K letu CEF 629 odstartuje letoun CASA C-295M ze své domovské základny ve Kbelích v úterý 14. června v 15 hodin. V nádržích bude mít natankováno 6 tun paliva a na jeho palubu nastoupí vedle čtyř členů posádky také mongolský navigátor a čtyři pracovníci Zoo Praha. Především se však na jeho palubě budou nacházet celkem čtyři přepravní boxy se třemi klisnami a jedním hřebcem koně Převalského. Cílem letu CEF 629 je město Khovd na západě Mongolska.

Když jsme se před Vánoci definitivně rozhodli přepravit do Mongolska několik koní Převalského, nepočítali jsme, že by s nimi měl letět vojenský speciál. Postupně se však ukazovalo, že pro přepravu divokých koní na západ Mongolska zcela jistě nepůjde využít běžných služeb přepravních firem, a to jak kvůli podmínkám pro koně, tak proto, že by je byly schopny dopravit pouze do Ulánbátaru (bylo tomu tak i během mezinárodních transportů v minulosti, od té doby však Mongolské aerolinie přestaly provozovat letouny AN-26, které koně přepravovaly na západ země). Začali jsme se proto poohlížet jinde. Z tohoto poohlížení se mi ale brzo začala pořádně točit hlava – to když mi jedna za druhou přicházely kalkulace na pronájem dopravních letadel, které se pohybovaly mezi čtyřmi a čtyřiceti miliony korun.

Nezbývalo, než vymyslet úplně jiný přístup – a tak jsem se v únoru ocitl ve Kbelích, v kanceláři velitele tamní základny dopravního letectva plk. Jiřího Vávry. Ten si v prvních minutách mé návštěvy musel bezpochyby myslet, že nepřijíždím z Tróje, nýbrž ze sousedních Bohnic. Přesto zachoval klid a po chvíli jsme začali řešit, jaký prostor převaláci zaberou, kolik váží a na jakou vzdálenost je potřebujeme přepravit. Bylo zřejmé, že jediný stroj našich leteckých sil, který připadá v úvahu, je CASA C-295M. (Až mnohem později jsem se dozvěděl, že to bude jeho nejdelší let, a co víc, nejdelší let středního transportního letounu Armády ČR vůbec…)

Ještě v den, kdy jsem navštívil kbelskou základnu, jsem odtamtud obdržel schéma rozmístění přepravních boxů v trupu (výškově se vejdou jen tak tak, vychází to bezmála na milimetr), předpokládané finanční náklady na let a také první verzi letového plánu. Na něm se od té doby příliš nezměnilo. CASA bude na cestě do Khovdu ve vzduchu celkem čtrnáct hodin, které budou přerušeny dvěma mezipřistáními v Rusku, přičemž při prvním z nich se kromě tankování také vystřídá posádka.


Foto: Zkušební nakládka přepravního boxu do letounu CASA. Foto M. Bobek

Když to teď píši, vypadá všechno náramně jednoduše – jenže k použití armádního letadla bylo nutné získat souhlas náčelníka generálního štábu a souhlas ministra obrany (po jistou dobu se dokonce zdálo, že let bude muset schválit vláda) a také vyřešit řadu problémů, které souvisí s přistáním v Khovdu anebo které se týkají komfortu pro koně. Po pravdě to, že jsme došli až sem, mi připadá jako zázrak, zejména když si vzpomenu na zprávu ze 4. května, která uváděla, že „letouny CASA už zase nesmějí do vzduchu“. Možná to zázrak opravdu je – ovšem nedošlo by k němu bez pochopení a zápalu mnoha lidí, kteří se na přípravách historicky prvního českého transportu koní Převalského podílejí.



Psáno pro Deníky VLP.