Během několika uplynulých večerů jsem v dobovém tisku hledal informace o tzv. německé povodni, jež v březnu 1940 zasáhla i naši zoologickou zahradu. Spolu s povodněmi z let 2002 a 2013 šlo o jednu ze tří největších živelních katastrof, kterými byla Zoo Praha kdy zasažena. A shodou okolností právě dnes, kdy mám základní materiál pohromadě, byl od 21. hodiny vyhlášen v Praze 1. stupeň povodňové aktivity. Jako by nestačila koronavirová krize… Doufejme, že se tento výtah ze starých novin dříve či později nestane „vzpomínkou na budoucnost“.


První náznaky blížící se katastrofy přišly s několikadenním předstihem. Polední Národní politika ze středy 13. března 1940, která v hlavním článku na titulní straně informovala, že rusko-finská válka je skončena, přinesla rovněž glosu s všeříkajícím názvem „Taje sníh“ a zprávu zahrnující informaci, že

„Včera po poledni stoupla náhle voda Dalejského potoku na pokraji Hlubočep a rozlila se po široké ploše, při čemž vnikla do přízemních bytů v Hlubočepské ulici, dále v zahradě bývalé výletní restaurace u Dědků a v okolí.“

Tentýž list ve svém ranním vydání z následujícího dne, tedy čtvrtka 14. března, sice až na páté straně, ale zato na značné ploše a s výrazným titulkem, psal mimo jiné toto:

„Pohyb ledu včera nad Prahou se projevil silným náporem v Dolních Mokropsích, kde ráno o ½ 5. hod. zastihl část obce, a to vily, stavení a zejména chaty při břehu. (…) Zajímavý byl pohled odpoledne po 16. hod., kdy se utrhl velký kus nahromaděného ledu v horním povodí a hnal se novým proudem k Mokropsům. V ledových krách byly lodice, trámy, okna a dveře. Záhy u obce led drtil zachycené weekendové chaty a hnal je jakou malou vodní osadu ke Kazínu. Tam se teprve kry zarazily na přehradě, která novým přívalem dále vzrostla. Dřevěné chaty byly pak proudem točeny, zpřevráceny, narážely na jiné chaty a vztyčné kry, při čemž stěny chat se bortily.“

Pořád ještě nešlo o Prahu. Již Polední Národní politika téhož dne však přinesla článek s varovně znějícím nadpisem „Ledy jdou…“, ve kterém se uvádělo:

„Zatím co v Praze je ještě Vltava většinou sevřena krunýřem šedého, tajícího ledu a jen u jezů poletují rackové nad hučícími kalnými vlnami, daly se nad Prahou již ledy do pohybu. Nejprve se počala zbavovat ledu Horní Berounka a včera v časných hodinách ranních se dal do pohybu i led na horní Vltavě.“

V Modřanech tou dobou již povodeň dosáhla hlavního města. Ale to byl teprve začátek. V pátek 15. března sice Národní politika věnovala bezkonkurenční prostor materiálům k prvnímu výročí Protektorátu Čechy a Morava (včetně plného znění projevů říšského protektora von Neuratha a státního presidenta dr. Háchy a jejich telegramů Vůdci), ale na páté straně otiskla text „Povodně se valí“ s podtitulkem „Nápor ledu a záplava ve Štěchovicích“, ze kterého vybírám:

„Všude (ve Štěchovicích – pozn. MB) byla hrozná panika. Lidé se zachraňovali na stráních a slézali kdejakou výšku. Volání o pomoc bylo slyšet se všech stran, poněvadž proud vody se valil vpravdě nezadržitelně. Co mu stálo v cestě, to drtil a ničil. Spousty ledové se však hnaly dále řečištěm, ale za nimi následovaly další a další. Nové a nové kry se kupily na březích a šplhaly po sobě do výše.“

„Pro obvod města Prahy bylo nebezpečí ledových pohrom zažehnáno tím způsobem, že se po 15 hod. při značném průtoku vody uvolnila ledová překážka, mohutná ledová zácpa na trati mezi Mlýnkem a Hodkovičkami, která zaplavovala až do výšky 5 m hořejší říční územní oblasti až nad Zbraslav. Led prošel Prahou poměrně hladce při stavu +279 na vodočetu u staroměstských mlýnů a + 420 při stavu v Holešovicích.“

Situace ve Štěchovicích se tedy podobala apokalypse, v Praze se však opět začínala jevit jako nadmíru výtečná. To se ovšem mělo změnit. Vlastně v době, kdy citované vydání novin našlo své čtenáře, už bylo všechno úplně jinak.

V sobotu 16. března Národní politika obsáhle popisovala děsivé dění předchozího dne v Praze. Opět vybírám úryvky, pouze text věnovaný Zoo Praha ponechám v úplnosti.

„Dramatický odchod ledu Prahou a okolím. Nejvyšší stav v Praze 4.10 m nad normál.“

„Když se včera ráno hnuly první ledové zácpy, nejvíce byl postižen Slovanský ostrov, kde byla stržena železná lávka. Dále povodeň zachvátila Kampu, ostrov Štvanici a zejména Troju. Poněvadž dopoledne o 10. hodině bylo hlášeno, že Štěchovická hradba, která tam byla navršena do 10 metrů výšky, se prolomila, očekávala se velká voda v Praze, která se také projevila hrozivým způsobem na několika místech. Valící se led ničil při březích domky, chaty, zaplavoval zahrady, ničil stromořadí, stožáry, ohrožoval vlečné lodi s ovocem, jakož i ostatní plavidla. Šlo o mnoho pohrom při povodí, při nichž ovšem byly také ohroženy lidské životy.“

„Na vysoko vzedmuté Vltavě plavaly mezi velikými ledovými krami kusy dřev, klády a stromy, části nábytku, ba i celé trampské chaty, které se s tupým třeskotem tříštily o mostní pilíře. Občas vyhodily vlny nad hladinu, pokrytou ledovou tříští, i uhynulý dobytek a drůbež. Ničivý živel nemilosrdně drtil vše, co se mu postavilo v cestu.“

„Do Zoo se nám podařilo projeti již jen dolejší cestou, poněvadž Trojská ul. je zcela pod vodou. Rovněž tak zatopena je celá pomologická zahrada se sousedními pozemky, kde se valí řeka, která si tam našla jiné koryto. Dolejší část zoologické zahrady je celá pod vodou. Ve lvinci je metr vody, ale dravci nejsou ohroženi. Topol jeden po druhém padají pod mohutným náporem ledových ker. Zvěř z tohoto místa byla zachráněna jen s největšími obtížemi. Všichni zaměstnanci Zoo měli již od předvčírem v noci plnou pohotovost. Již při prvém poplachu převezli divoké svině, zebu, jeleny, buvoly a jinou zvěř do nových ohrad a klecí. Pelikáni byli narychlo umístěni u slona Baby, který se s nimi ihned zkamarádil. Celý spodek zoologické zahrady, počínaje od rybníka, je vyklizen. Z vody trčí střecha seníku, ale veškeré zásoby sena byly zachráněny.
Na blížící se záplavu upozornila některá zvířata sama. Ozvalo se řvaní divoké zvěře, vytí divokých psů, křik ptáků a i jiným způsobem zajatci zoologické zahrady vyjadřovali svůj neklid. V některých odděleních povstala panika, ale stačil příchod ošetřovatelů a zvířata se rázem uklidnila. V pořádku byla převedena do bezpečí, zatím co zaměstnanci zoologické zahrady starali se o záchranu zásob sena a píce. Zoologické zahradě již nehrozí nebezpečí.
Podle poslední zprávy včera k večeru tvořila se nová ledová zácpa u Podbaby, kde v ledu kotví velká vlečná loď, dále motorový člun, stržené střechy a rozličné trosky chat, plotů a podobně.
V zoologické zahradě byla pohotovost po celé poslední tři dny. Podařilo se zachrániti všechna zvířata, která byla ohrožena. Polovina zoologické zahrady je vlastně zatopena. Škody jsou dosti značné. Oplocení bylo celé strženo, ovocné stromy jsou potlučeny a zpřeráženy. Část krmiva byla odplavena. Pod vodou zůstaly dílny tesařské a truhlářské. Budova šelem byla celá pod vodou a šelmy se vodou brodily.“

Když jsem tuto reportáž četl, říkal jsem si, že při povodních 2002 a 2013 jsme ve všem neštěstí měli aspoň trochu štěstí. Jedna proběhla v plném létě a druhá koncem jara. Naši předchůdci však museli čelit ledové vodě plné ker. Děsivá představa! Maximální průtok byl přitom na úrovni padesátileté vody, tudíž přibližně stejný jako v roce 2013.

Přes to všechno zoo jakž takž vyvázla. O poznání horší byla situace na Trojském neboli Císařském ostrově, kde došlo na dramatické zachraňování osob. Dosti podrobně je 16. března popisovaly Národní listy:

„Policejní stanice v Bubenči hlásí o průběhu zachraňovacích prací na Trojském ostrově 15. března kolem 15. hod. tyto podrobnosti:
V 11 hod. dopoledne přišlo na místo asi 30 saperů říšské branné moci pod velením plukovníka Loigena a poručíka Schöna s třemi motorovými čluny. Vyznamenali se četní policejní strážníci, kteří s nasazením života zachraňovali osoby, isolované na ostrově, odnášejíce je často na zádech a brodíce se po pás vodou. (…) Strážník Ryšavý setrval se čtyřčlennou rodinou hostinského Soukala (dvě děti) až do půl 12. hod. na střeše restaurace. Pak je všecky vzali do člunu policejní nadporučík Hájek a praporčík Pejša, kteří se pustili loďkou po proudu od jezu. Zachráněným a zachráncům se podařilo přistát u čisticí stanice v Podbabě. Dramatický moment záchranného činu byl ještě zvýšen tím, že se stal doslova v poslední chvíli, neboť hned potom přišla další vlna, jež hostinec úplně pohltila. V deseti minutách stoupla voda o 60 cm.
Na Trojském ostrově je odpoledne ještě asi 18 lidí. Jsou obavy, aby další velká vlna, jež přišla s ledovými krami, nerozmetala domky a nezmařila dílo záchrany.“

Naštěstí všechno dobře dopadlo. Během „německé“ povodně nikdo nezahynul, postižených však bylo mnoho, a jak později napsaly Národní listy, „desítky lidí pohromou zruinovaných přes noc zešedivěly“. Noviny sice v dalších dnech ještě přinesly pár článků popisujících průběh povodně i boj o holé životy a zjevně povinně přitom náhle začaly velebit „říšskou brannou moc ve službách lidskosti“, ale do popředí začala rychle vystupovat jiná témata. Docela příznačné je, že Večerník Národních listů otiskl již v sobotu 16. března na titulní straně tento článeček:

„Jarní ruch v pražské Zoo. Čápi si již vybírají hnízdo.
Příchod jara se zdá již skutečně být trvalý a četná zvířata i ptáci v pražské Zoo se již podle toho zařizují.
Na ostrůvku v rybníčcích vodního ptactva se opět již trvale usadil párek čápů, který tam hnízdil v předešlých dvou létech. Oba tito ptáci vždy ráno po vypuštění ze zimního příbytku zamíří přímo na ostrůvek a po celý den tam již žádného jiného čápa nebo jiného návštěvníka nepustí. Chodí po ostrůvku, rozměřují si budoucí hnízdo, zkoumají různé proutky a větvičky, zda by se jim nehodily k stavbě a po celý den se ozývají hlučným klapotem zobáků. Též pižmové kachny, které loni vyvedly hromadu mláďat, se začínají ohlížet po vhodných místech k hnízdění. A i jinak je na rybníčcích velmi pestrý a čilý ruch.“

Mám podezření, že tento text vznikl ještě před povodní a redakce ho bez většího rozmyslu zařadila v nevhodnou dobu: Jak dokládají vzpomínky pamětníků i fotografie, ve spodní části areálu voda ještě nějakou dobu stála a například šelmy, které ve svém pavilonu našly útočiště na palandách, bylo nutno krmit z loďky. To ale nic nemění na faktu, že vzápětí šel život opět dál.