Dlouho jsme na něj čekali, to ano, ale nepředpokládali jsme, že by se mohlo narodit právě teď. Jeho příchod na svět nás všechny mile překvapil – a mne dvojnásob, protože jsem se zrovna vrátil z Asie. Jako by na mne počkalo.

Mládě tapíra čabrakového!

Vzácné a úchvatně skvrnitě pruhované. Nebo možná pruhovaně skvrnité, v každém případě odlišné od na jaře narozeného tapíra jihoamerického Tobyho, který měl daleko více pruhovaně pyžamové zbarvení (už ho ale ztrácí a postupně se oblékne do stejné hnědi, jakou mají jeho rodiče).


Při vší úctě k Jihoameričanovi Tobymu, v noci na čtvrtek narozené mládě tapíra čabrakového je přece jen vzácnější. V Evropě se během posledních dvanácti měsíců narodilo všehovšudy šest malých tapírů čabrakových a jsou v zoologických zahradách ještě o trochu vzácnějšími chovanci než třeba pralesní žirafy okapi.

Ostatně už příchod tapírů čabrakových – samice Indah, která je matkou mláděte, a jejího bratra Vasana, jehož později vystřídal Niko – jsem v létě 2010 nadšeně vítal fotbalovým přirovnáním k někdejšímu přestupu Pavla Nedvěda do Juventusu Turín. Jejich příchod do Zoo Praha byl tehdy nejen obdobně významný a dost drahý, ale narážel jsem také na jejich černo-bílé zbarvení podobné dresům Juventusu. Ono totiž skvrnité pruhování mláděte je sice téměř neuvěřitelné, ale i prostřídání barev černá – šedá – černá, kterým se vyznačují dospělí jedinci, můžeme pokládat za velmi výjimečné.

Bohužel, tapíři čabrakoví jsou poměrně vzácní nejenom v zoologických zahradách, ale především v Malajsii, na Sumatře, v Barmě a Thajsku, kde žijí ve volnosti. Vedle lovu jsou ohroženi ničením původního prostředí, z významné části v důsledku zřizování plantáží palmy olejné. A tak se do radosti z narození našeho mláděte mísí smutek z faktu, že za razantní úbytek tapírů čabrakových (a nespočtu dalších zvířat, mimo jiné orangutanů) můžeme i my, Evropané, kteří palmový olej spotřebováváme v potravinách, kosmetice a spoustě dalšího zboží. Mysleme na to, prosím.

Ale i to může být důvod, proč narození mláděte tapíra čabrakového – s největší pravděpodobností samečka – pokládat za hlavní událost podzimu. Když k němu připočtu ještě jarního tapíra jihoamerického Tobyho, troufám si letošek prohlásit Tapířím rokem.