Před osmi dny, minulý pátek večer, jsme zveřejnili video, které pořídil náš chovatel Irek Dabrowski. Zachycovalo vysoce březí slonici Janitu s dmoucím se břichem, na kterém byly velmi dobře patrné pohyby slůněte.


„Mele sebou, div Janitě neprorazí bok,“ komentoval jsem Irkovy záběry. „Vsadil bych se, že se narodí ještě dnes v noci.“

Na Janitin porod jsme čekali už deset týdnů, ale přesto by to ode mne nebyla nejistá sázka. O dva dny dřív, ve středu, Janitě výrazně poklesla hladina progesteronu, což signalizovalo blížící se porod.

„Porodí nejpozději v noci z pátku na sobotu,“ psal mi při té příležitosti kurátor Pavel Brandl, „I když… S jistotou se nedá tvrdit vůbec nic.“

Ale Pavlova předpověď vyšla. Minulou sobotu jsem se po druhé hodině ráno hnal do zoo, abych se také zúčastnil první prohlídky čerstvě narozeného Janitina slůněte.

Samotný porod začal padesát minut po půlnoci a trval zhruba hodinu. V sobotu 9. května v 1.48 hodin bylo slůně na světě a po dalších deseti minutách se postavilo. Jak nám později líčil vrchní chovatel Martin Kristen, druhá ze slonic, Tamara, se bezprostředně po porodu nad slůně postavila, aby je chránila. Teprve po několika minutách uvolnila místo jeho matce.

Když jsme v půl čtvrté ráno vcházeli do vnitřních prostor Údolí slonů, zastihli jsme je všechny pohromadě, v jednom hloučku: Tamaru s její v březnu narozenou samičkou a Janitu se slůnětem, které přišlo na svět před půldruhou hodinou.

„Které je to dnešní slůně?“ obrátil jsem se zmateně na Martina Kristena. „To víc vzadu?“

Trefil jsem se. Janitin novorozenec byl skutečně víc vzadu, ale velikostí se téměř nelišil od Tamařina slůněte narozeného 27. března. Později nám to potvrdily i údaje o váze obou mláďat: Tamařina samička měla porodní hmotnost 92 kg a do 9. května postupně přibrala na 138 kg, zatímco Janitino slůně vážilo již při narození 124 kg! Jistě to souvisí se skutečností, že Janita byla tentokrát březí velice dlouhou dobu, celých 683 dnů.

Jakmile jsem se zorientoval, začal jsem pořizovat snímky novorozeného slůněte. Bylo ještě pomačkané a celé od krve, ale snažilo se u své matky Janity i tetičky Tamary hledat struky, ze kterých by se napilo. Působilo velice vitálně. S úžasem jsem je sledoval a průběžně mačkal spoušť fotoaparátu. Málem mi tak uniklo, že naši chovatelé se rychle shodli, jakého je pohlaví.

„Vážně?“ musel jsem se ujistit. „Samička? Skvělé!“

V sobotu 9. května tedy do našeho Údolí slonů přibyla již druhá princezna, další pokračovatelka našeho chovu slonů indických. Že nám letošní jaro přinese hned dvě sloní samičky, v to jsem se vůbec neodvažoval doufat. Navzdory všemu tak budou jarní měsíce roku 2020 zapsány v historii Zoo Praha jako šťastné období.

Vyšlo v rubrice Zoopisník MF Dnes.