„Dostanete deset housenek a lžičku,“ oznámil mi entomolog a ochranář Pavel Skala a vzápětí mi skutečně podal misku s housenkami hnědáska květelového. Společně jsme pak šplhali po kvetoucí stráni na okraji Radotínského údolí a kávovými lžičkami housenky opatrně přenášeli na živné rostliny: na jitrocel, diviznu, čistec anebo na lnici květel, po níž tento motýl dostal jméno.
Víte, jaké je zažít v pralese pohled do očí gorilího samce? Jak to bylo s narozením prvního slůněte v Zoo Praha? Který živočich je nejrychlejší? Kolik má úhoř žeber? Možná něco z toho víte, protože čtete tenhle blog. Ale v knižním vydání Zoopisníku se toho dozvíte mnohem víc. Nemluvě o tom, že v něm je spousta jedinečných fotografií. A pokud byste ho chtěli i s podpisem, jeho křest se koná v úterý 22. května od 17 hodin v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí v Praze.
V průběhu jediného týdne jsem zaznamenal hned dvě alarmující zprávy o slonech.
Zpráva první: „Tlupa cirkusáckých slonů vyděsila Přerov, vypravili se na výlet do centra“. Šlo o tři slony africké z cirkusu Humberto, kteří se na přerovském náměstí volně procházeli mezi lidmi a na které nepříliš důsledně dohlíželi čtyři ošetřovatelé.
Zpráva druhá: V myčce u čerpací stanice v Kutné Hoře zachytili kolemjdoucí na video, jak samici slona indického z cirkusu Ohana myje zřízenec autošampónem a tlakovou vodou. Velmi tristní jsou zejména okamžiky, kdy se slonice snaží chobotem zabránit, aby jí šampón tekl do očí.
Vyzýváme z pohodlí svých domovů mnohdy velice chudé obyvatele Afriky, Jižní Ameriky i Asie, aby nekáceli své lesy. Sami však původní lesy nejenže už téměř žádné nemáme, ale nejsme schopni shodnout se ani na tom, jestli ochránit cenné porosty na zcela nepatrném zlomku vlastního území.