Dobré úmysly jsou jako vysoko letící přelétaví ptáci. Jen málokdo dohlédne, kam letí a už vůbec je těžké posoudit, jakou barvu peří ti ptáci vlastně mají. Proč to říkám? Hodně přemýšlím v poslední době o Řecku. Nedá mi spát, co se v posledních letech přihodilo tomuto lidu, který světu objevil filosofii. Základním požadavkem filosofie je filosofická reflexe, řečeno česky schopnost nahlédnout ke kořenům věcí. Kde to tedy všechno začalo. Řekové dospěli k nezvratnému přesvědčení, že za zoufalou situaci, do které se dostali, neodpovídají. Nabyli přesvědčení, že to byl někdo jiný, nějací „oni“, hlavně politici, kteří je dostali tam, kde nyní jsou.
Opět nám dnes jedny volby, které v Evropě proběhly připomínají, že se často nechceme znát ke své vlastní minulosti a jaké to může mít důsledky. Mám na mysli volby řecké. Ostatně Řeckem nás stále straší naše vládní koalice, když říká, že musíme tolerovat ta nebo ona úsporná opatření, aby to u nás nedopadlo tak jako v Řecku. Zajímavé je, že stejné nároky ministři současné vlády nekladou na sebe. Informovaní komentátoři upozorňují v tomto ohledu na zajímavé podobnosti. Přední česká publicistka Lída Rakušanová například píše:
Paní poslankyni Peckové se podařil opravdu nezapomenutelný výrok, který nabízí i těm poslanců vládních stran, kteří by snad mohli mít ještě nějaké pochybnosti o své politice rozhřešení „Úsporná opatření pocítí v tomto případě ve svých peněženkách senioři, ale oni se tomu přizpůsobí. Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil.“