Konečně! Dnes v 7.34 letního středoevropského času jsem dostal zprávu, že ohrada v Khustain Nuuru stojí.

Trvalo to čtyři a půl roku. Tedy ne samotná stavba ohrady, ale všechny přípravy.

V říjnu 2011 mě právě v Khustain Nuuru, národním parku ležícím necelých sto kilometrů od Ulánbátaru, napadlo, že by bylo záhodno začít odtud přepravovat koně Převalského na západ Mongolska, především do zvláště chráněné oblasti Gobi B. Důvod byl jednoduchý: převaláci nejsou v Khustain Nuuru ve svém zcela přirozeném prostředí – ostatně tam v historické době ani nežili – a nachází se jich tam mnoho, dokonce možná víc, než může národní park unést. Naopak v Gobi B jsou velice potřební; proto je tam ostatně vozíme z Evropy.

Přepravit koně Převalského nějakých třináct set kilometrů Mongolskem ovšem není nic jednoduchého a hned naše prvotní úvahy pochopitelně směřovaly k letecké přepravě. Pro tuto myšlenku jsem brzo našel podporu v naší armádě i v Mongolsku. Paradoxně největším problémem se však ukázalo chytání koní v Khustain Nuuru. To by vůbec nepřipadalo v úvahu bez vybudování velké ohrady, kde by pochytaní převaláci čekali na leteckou přepravu.

Jenže postavit v Khustain Nuuru ohradu se ukázalo jako složitější a dražší, než by se mohlo zdát. Navíc jsme chtěli, aby ji z větší části zaplatila a především vybudovala mongolská strana. A to se komplikovalo. Až loni na podzim se nám podařilo přesvědčit jak nového ředitele národního parku, tak nového ministra životního prostředí Mongolska. Letos na jaře přišly do Khustaie peníze, mongolští kolegové vysoutěžili firmu a pak už zbývalo jen čekat na vhodné počasí.

Jenže to nepřicházelo, a když jsme 4. května, před pouhými jedenácti dny, kontrolovali s Hankou Geroldovou na místě stav příprav, zastihl nás mráz a sněhová vánice. Náklaďák, který přivážel materiál na ohradu, dokonce zabloudil a nakonec ho bylo nutné vykládat na jiném místě. Navíc se ukázalo, že ohrada bude muset být postavena jinak, než se původně předpokládalo, a tak jsem s Jardou Šimkem na telefonu kreslil v Ulánbátaru na poslední chvíli nové a nové plánky.

Vlastně to úplně na poslední chvíli nebylo, protože ještě v polovině tohoto týdne v Khustain Nuuru sněžilo. Ale teď už ohrada stojí a na cestě z Ulánbátaru do Khustain Nuuru jsou americký veterinář Jim Rasmussen a náš pražský kolega Roman Vodička, aby začali s chytáním koní. Pokud se jim převaláky skutečně podaří pochytat, měli by v nově postavené ohradě počkat do druhé poloviny července, kdy si pro ně přiletí letoun CASA Armády České republiky.