. 2018 | 21:42
Přečteno 8505 krát
Transkulturní česká zaostalost
V roce 1894 přinesl časopis Naše doba s podtitulem Revue pro vědu, umění a život sociální, jehož redaktory byli v té době filosofové T. G. Masaryk a František Drtina, článek s názvem „Ženská otázka v Americe a v Čechách“. Text upozorňoval na skutečnost, že v Americe se žena vyznačuje jiným druhem existence a společenským postavením než u nás. Například má zájem nejen o politiku a náboženství, ale i volnost obecně společenskou, kterou dokládala také skutečností, že v té době už v některých amerických státech měly ženy volební právo.

Autor článku popisoval, jak ho fascinovalo, že tamní ženy mohou veřejně studovat bohosloví a zastávat i úřad kazatelský. Nakonec upřímně napsal: „Autor nerozumí tomu zcela, ale cítí, že to je dobré.“ V Čechách však byl americký feminismus dlouho vnímán jako scestí a trvalo čtvrt století, než politické právo získaly i české ženy. Františka Plamínková, jedna z prvních významných českých feministek, popravená za nacismu, si opakovaně stěžovala na českou zaostalost za Západem.

Ironie nebo cynismus?
V tomto kontextu je poučné sledovat reakci některých českých žen na americkou kauzu spojenou se sexuálním násilím producenta Harvee Weinsteina, která spustila spontánní reakci zejména jeho mnoha obětí, nazvanou Me Too. Zatímco mocný producent obviňovaný ženami ze znásilnění, vyhrožování násilím, sexuálního obtěžování, obscenit a vulgarit dnes čelí žalobě newyorské prokuratury, bývalá česká ministryně spravedlnosti a právnička Daniela Kovářová ve svém ironickém článku „Sex z našich životů vymýtíme. Chceme tučné odškodnění z mužů za to, že jsou muži“, doporučuje českým ženám, aby si podobně jako americké ženy vybraly vhodný objekt, který je „na vrcholu slávy, ideálně stále ještě mocný a v každém případě movitý“, a získaly tučné odškodné. Zároveň radí českým ženám rozpomenout se na emotivní zážitek, který je negativně ovlivnil a traumatizoval. K tomu ale cynicky dodává „co na tom, že vzpomínky jsou neprokazatelné a vždy subjektivní, obzvláště pokud nikdo třetí nebyl nablízku“.

Svým pseudojuristickým žargonem ilustruje transkulturní zaostalost a absurditu vlastního myšlení, jako by hranice objektivnosti sexuálního násilí začínala až veřejným znásilněním za přítomnosti mnoha přihlížejících svědků. Autorka textu si samozřejmě neklade kritickou otázku, zda je vtipné, anebo spíše cynické sekundárně prezentovat oběti sexuálního násilí jako zdatné ekonomické vysavačky slavných, mocných a movitých mužů.

Bytí pro muže, nebo pro sebe?
Sexuoložka a psychoterapeutka Hana Fifková ve svém textu „Záludná úskalí kampaně Me Too“ zvolila sice vážnější styl, který je ale ve svém důsledku o to více explicitně regresivní. Kampaň Me Too jí připomíná zábavnou hru z puberty, když ji spolužáci plácali „přes zadek“, zatímco „naším (ženským) úkolem bylo co nejvíce pištět a nadávat“. Za povšimnutí stojí, jak srovnává nesrovnatelné – adolescentní nestrukturované chování s jasně definovaným násilím světa dospělých.

Antipsychoterapeutická formulace „obě strany to bavilo a nikoho z nás nenapadlo to jakkoli řešit“, se tak stává klíčem k transhistorické poznámce Františky Plamínkové, která měla naopak hluboké důvody, proč ženskou otázku „řešit“. Vycházela totiž z feministické ontologické zkušenosti, kterou popisovala jako „osamělost v zápase“, a z politického poznání či vize, že žena je na světě nikoli „pro muže“, ale „pro sebe“. Ženy, které se spontánně postavily proti molochu sexuálního násilí typu Harvee Weinsteina, sdílejí podobnou ženskou zkušenost osamělosti v zápase, a proto se rozhodly pro solidární veřejné vystoupení.

Sebeobranný apokalyptický diskurs
Hana Fifková je však saturována tradiční transkulturní zaostalostí, proto současné spontánní veřejné vystupování žen v rámci Me Too popisuje jako výmysl jakýchsi „progresivistů“, kterým došla témata poté, co byla práva žen „vybojována“.

Pisatelka článku se vlastně přiznává k neznalosti základního „práva“ žen, kterým je „bytí pro sebe“ nedeterminované násilím a strachem. Je však dostatečně saturována v dominantní české kultuře, v níž se donekonečna replikují intelektuální a emocionální bariéry typu „k čemu feminismus?“, když ženy získaly stejná práva jako muži! Proti čemu bojuješ, když tvá práva jsou už vybojována, tvrdí současná sofistka, kterou zjevně netíží otázka, proč ženy tak dlouho mlčí, přestože se staly obětí sexuálního násilí. Známá sexuoložka jakoby nevěděla, že například dirigent, dnes již rozpuštěného pěveckého sboru Bambini di Praga, Bohumil Kulínský, který byl odsouzen až v roce 2009 za zneužití 19 nezletilých sboristek, zneužíval nedospělé dívky čtvrt století, tedy už od roku 1984. Zato má preferenční intelektuální potřebu kriticky poukazovat na to, jak některé ženy hovoří o tom, že je někdo před čtyřiceti lety poplácal po zadku.

Panická forma myšlení
Na závěr svého textu se psychoterapeutka zcela vážně vyznává z pocitu, že se jí stýská po „starém“ světě, čímž myslí svět, kde se ženská otázka neřešila. A aby své anachronické apologii dodala zdání důvěryhodnosti, psychoterapeuticky straší nejrůznějšími výmysly: že vzniká podivný svět, v němž pubertální chování chlapců bude klasifikováno jako deviantní chování, muži díky kampani Me Too získají dysfunkční identitu, neboť se „nemohou prostě nijak bránit“, a milenci si budou muset před koitem udělit písemně formulovaný „informovaný souhlas“.

Není signifikantní, že v reakci na nejrůznější emanační proudy týkající se „ženské otázky“ ve společnosti opakovaně vzniká panická forma myšlení, která generuje ustrašené vize světa? Není ale apokalyptická vize bytí ve světě společenským sebeobranným diskursem, který má zpochybnit ontologicky feministický nárok „bytí pro sebe“?

Prosba Milady Horákové
Nostalgicky sentimentální vzpomínání Hany Fifkové na dobu, kdy se ženská otázka neřešila, skrývá v sobě hlubokou politickou pointu. Ten idylický čas byl ve skutečnosti dobou komunistické normalizace. Byla to doba, v níž ženská otázka a feminismus byly odstraněny marxistickou revolucí, tedy popravou političky a feministky Milady Horákové, zrušením ženských spolků a nastolením dlouhodobé insistence feministického diskursu, jakékoliv svobodné politické formy ženské existence, subjektivity a tělesnosti. Takže prosba Milady Horákové, kterou vyslovila v jednom ze svých posledních dopisů napsaných před popravou, „položte za mne kytičku k desce mé mateřské přítelkyně, popravené senátorky F. F. Plamínkové“, se v kontextu transkulturní české zaostalosti ukazuje být i připomínkou její dodnes nepochopené feministické filosofie.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy