Když ministr Karel Schwarzenberg kandidoval na prezidenta, nabídl veřejnosti řadu zajímavých a přitažlivých myšlenek, které vždy v politice vyznával a které by chtěl (v případě zvolení prezidentem) i nadále zosobňovat. Jednou z nejpřitažlivějších je právě jeho přesvědčení, že lidé různých názorů spolu musí mluvit a že jedni nesmí přehlížet druhé. Zvláště v politice jde přece o společnou budoucnost všech. A jakákoli skupina, i kdyby vymyslela sebelepší řešení, namůže takové řešení prosazovat proti vůli jiných společenských skupin. Na společném řešení je přece potřebné se vždy vzájemně shodnout.
Ve svém nástupním projevu označil pan prezident Zeman tři hlavní zla, proti kterým by chtěl bojovat. Jsou to tuneláři, neonacisté a většina sdělovacích prostředků, tedy většina novinářů. Podle pana prezidenta jsou to ti novináři, kteří „vymývají“ lidem mozky. Většinou jsou nevzdělaní, ale mají o sobě příliš vysoké mínění. Jsou přesvědčeni, že mohou psát i o věcech, o kterých vlastně vůbec nic nevědí (samozřejmě podle Miloše Zemana).