(Publikováno v týdeníku Ekonom na výzvu redakce jako reakce na tvrzení ČMKOS)

K postupnému sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty přistupujeme ze dvou důvodů. Tím důležitějším je financování přechodných nákladů důchodové reformy. Nechceme totiž jít cestou některých států, které nezajistily krytí těchto transakčních nákladů a vzniklé deficity pak posloužily jako záminka k omezení probíhající důchodové reformy.

Transakční náklady vzniknou v důsledku dobrovolného vyvázání části prostředků z průběžného pilíře do pilíře kapitálového na individuální účty. Tím dosáhneme do budoucnosti lepšího rozložení rizik, lidé už se nebudou spoléhat pouze na stát, ale budou moci čerpat důchod z více zdrojů. Za problém považuji, že v současnosti pochází asi 95 % prostředků na důchody ze státního průběžného pilíře, který je náchylný k demografickým rizikům (stárnutí populace). Tak vysoké číslo nemá ve vyspělém světě obdoby. Reforma také zvýší odpovědnost jedince za svůj příjem ve stáří a posílí se mezigenerační vazby v rámci rodiny. To bude umožněno děděním naspořených peněz a přímým zasíláním části pojistného na důchod rodičů.

Rád bych zdůraznil, že s náklady na důchodovou reformu počítá také návrh samotných odborů. Podle nich by měl stát lidem štědře přispívat 1 – 3 procentními body hrubé mzdy na dobrovolné připojištění, tj. třetinu jejich vlastní úspory. To by si vyžádalo podobné náklady jako vládní návrh. Zatímco my poctivě říkáme, že náklady reformy budeme krýt změnou DPH a privatizačními příjmy po uhrazení minulých závazků, odbory se o financování své reformy nezmiňují. Zřejmě by pouze zvýšily deficit veřejných rozpočtů a naše zadlužení.

Druhým důvodem sjednocení sazeb DPH je změna struktury daňového systému ve prospěch zdanění spotřeby. Tento proces u nás postupně probíhá již od devadesátých let, nicméně stále máme jedno z nejvyšších zdanění lidské práce ve vyspělých zemích. V rámci daňové reformy navrhuji náklady práce snížit, současně s tím se zvýší zdanění spotřeby prostřednictvím sjednocení DPH. České podniky a živnostníci budou konkurenceschopnější, zbude jim více prostředků na investice a tvorbu pracovních míst.

Zvýšení spodní sazby na 14 % by v příštím roce mělo přispět k inflaci nejvýše 1,2 procentním bodem, což nepředstavuje nijak dramatické číslo. Sjednocení sazeb na 17,5 % v roce následujícím se pak na cenové hladině téměř neprojeví. Rodinám s dětmi bude dopad změn v DPH kompenzován zvýšením daňového zvýhodnění na dítě o 1800 Kč ročně, důchodcům pak v rámci valorizace penzí a sociálně potřebným adekvátním zvýšením dávek.

Měli bychom si uvědomit, že na ceny potravin budou mít mnohem větší vliv jiné faktory než změny v daňových zákonech. Jedná se především o ceny potravin na světových trzích, změny v ceně ropy nebo ceně silové elektřiny. Právě ceny nejdůležitějších zemědělských komodit na světových trzích dosáhly svého maxima na přelomu roku. Podle posledních čísel již dochází k mírnému poklesu, avšak další vývoj bude záležet na letošní úrodě a růstu poptávky v lidnatých a rozvíjejících se zemí, jako je např. Čína. Toho bychom si měli být vědomi, až se bude opozice s odbory snažit připsat veškeré zvyšování cen na vrub změn v DPH, což se již stalo v roce 2008.

Musím také připomenout, že jedna sazba DPH představuje významný krok ke zjednodušení daňového systému. Sníží se administrativní náklady na straně státu i daňových poplatníků a zároveň se omezí prostor pro daňové úniky. A pokud vím, i odbory neustále opakují nutnost bojovat s daňovými úniky